Pozor, zlý vetřelec! Vetřelci Omnibus II

vetrelci-omnibus-II-perexSlintající vyceněné tlamy, černý ohoz, ne, není to pracovní oběd politiků, ale nový Omnibus vetřelců, který nabízí vše, co do něj čtenář požaduje, krev, kyselinu a příběh o lidské hamižnosti. Znovu se tedy ponořte do světa, kde lidstvo rozhodně není pánem tvorstva.

Ilustrační foto. Foto: Daniel Husek, Topzine.cz
Ilustrační foto. Foto: Daniel Husek, Topzine.cz

Vetřelci Omnibus byli prvním dílem nakladatelství BB/art a CREW2, který u nás odpíchl sérii luxusních knih o našich filmových miláčcích. Už tehdy se tu a tam v recenzích objevovaly zmínky, zda se vydání v současné situaci může vyplatit. Balení je to luxusní, kvalitní, krásně vypadající, ale s odpovídající cenou. Každopádně, ať je to díky dobrým prodejům nebo notné dávce odvahy, podstatné je, že se na pulty knihkupců dostal druhý díl masivního omnibusu, ze kterého kapou sliny, kyselina a ozývá se zlověstné syčení.

Minulý díl byl především o návaznosti na filmovou trilogii a mapování, co by se asi stalo s hrdiny, kdyby ve třetím díle všichni neumřeli na vetřelčí chřipku. (Neplést s chřipkou prasečí, protože ta je děsivě smrtící jenom díky médiím.) Autoři v díle provedli zajímavý trik a zatáhli vetřelce k nám domů na Zem. Nový omnibus pokračuje tam, kde minulý skoro přestal. Lidstvo, jak už to má ve zvyku, nějak dokázalo přežít a dokonce vyčistit planetu od nehostinných návštěvníků a co teď?

Tři příběhy, částečně na sebe chronologicky navazující, zavádějí čtenáře do situace, kdy lidstvo již plně ví, co to vetřelec je, co umí a co s ním proboha nedělat. Třeba ochočit, nebo podobné blbosti, které pocházejí od zelených mozků. Zdálo by se tedy, že konečně dojde k nahlédnutí na vetřelce z trochu jiného úhlu pohledu, ale bohužel tomu tak není. Vetřelec, což je mimochodem velice zajímavé, je vetřelce autoři prezentují jako dokonalého zabijáka, na kterém se vždy snaží někdo nějak vydělat. Když to nešlo přes cílený chov, začal se vetřelec rafinovat. Což je posun oproti minulé knize, která sice staví lidstvo do pozice spíš lovců, než bezbranně se bránících obětí, ovšem příběhy, které z toho vznikají, podle toho odpovídají.

V současném omnibusu se nachází pouze tři příběhy, ty jsou ovšem co do délky masivní a epické, že převyprávěny do textu by určitě vydaly za tři hutné knihy, a které, jak již bylo řečeno, na sebe chronologicky navazují. Návaznost to ale není nijak patrná a všechny tři části lze číst samostatně, aniž by měl čtenář pocit, že něco vynechal.

vetrelci-omnibus-II

Po kvalitativní stránce jde křivka vzhůru, ovšem startovací bod je čistý průměr a ani o stupínek výš. Genocida Johna Arcudiho představuje příklad komisu, který nabídne velkou spoustu vetřelců, spoustu mariňáků, spoustu krve a kyseliny, ale nic víc. Příběh je postavený na velice jednoduchém, avšak pevném základu, který je však průhledný jak amatérské karetní triky, a pokud by se v celém příběhu dalo mluvit o napětí, tak i to postupem času vyprchává. Z četby se stává jen pozorování bezduchého masakrování vetřelců a lidí, doprovázeno o chatrné pokusy o vyvolání tajemného pozadí a morálním přerodem jednoho z hrdinů jako třešnička na dortu, aby byl happyend kompletní. Typické rekvizity, ovšem použity tak typicky, že komiks sice neurazí, ale ani nedojme.

Sklizeň Jerryho Prossera (jméno čtěte pořádně!) je již o trochu lepší kafe. Přirovnává vetřelce k termitům na pozadí fikční knihy o miniaturní robotické napodobenině mravence, kterým hlavní postava zkoumala mraveniště. Citace z této knihy doplňují dění a čtenář se tak může ponořit do částečně surralistického komiksu plného výletů do podvědomí a bilancování s vetřelčí rasou. Děj, chatrný jako rok staré spodky, slouží spíše jako pojidlo pro psychedelické výjevy a uvažování o vetřelcích. Celá sklizeň je proto ze všech příběhů o vetřelcích nejméně akční. Ano, taky si tam postavy zastřílejí, ovšem jádro a hodnotná část spočívá právě v té neakční.

Ač se zdá tato část na první pohled velice zdařilá, čtenář bude při čtení trochu zmatený. Autor občas působí, jako by si při spaní trochu šlehnul. Co však lze jednoznačně vychválit, je perfektní kresba Batmanovského Kelleyho Jonese, která skvěle koresponduje s obsahem. Barevně laděná kresba, nejasné a černou linkou neohraničení postavy posilují dojem psychedelična a vetřelčí android to jen potvrzuje.

Poslední příběh, Koloniální pěchota, je také nejdelším a asi nejakčnějším. Pokud předchozím dvěma chyběla originalita a napětí, právě tento příběh jí má na rozdávání. Ingredience do tohoto opět tvrdě akčního příběhu vzalo autorské trio Chris Warner, Kelly Pucket a Dan Jolley z Tuctu špinavců a dalších děl, která popisují skupinku totálních odepsanců, které raději pošlou nějak stranou a kteří se dostanou do největšího svrabu, z něhož se nějak dostat.

To samo o sobě zavání klišé až na půdu, ovšem nekonečný lov lidí vetřelci, nutnost cestovat z planety na planetu a jen poodhalované střípky slušně nabušeného pozadí zajistí, že si klišovitosti nikdo ani nevšimne. Navíc se tu do hry zapojuje luxusní mutant člověka a vetřelce, který je tak drsný, jak ošklivě vypadá. Hlavní postava rozhodně není žádný lidumil, takže z tohoto mixu máme napínavou, dlouhou a pořádně akční krvavou jízdu, která čtenáře pustí až na konci, nevěřícně kroutícího hlavou, jak dobře si trio autorů s neustále hrozícím klišé skupiny odepsanců poradilo. Závěrečná pointa je v tomto ohledu třešničkou na dortu. Není nouze o masivní celostránkové výbuchy, záběry bojiště a vesmírné objekty, ale i to má svůj háček.

Jak je příběh solidně našlápnutý, je neuvěřitelně zmatený. Autoři se mezi sebou patrně moc nedomlouvali, když psali své kapitoly, takže některé postavy prostě mizí, přesunují se a najednou zase objevují jinde, než by měly být, jednou dokonce znovu ožijí! A hlavně, čtenář je neustále frustrován tajemstvím, které se trojici daří skrývat skutečně výborně. Nakonec se rozuzlení bohužel nedočkáme. Ono tam sice je, ale autorům se moc dobře nepovedlo ho čtenářům sdělit, takže z výbušné pointy udělali věc, nad kterou se musí dlouho přemýšlet, než konečně vše klapne a čtenář si může vydechnout. Jako konec to ovšem není příliš dobré.

Celkově tedy komiks dopadl podobně jako předchozí kniha. Je rozhodně napínavé ho číst, nabízí obrovskou spoustu krvavé zábavy plné vetřelců a dobývaných světů, zároveň však trpí nedostatky začínající vyčpělosti námětů, které ho sráží dolů, i když se objevují nové cesty, jak s hrozící krize ven (mutanti, roboti apod.) Za cenu komiksu čtenáři dostanou odpovídající porci zábavy – pěkně masitou a strhující, ale nic víc, co by je donutilo chodit po špičkách v noci na záchod.

Název: Vetřelci omnibus II
Scénář: John Arcudi, Jerry Prosser, Chris Warner, Kelly Puckett a Dan Jolley
Kresba: Damon Willis, Kelley Jones, Tony Akins, Allen Nunis, John Nadeau
Překlad: Martin Antonín
Počet stran: 454
Vydalo: BB/art a CREW, Praha 2010
Doporučená cena: 990,- Kč
Hodnocení: * * * (70%)

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Lukáš Vaníček
Po světě už pobíhám od roku 1987. Když jsem prolezl školkou a základní školou s relativně dobrými výsledky, nechal jsem se svést na scestí a nastoupil na gymnázium v Novém Bydžově, odkud to byly jen čtyři roční kroky na Univerzitu v Hradci Králové, kde studuji v současné době. Na Topzinu.cz píšu do rubriky Film, kde se věnuji především portrétům herců, režisérů a pak filmovým recenzím. Pro rubriku Hry a fantastika píšu především knižní recenze a články pel mel o čemkoliv z tohoto žánru.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*