Menu
TOPZINE.cz
Divadelní hry, představení - novinky a recenze

Podzemkou do víru duše se sveze celá společnost. V Komedii útočí nepřítel lidu

Redakce

Redakce

13. 7. 2011

Divadlo Komedie zakončilo svou (pravděpodobně poslední) sezonu nově uvedenou hrou od dramatika a spisovatele Petera Handkeho Podzemní blues. Martin Finger a Boleslav Polívka si vychutnávají lingvistické hody plné sarkasmu a pořádných vymeteností prostřednictvím divokého intelektuálního textu. 

Podzemni blues

Prozatím krotký Martin Finger, Foto: archiv Divadla Komedie

Inscenace v režii Dušana D. Pařízka je intimní a (sebe)kritickou úvahou o bezmocném hněvu, který se člověka zmocňuje při pohledu na nekultivovanost, pokrytectví a lhostejnost současné společnosti. Její premiéra 25. června završila Rakouskou sezónu v Divadle Komedie. Začátek nápadně připomíná další hru Pařízka, ze stejného divadla, Spílání publiku. Dojem volného pokračování záhy mizí díky jinému zacílení na společnost i odlišnému pohledu.

První část představení teče v monologickém duchu s obdivem pro jejího představitele, Martina Fingera. Jeho slovní kulomet s vydatnými náboji té nejtěžší kvality míří přímo do publika. Zpočátku se nevinně zahřívá na ploténce uštěpačné introvertnosti, která ji postupně  přetavuje ve žhavý hrot a získává tak na jiskrné expresivitě. Veškeré opravdu ošklivé věty pronáší s úsměvem na rtech.

„… staňte se alespoň pro blaho země neviditelnými! … jedna velká neforemnost, no, ty, no… chemický potrat posledního zbytku emoce… vy současní nešťastní, bezúčastní, dnešní…“

Méně otrlejší duše, které by si snad chtěly vzít vyřčené osobně, tímto předem varuji. Finger exceluje nejen objemnou pamětí slovního proudu, ale rovněž sugestivností pohledu a pomalu gradujícího vybuchujícího hněvu, který oběť rozloží. Ani scéna však nezůstává pozadu svým zkoseným podiem šikmo do hlediště z levé strany. Drzého zoufalce nejprve spatříte vykukovat v okně, než se odváží dolů a dokonce se vklíní mezi diváky v prvních řadách. Postupně to rozbalí na celé konstrukci vagonu metra.

Anatomie lidské destruktivity aneb proti všem

Terorismus se může ukrývat všude, nejen v činnech, ale i ve slovech. A slovo už odpálí přichystanou nálož. Vyhodit duši do povětří, na milion kousků. Zbyde jen chaos a zmatek. Bytosti začnou pochybovat. Společnost stojí na pravidlech a zákonech. Leckdo je však obchází. Morálku máme nosit v sobě. Jenže, hoď kamenem, kdos bez viny. Věčná polemika o pokrytectví a současném marasmu společnosti. Kdo zvítězí?

Podzemní blues

„Ty radůstko!“ Foto: archiv Divadla Komedie

V první řadě by si to zasloužilo Divadlo Komedie už jen kvůli tomuto mimořádnému a uchvacujícímu představení, na které půjdete víckrát. Oprava. Chtěli byste jít. Jenže tuhle možnost zrušila špatně nastavená grantová politika hlavního města Prahy. Říká se, že odejít se má v nejlepším. Pakliže to budete brát sportovně, pak toto špičkové show dvou herců přehazujících si ostrá slova jako lítající ragbyové míče, můžete si uchovat jen ten nejlepší dojem.

Dušan D. Pařízek o inscenaci říká:

„Společnost uživatelů městské hromadné dopravy si cestu útrobami džungle velkoměsta krátí čtením, tlacháním, civěním. Dočasnou pospolitost naruší Rozhněvaný muž aneb Narušitel zábavy aneb Nepřítel lidu, který usvědčuje spolucestující v metru z bezvýznamnosti, ošklivosti a směšnosti. Avšak za jeho nemilosrdnými tirádami se skrývá citlivá duše zoufalého pozorovatele dnešní doby. Jeho blues je plné ironie, melancholie a touhy po kráse. Připomíná poustevníka, který se náhle ocitne v postmoderní metropoli. „Dvojhlas“ Martina Fingera a Boleslava Polívky připomíná lítý boj, který nemůže mít vítěze.“

Poté, co nevěřícně nasloucháte monoexplanační smršti osočujících emotivních výlevů, které vám brnkají o uši, všechny vyhodí a zůstane sám. Terče neviditelných pomyslných osob v metru ve vteřině zmizely. Přistoupí Boleslav Polívka. Pánové se nyní mohou s gustem trefovat do sebe navzájem.

Souboj titánů

Uvnitř konstrukce ze železných tyčí, které ohraničují prostor vagonu, leží tři sedačky zcela esteticky věrné těm skutečným. V něm se teď pohybují protagonisté dva. Polívka souputníka nešetří a nastavuje mu zrcadlo velmi pohotovými odpověďmi. Ovšem, používá úplně jinou taktiku. Snaží se působit mile a s laskavou tváří protivníka odzbrojuje účinnými glosami. Ten si ani nevšimne, že se najednou ocitl na druhém pólu svého frustrovaného hněvu, kterým mířil proti všem. V roli vyděšeného beránka.

Podzimní blues

Harmonické vylaďování ve směru jízdy, Foto: archiv Divadla Komedie

To však netrvá dlouho. Navzájem si utahují i ze svého oblečení. Ten v tmavých barvách se posmívá šedivé košili, ponožkám a béžovým kalhotám druhého.

„Tkaničky na dvě mašličky, to se poseru. Že ti je vázal někdo jiný? Osmdesátiletá máma?“

Polívkovsky ležérně označí prostor kolem za morfologické vrakoviště a když vidí, jak spolucestující čte miniknížečku Nietzscheho, jednoho z největších filosofů, dodá ještě:

„Nietzcheho se nedotýkej! Komu dokazuješ, že jsi čtenář?!“

Následuje kanonáda smíchu z publika. V podobném tempu se odvíjí zbytek představení. Mistrovství obou herců přesahuje naši prvotní představu i velmi ponurý a poněkud táhlý začátek. Dynamika vynikajících lingvistických hříček s filosofickým přesahem bubnuje do ušních bubínků v eufonickém rytmu. Málokterý autor si může dovolit svůj text věnovat jednomu či dvěma hercům. Protože mizerně napsaný kus se hned pozná. O to větší ovace si zaslouží, když se mu podaří balancovat s pozorností diváků až do samotného závěru představení.

Podzemní blues

„Ty světanápravče, ty monologu…“, Foto: archiv Divadla Komedie

Oba aktéři předvádí to nejlepší, co dokáží. Přehazují si Nietzscheho jako horký brambor. Dramaturgicky zdařilé vystoupení, unikátní herectví a vypointovaný humor, místy až příliš brutální nebo pro někoho nevkusný a odzbrojující. V první chvíli budete mít možná chuť utéct před drsnou melancholií, ale zvědavost vás zastaví už po pár minutách, a když překonáte svůj strach z potrhlých urážek, na konci nebudete chtít odejít.

Současná témata, která trápí mnoho přemýšlejících tvorů na této planetě, vyvolávají spoustu otázek. Peter Handke patří mezi špičkové, ale také skandální autory. V programu Komedie se nejedná pouze o tento titul, jenž zpracovává aktuální dění ve společnosti. Ostatní také stojí za vidění. Jediné divadlo, které vdechuje až skoro berlínskou atmosféru alternativních skvostů náročnějšímu publiku, se uzavře na konci divadelní sezony. Absurdní.

Podzemní blues

Divadlo Komedie

Režie: Dušan Pařízek

Hrají: Martin Finger a Boleslav Polívka

Hodnocení: 5 *****

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Podzemkou do víru duše se sveze celá společnost. V Komedii útočí nepřítel lidu