2 fotky 
O posvícení, všechno to voní, tak jako v apatyce. Tu voní jitrnice, tam zase koláče z pece. Ten, kdo by nešel na posvícení, ten je blázen přece. Tak praví pořekadlo o tradičních podzimních oslavách hojnosti.
Posvícení patří mezi tradiční křesťanské svátky. Nám městským lidem svátek mnoho neříká, ale pro naše předky měl velký význam. Svátek byl původně spojován se stavbou kostela. Po dostavbě chrámu byla potřeba ho posvětit, což bylo velkou událostí. Doprovázeno slavnostními hody se pak tato událost slavila každý rok ve stejnou dobu.
Původ posvícení
Podle staré legendy slavil první posvícení král Šalamoun, když světil svůj chrám v Jeruzalémě. Tradičně se slavilo ve výroční den posvěcení kostela, ale protože posvícení připadalo v každé farnosti na jiný den, došlo postupem času ke sjednocení.
O sjednocení oslav se zasloužil císař Josef II., když svým dekretem z roku 1786 stanovil posvícení na neděli po svátku svatého Havla, tedy na třetí říjnovou neděli. Měl pro to své důvody.
Lidé příliš slavili a často i několikrát v různých vesnicích a zanedbávali tak své pracovní povinnosti. Císař tomu chtěl učinit přítrž, ale v některých vesnicích pak i nadále slavili svoje původní posvícení a navíc i císařské.
Tradice přetrvává do dnešních dob
V současné době jsou zvyky především oslavou zakončení sklizně s tradičními posvícenskými koláči, taneční zábavou a průvody s maskami. Slaví se jak podle císařského posvícení, tak na den známého data posvěcení kostela nebo se mohou vesničané mezi sebou dohodnout a datum si určí sami.
Oslavy plné dobrého jídla
Během posvícení se scházela celá rodina včetně širokého příbuzenstva. Nebylo nezvyklé, že v tento čas docházelo k zásnubám a dokonce i ke svatbám. Samotnému posvícení předcházely dlouhé přípravy. Vše se chystalo na velké hody, zabíjela se kuřata, husy a kachny, aby se každý najedl, co hrdlo ráčí.
Bez tradičních koláčů se neobejde žádné posvícení, Zdroj: youtube.com
Pekly se koláče, tzv. zváče, které se posílaly přátelům s pozváním, aby navštívili hody. Tradiční posvícenský oběd se koná v neděli odpoledne po návratu ze mše. Na hodovním stole nesmí chybět době vykrmená husa, zelí, knedlíky, různé omáčky a samozřejmě pivo a sladká tečka na závěr – koláče. Po obědě se celá rodina přesune na požehnání do kostela. Večer je pak ve znamení hudební zábavy a průvody s maskami.
Hodování často trvalo několik dní. Naši předkové se tím, že si nacpali pupky připravovali na vánoční půst. Sklízeli plody svého celoročního úsilí, vařilo se, peklo a smažilo. Celá rodina hodovala, a pokud jídlo zbylo, loučící se hosté dostali výslužku. Do dnešních dob se tradice udržuje především na vesnicích, ve městech jsou oslavy pro mnoho lidí neznámé.
