5 fotek 
Následující řádky si nekladou za cíl rozdmýchat nenávist vůči všem laboratořím provádějícím výzkum na zvířatech. Tento článek vám pouze předestírá fakta. Nepoučuje, neradí. A do té doby, než si ho přečtete, je neznámý, neživý. Teprve až vaše emoce, ať už budou jakékoli, mu dají smysl.
Vy máte na výběr, Zdroj: pokusynazviratech.cz
V Evropské unii platí zákaz testování konečných kosmetických výrobků na zvířatech od roku 2004 a testování kosmetických složek pak od roku 2009. Ovšem do roku 2013 mají některé typy testů udělenou výjimku. V ČR sice platí zákaz testování kosmetických výrobků i jejich složek na zvířatech, ale to neznamená, že by česká kosmetika nebyla na zvířatech testována. Většina složek se totiž dováží z ciziny a navíc u nás neexistují žádné kontrolní systémy. Aneb český produkt bez záruky.
Statistika ukazuje, že v roce 2008 bylo v celé EU použito na výzkumy více než 12 milionů zvířat. Podstatný nárůst oproti roku 2005 zaznamenalo například Španělsko o 51 %, Irsko dokonce o 197 %. Smutné prvenství drží Estonsko, kde došlo k nárůstu až o 610 %. Což však neznamená, že by v této zemi byl velký počet pokusných zvířat. Jedná se celkem pouze o 34 794 zvířat, oproti Francii je toto číslo mizivé. Zde stoupl počet o 0,13 %, ale usmrceno bylo 2 328 380 pokusných zvířat.
Kde se vzala?
Zvířata pro účely pokusů jsou chována v tzv. chovných a dodavatelských zařízeních, celý život tak stráví uzavřená v kotcích nebo klecích. Používat k pokusům toulavé a opuštěné psy a kočky je sice u nás zakázáno, ale mnohé země (např. USA) mají v této oblasti zelenou. Ta svítí i pro lovení primátů z volné přírody. Metody odchytu a následné zacházení jsou často velmi kruté a podle odhadů britské organizace BUAV až 80 % primátů zemře dřív, než se dostane do laboratoře.
Ne testování kosmetiky na zvířatech
Pokuste se o malou virtuální prohlídku drogerie. Procházíte kolem regálů se sprchovými gely. Vidíte minimálně pět značek, z nichž každá má několik druhů vůní, složení, je určená pro jiný typ pokožky a podle ceny i pro různou skupinu zákaznic. S malichernými rozdíly je tento pohled stejný u kteréhokoli jiného regálu, ať už se jedná o pleťovou, tělovou nebo dekorativní kosmetiku. Výběr máme obrovský, ale co se ukrývá za tak širokou nabídkou?
Testy toxicity
Například test chronické toxicity. Jeho cílem je stanovit reakci zvířete na dlouhodobé vystavení zkoušené látce. Používá se většinou jeden druh hlodavce (potkani) a jeden druh nehlodavce (většinou psi), kteří jsou látkou násilně krmeni, nuceni ji inhalovat nebo je jim nanesena na kůži. Pokus trvá minimálně 12 měsíců. Pro Draizeův oční test se používají králíci. V řadách jsou uvázáni do znehybňujících aparátů, svorkami přinuceni nechat otevřené oči a poté je jim do oka nanesena testovaná látka.
Oko králíka produkuje mnohem méně slz než oko lidské a nemůže proto látku vyplavit. Test trvá 72 hodin, po celou dobu zůstávají zvířata bez tišicích prostředků znehybněna. Po skončení testu je vyhodnocen stupeň poškození oka (tím nejvyšším je oslepnutí). Test kožní dráždivosti se provádí převážně na králících a morčatech. Zvířatům musí být nejprve oholena srst, kam jim je poté nanesena testovaná látka a její účinky na povrch těla jsou později vyhodnocovány. Po hodinách, dnech či týdnech se objeví známky zčervenání, otoků, zánětů, praskání kůže a tvorba vředů.
Co číhá v laboratoři
To vše je jen popis průběhu testu. Nenabývá skutečných rozměrů. Syrové fotografie a fantazie pracující na plné obrátky udělají své, ale dokážeme si představit, co přesně po zahájení testů zvířata prožívají?
Pokud zvíře neumře už při pokusu, bývá na konci zabito pro následnou pitvu. V některých případech jsou zvířata ponechána naživu. Nemyslete si však, že by u zaměstnanců výzkumu došlo k určitému náznaku humánního projevu. Tato situace nastane pouze z důvodu použití zvířete pro další pokus. Ocitne-li se tedy v laboratoři nebývale odolné zvíře, stane se z jeho přednosti ve volné přírodě nejbolestivější překážka v zajetí, kterou není možné přežít.
Víš, co kupuješ?
V mnoha případech se těmito pokusy ověřují dávno známé nebo banální skutečnosti. Často se také na zvířatech zbytečně testují chemické látky, které už otestovala jiná firma, jenže si své výsledky pokusů uchovává pod polštářem jako obchodní tajemství. A to všechno přesto, že máme možnost využívat alternativní metody, které jsou nejen adekvátní, ale mnohdy přesnější náhradou nelítostných pokusů.
Jedná se například o in vitro metody (pokusy na tkáních ve zkumavce). Lidské buňky nebo tkáně mohou být získány z mrtvých těl nebo po operacích prostřednictvím biopsie. Na buněčných nebo tkáňových kulturách lze provádět zejména zkoušení toxicity látek. Za zmínku také stojí pokusy na rostlinných tkáních a mikroorganismech, které mohou být využívány zejména jako alternativa k Draizeho testu oční toxicity.
Možnost volby
Bohužel, vývoj nových alternativních metod a jejich zavádění do praxe není finančně podporován. Každá nová alternativa musí být otestována a schválena Evropským centrem pro validaci alternativních metod a to trvá i několik let. Díky rozsáhlým a dlouholetým pokusům na zvířatech, rozrůstajících se jako velká chobotnice, není téměř možné narazit na netestovanou kosmetiku.
Složky každého kosmetického výrobku byly s největší pravděpodobností někdy v minulosti na zvířatech otestovány. Možnou variantou je používání přírodní kosmetiky nebo podrobné zkoumání firem, které žádné testování neprovádějí a používají některou z tisíců už existujících látek. Jejich seznam najdete na stránkách organizace PETA. Můžete jen konstatovat, že na světě jsou horší věci. Nebo můžete změnit nakupovací zvyky. Rozhodnutí je na vás.
