2 fotky 
Pohoda festival No. 14. Tři dny nabité skvělou hudbou. Festival skutečně evropského střihu, vedle kterého i ty největší české festivaly působí jako lokální tancovačky, skončil dnes nad ránem. A nikomu se nechtělo domů, protože tam už nebudou žádní Klaxons, Crystal Castles, Scissor Sisters a The xx.
Pohoda, Foto: Martin Peška, Topzine.cz
Otevřenost a perfekcionismus organizátorů Pohody dělá z tohohle festivalu každoročně jednu z nejlepších akcí, za kterou můžete během léta vyjet. Nabízí tři dny hudby různých žánrů, nestaví program na jedné stadiónové kapele, neignoruje trendy, nepřehlíží tradicionalisty a když se stane, že hudební program v danou hodinu nenabízí nic z toho, na co máte právě chuť, je tu zajímavý výběr divadel, workshopů a zábavních atrakcí. Více než o čem jiném je tenhle festival o lidech; Pohoda ve svém programu neopomine ani jednoho návštěvníka, který s lístkem za tisícovku projde branami do areálu na letišti v Trenčíně.
Výše řečenému odpovídá i samotný areál; stan si tady postavíte zadarmo, znechucení z Toi Toiek se lehce vyhnete díky klasickým záchodům, proti horku vám pomohou hasičské vozy, které při vysokých teplotách proudem vody skrápějí rozpálené davy, můžete si nechat nabít mobil, vybrat peníze z bankomatu, pivo koupit smskou, jídlo zakoupené v Tesco stanu si nechat ohřát v mikrovlnce u stánku Zanussi… Zkrátka, nic se zde nezdá nemožné.
Pohodová atmosféra festivalu, Zdroj: archiv festivalu
První den – 8. 7. 2010
Program čtvrtečního dne a vlastně celého letošního ročníku se zčásti nesl v duchu vzpomínek na nešťastný minulý ročník, kdy se kvůli větru zřítil jeden ze stanů, dva lidé na následky zranění zemřeli a festival musel být předčasně ukončen. Pietní vzpomínce byl věnován hned ve čtvrtek film Marcela Nevína, Pohoda 13, promítaný na hlavní stage, který loňský ročník (k milému překvapení nepateticky) připomněl. Vzpomínce na oběti byl věnován i koncert košické filmarmonie, která zahrála Requiem od W. A. Mozarta.
První warm-up den v hubebním programu dále nabídnul hned jedno z velkých jmen festivalu, a sice kapelu Stranglers. Tisíce lidí se tísnily před Tesco stage, aby slyšely koncert kapely, která se proslavila v 70. a 80. letech.
Druhý den – 9. 7. 2010
Druhý den kromě tropických veder nabízel několik dalších headlinerů a spoustu zajímavých vystoupení. Jedinou změnou v line-upu byl zrušený očekávaný koncert alternativní umělkyně Micachu, místo které zahráli čeští WWW (kteří tak byli přesunutí z odpoledne). Celkově výběr českých interpretů pro koncerty na Pohodě byl velmi kvalitní; dále vystoupili například Sporto, MIDI LIDI a Kazety.
Páteční podvečer doslova patřil anti-folkaři Adamu Greenovi, který na Tesco stage předvedl energickou a bláznivou show. Střílel si z Bryana Adamse, co chvíli poskakoval až u zábran (ve skoku do davu mu zabránil jeden ze securiťáků), bral lidem kusy oblečení. Hudebně představil svoje nedávno vydané album Minor Love, které prokládal staršími tracky.
Adam Green, Zdroj: cjlo.com
Večer na hlavní stage se pak vystřídaly tři hlavní hvězdy; britští punkrockoví energetici Futureheads, Ian Brown a Klaxons. Druhý jmenovaný sice poskakoval po pódiu jako opička na gumě, o to hůř se ale zvládal držet tóniny, ve které zpíval a celé vystoupení působilo jako amatérský pokus na regionální soutěži a ne jako výkon člověka, který se na scéně pohybuje už skoro třicet let.
Klaxons zase odehráli téměř totožný playlist jako na loňském Planet festivalu, méně oslnivé tracky z připravované desky prostřídali se staršími v poměru téměř 1:1. Blyštivé oblečky se tentokrát nekonaly a vůbec celkově z vystoupení odkapával nejistý dojem z příklonu k větší konvenčnosti, ačkoli k jejich muzikantské zručnosti není námitek. Večer pak uzavíraly taneční sety, od minimalistických Autechre až k DJům z Digitalism, kteří mixovali pro přeplněný O2 stan.
Třetí den – 10. 7. 2010
Sobotní program překypoval rozmanitými jmény od alternativní scény až k mainstreamových super kapelám. Alternativu zde nejlépe zastoupilo ženské trio Vivian Girls a kanadské lo-fi duo Japandroids; oba projekty byly důmyslně zařazeny do programu stage Dobrá krajina, ta totiž simulovala atmosféru malých klubů, ve kterých je zvuku obou jmenovaných nejlépe.
Hlavní stage naopak hostila velká jména. Ten večer byly jasnými hvězdami Scissor Sisters a jejich setlist á la 80s, při kterém se tisíce lidí pod pódiem asi nejvíce vybláznily. Tak měla Pohoda v sobotu večer své Bee Gees, i když s ženskou v čele. Kontrastním dojmem pak působila skvělá punk-synthová smršť v podání Crystal Castles. Duo působí na pódiu mnohem radikálněji než na deskách, přesvědčivou show staví hlavně na hluku a na hlasu zpěvačky Alice, která místy ječí tak, že by měřič decibelů explodoval.
Jako uklidnění po tomhle vystoupení působili The xx, nováčci na britské scéně z loňského roku a také miláčci všech kritiků. Hlavní stage sice jejich minimalismu příliš nesvědčila (pražská Sedmička byla loni v listopadu mnohem příhodnějším místem), přesto šlo o jedno z nejlepších vystoupení celého festivalu. Jednoho z členů xx (vystupujícího pod jménem Jamie XX) bylo možné zahlédnout na pódiu ten den ještě jednou, a to při jeho minimalistickém DJ setu ve tři hodiny ráno.
Když se nad areálem v neděli ráno rozednilo a slunce se zase opřelo do betonu runwayí trenčínského letiště, začalo všech třicet tisíc návštěvníků balit stany a vracet se do svých domovů. Uteklo to rychle, to by bylo asi jediné minus letošní Pohody. Každopádně se ale tým organizátorů může opět plácat po zádech, protože se jim letošní ročník skvěle povedl.
