Menu
TOPZINE.cz
Literární klub

Poezie do trávy. Tipy na letní přírodní čtení

Redakce

Redakce

27. 5. 2011

FOTO: Literární aktJaro již pomalu přechází v léto a málokoho baví sedět doma. Máte chuť jen tak si lehnout do trávy, zírat do nebe a rozjímat? Vezměte si s sebou knížku. Zpříjemní vám už tak hezké odpoledne, a když přijde dlouhá chvíle, pomůže vám se jí zbavit. A co vlastně číst mezi stébly trávy?

FOTO: Literární akt

Co nejlépe číst venku?, Foto: Tereza Ticháčková, Topzine.cz

Poezii! A rovnou milostnou, protože jaro k lásce přímo vybízí. Nebo přírodní lyriku, či japonské haiku. Nic náročného, spíše to, co pohladí po duši, zavoní rozkvétající přírodou a zašimrá pod nosem. Básně můžete kdykoli zavřít, kdykoli otevřít a začít číst jinde než kde jste skončili. Mají ale i další výhody. Sbírky poezií jsou většinou vydávány v malém formátu, takže se vám vejdou do jakékoli kabelky či batohu a jejich tíhu vůbec nepocítíte. Dále jejich obsah. V poezii není nic striktně dané, každý si poezii může vyložit po svém.

A jaké jsou vybrané básně nejlépe se hodící pro teplé čtení v trávě? Topzine.cz přináší své doporučení:

Dunn, Douglas: Milostná

Bydlím v tobě, ve mně bydlíš ty;

jsme dvě zahrady, jež se vzájemně navštěvují.

Občas tě tam nedokážu najít,

jen skřípavou houpačku z níž jsi právě vstala,

či tvou oblíbenou knihu u slunečních hodin.

(Terry Street a dál. Praha: BB/art s.r.o. 2007)

Kainar, Josef: Třeba se nebáti

Ztratil se sníh

a spící nahá země

zbyla tu mrazu

napospas.

Co když ji zavraždí?

Co když ji navěky uchvátí?

O jaro

jak o ten život lidský

třeba se nebáti.

(Synkopy. Praha: Odeon 2003)

Sova, Antonín: Studny nadějí

Já k studnám v hájích nadějí šel pít,
hvězd blednoucích tam zhasnul zrána třpyt,
po stromech řídkých sklouzal, po větvích,
hrdličky lkaly v echo kroků mých.

Na stezkách klikatých v nesmírnou dál
tisíce bytostí jsem potkával;
již vracely se z hájů nadějí,
v jich dlaních ještě plno krůpějí.

A králové a bídní, zástup žen,
dívenky drobné s ňadry princezen, –
všem oči novým kouzlem hořely,
rty všech se ještě třásly pocely…

(Česká básnická moderna. Praha: Československý spisovatel 1987)

Li Chou-Ču: Půl jara přešlo, co jsem sám

Půl jara přešlo, co jsem sám.

A všude smutek, kam se podívám.

Sníh sprchlých květů trnek

celé schody zasypal.

I když jej pořád střásám, jsem ho plný dál.

Divoké husy táhnou, a zas žádná zpráva.

Takovou dálku ani ve snu neujdeš.

Ta bolest z rozloučení

je jak jarní tráva:

rozrůstá se Ti všude, ať se hneš, kam chceš.

(Devět básníků ze staré Číny, Jara a podzimy. Praha: BB/art 2002)

Haiku

Haiku je forma japonské poezie. Nejčastěji se zabývá přírodní tématikou a je krátké, jednoznačné a trefné. Je dán počet slabik na řádek, a to 5-7-5. Dále by haiku také mělo obsahovat „sezónní“ slovo, které zasazuje celou báseň do ročního období.

Bašó

Neříkali nic:
hostitel, jeho host
a chryzantéma

Issa

Malé děvčátko
učí svoji kočku tancovat
v jarním dešti.

Hósai

Po celý den
ani jedno, jediné slovo –
stíny motýlů.

Různí autoři
Haiku.cz

Vybírat můžete z nepřeberného množství básní i autorů. A pokud vás žádné nenadchnou, nechte se políbit múzou a vytvořte svou vlastní jarní báseň!

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Poezie do trávy. Tipy na letní přírodní čtení