6 fotek 
S opravdu neotřelým návrhem přišla skupina polských architektů. V katalánském hlavním městě má vyrůst přes sto metrů vysoká budova připomínající skálu, která má navíc sloužit jako hostel.
Střešní terasa umělé skalní stěny v Barceloně, Zdroj: ugo.com.pl
Barcelona je pro milovníky moderní architektury doslova rájem na zemi. Přestože se jedná o město vskutku historické, vždyť tu kromě úchvatné gotické katedrály a množství renesančních paláců najdeme památky už z časů antických, její nejslavnější stavby vznikly vesměs v průběhu posledních dvou staletích.
Kolik generací Katalánců je potřeba ke stavbě kostela?
Byl to zejména počátek 20. století, tedy doba tzv. katalánské secese, kdy se toto město nesmazatelně zapsalo do dějin architektury, a kterou reprezentují zvučná jména jako Gaudí nebo Montaner.
Stavbu, jež jak svou monumentalitou, tak především svým vskutku netradičním vzhledem, nejvíce proměnila tvář katalánské metropole, má na svědomí první jmenovaný architekt. Tedy lepší by bylo říci, že tvář Barcelony tato stavba stále proměňuje, neboť dosud není ani zdaleka dokončená, a to i přesto, že je ve výstavbě už od roku 1882.
Chram Sagrada Familia v Barcelone, Zdroj: sxc.hu
Bude-li při ní stát celá Svatá Rodina a dostatečný počet soukromých dárců, mohla by být mohutná Sagrada Familia, která se po svém dokončení stane jedním z největších katolických svatostánků světa, dostavěna v roce 2026 na slavné sté výročí dosti neslavné smrti jejího tvůrce (kterého v roce 1926 přejela tramvaj!). Dosud jí chybí mimo jiné i hlavní z celkem 18 věží, která se svými 170 metry hravě převýší všechno kolem.
O vděčné okurce a krutém údělu rektálních čípků
Do panoramatu Barcelony se nově poměrně výrazně zapsal i francouzský architekt Jean Nouvel, který už má na svědomí mj. budovu Zlatý Anděl na pražském Smíchově. Jeho 144 metrů vysoká Torre Agbar se tyčí nad druhým největším španělským městem od roku 2005. A vyvolává dosti rozporuplné reakce.
Torre Agbar v Barceloně
Podle svých vlastních slov se Nouvel při její tvorbě nechal inspirovat vysokým vodním gejzírem, tryskajícím ze země (objednatel stavby, společnost Agbar, je místním vodárenským gigantem). Francouzský architekt je ale zřejmě vůbec jediný, komu jeho budova připadá jako vodní gejzír. Všem ostatním připomíná v lepším případě falus, v horším případě rektální čípek, abychom jmenovali alespoň některé z (těch publikovatelných) přezdívek, kterými bodří Katalánci tento mrakodrap častují. Velmi podobná budova v londýnském City tak může být za své hanlivé označení gherkin (tedy okurka) ještě zdrženlivým Britům vděčná.
Barcelona really rocks!!!
Postavit v tomhle městě ještě něco velkolepého a navíc podobně originálního, se zdá na první pohled nemožné. Tohle slovo je ale zřejmě cizí partičce mladých architektů ze studia UGO, kteří se rozhodli přidat Barceloně další dominantu, která by se neztratila ani v konkurenci obou výše zmíněných staveb. Jejich realizace se má po boku Sagrada Familia a Torre Agbar stát jedním ze symbolů města, a to se přitom jedná o typ budovy, který mezi městské dominanty patří opravdu velmi zřídka.
Jejich návrh se totiž objevil v rámci soutěže Bohemian Hostel for Backpackers 2011. Všechny naše patrioty musím hned vzápětí zklamat, neboť slovo „bohemian“ v názvu soutěže neznamená „český“, ale „bohémský“, třebaže jistou útěchou nám může být alespoň středoevropský původ zmíněných mladých architektů – jsou totiž z Polska.
Tito Poláci přišli s návrhem postavit v jedné z barcelonských čtvrtí sto metrů vysoký hostel ve tvaru skalní věže, kterou jako by si vypůjčili z Prachovských skal nebo z Adršpachu. Inspirací jim ovšem nebyl ani Adršpach, ani Polskem obklopené Broumovské stěny, ale skalní klášter Montserrat nedaleko katalánské metropole.
Polští architekti chtějí v Barceloně umělou skalní stěnu, Zdroj: ugo.com.pl
Podle svých tvůrců by právě takováto architektura nejlépe zapadla do barcelonského centra už proto, že budova složená z masivních kamenných bloků, porostlá vegetací a sloužící jako přirozené ptačí hnízdiště, bude vypadat jako přírodní výtvor.
Pro bohémsky smýšlející mladé cestovatele by pak tato stavba měla být přesně tím pravým ořechovým. V jejích útrobách se bude skrývat několik desítek pokojů, dobře osvětlených průzory mezi kamennými bloky, ale budou tu také hospody, bazén, posilovna, kino atd.
Součástí hostelu bude i umělá lezecká stěna
Třešničkou na dortu bude pak otevřená stropní terasa s fantastickým výhledem na město, na níž bude dokonce možné i kempovat. Vyhlídkových teras tu bude vlastně hned několik a vnější plášť budovy může sloužit jako velkolepá umělá horolezecká stěna.
Peníze až v první řadě
Polský návrh sice nakonec v soutěži nezvítězil, ovšem zaručeně vzbudil největší pozornost. Stavba má už teď značné množství fanoušků, třebaže přece jen více se zatím ozývají pochybovačné hlasy. Plán UGO je sice bezpochyby velmi bohémský, ovšem už na první pohled dosti šílený. Bohužel se zdá, že je šílený i na druhý pohled a na všechny další.
Tím prvním, zřejmě řešitelným problémem, který je v souvislosti s touhle umělou skálou často zmiňován, je bezpečnost. Podle ilustračních obrázků, které studio k návrhu zaslalo, na kterých popíjejí mladí cestovatelé ve skalním baru a následně pospávají ve spacácích na okraji říms bez zábradlí, to vypadá, že v tom lepším případě by mohli z budovy spadnout a smrtelně se zranit snad jen dva až tři lidé za noc.
Kempování na skalní římse netradičního hostelu v Barceloně
Tím druhým, zřejmě neřešitelným problémem, jsou samozřejmě peníze. Jedním z důvodů, proč budovy hostelů (když už má nějaký hostel náhodou celou vlastní budovu) zpravidla nebývají nejhonosnějšími stavbami ve městech, je ten, že principem hostelu je poskytovat co nejlevnější přespání. Při výšce přes sto metrů a při ceně ubytování pár euro za noc potrvá nejspíš pár set let, než se investorovi do tohoto projektu vrátí alespoň konstrukční náklady.
Zdali se tedy polský skalní hostel stane podobně jako Nouvelův rektální čípek novým architektonickým symbolem Barcelony, anebo ho čeká krutý osud všech ostatních, méně šťastných rektálních čípků a skončí v… propadlišti dějin, to zatím není jisté.
Určitou naději ale přeci jen má. Od roku 1882 trvající výstavba Sagrada Familia totiž dokazuje, že trpělivost Kataláncům rozhodně nechybí, a tak by je ani staletá návratnost takové investice nemusela odradit. A Gaudího stavba je také důkazem toho, že jim už vůbec nechybí odvaha a nadšení pro nové a neotřelé nápady, které se hodí k jejich bohémskému životnímu stylu. Polští architekti si tak rozhodně vybrali pro svůj šílený nápad právě to správné město.
