×
TOPZINE.cz

Písmo nás musí bavit, říká autorka Comenia script Radana Lencová

!Rozhovor! Duchovní matka nového psacího písma grafička Radana Lencová nebyla vzorná holčička. Rodičovské schůzky nevěstily nic dobrého. Dnes si myslí, že psaní musí děti hlavně bavit a inspirovat, jinak ho napodobovat nebudou a budou si vytvářet svůj vlastní styl. Co si myslí o biflování zpaměti a nálepce dysgrafik, prozradila Evě Guia.

Radana Lencová
Radana Lencová vystudovala grafiku v Praze, FOTO: Vojta Herout, Topzine.cz

Jak vzpomínáte na svá raná školní léta?

Sedět v lavici mě nebavilo, nejraději jsem si kreslila. Během vyučování jsem si stále hrála a dostávala jsem za to poznámky do notýsku. Rodičovské schůzky pro mě znamenaly horor, který vždycky skončil špatně. Abych to nějak napravila, hrála jsem si na vzornou žákyni, třeba při hodině psaní…

Byla jste na stáži ve Španělsku. Jak na vás zapůsobil španělský systém ?

Neměla jsem možnost poznat celý vzdělávací systém, ale i tak mi připadalo, že se na studenty kladou menší nároky než u nás. Mnoho mladých Španělů neumí dobře anglicky, což mě docela překvapilo.

Počítala jsem dopředu i s tím, že grafický design ve Španělsku není na takové úrovni jako v Čechách, což se mi i potvrdilo. Když jsem poprvé navštívila ateliér grafického designu v Granadě a ukázala jim své portfolio prací z VŠUP, byli spokojení a řekli mi, že na výuku v ateliéru nemusím vůbec chodit. Chtěla jsem se tam něco naučit, ale na druhou stranu mě to potěšilo, mohla jsem se věnovat samostudiu, svým výtvarným projektům a poznávat Andalusii.

Setkala jste se osobně s dysgrafií a dalšími poruchami učení? Já sama jsem dysgrafička…

Já dysgrafii neberu jako poruchu učení. Děti dnes mají mnoho možností, jak se písmem vyjadřovat. Mohou používat jednodušší psací předlohy, ve vyšších ročnících zase psaní na počítači. Schopnost úhledně a krásně psát nezávisí jen na jemné zručnosti, ale také na schopnosti nápodoby, a samozřejmě na motivaci k nápodobě: pokud mě tvary písma neinspirují, nemám chuť je napodobovat. Mnoho dětí, včetně dysgrafických, si ve volném čase píše různým způsobem, kde se například písmo přelévá do kresby a naopak. Děti si hledají svůj vztah k písmu, a když ho najdou, budou ho používat.

Také vím, že dysgrafie nesouvisí s inteligencí. I velice inteligentní děti, když jim psaní nejde, často dostávají nálepku dysgrafik.

Neměla jste s dysgrafií problém vy sama nebo někdo ve vašem blízkém okolí? Nebyla paní učitelka při hodinách psaní příliš přísná?

S dysgrafií jsem problém neměla. Mé sešity psaní byly, dá se říci, až příliš vzorné. Učitelka byla přísná, to mě u psaní nevadilo. Velká přísnost mě vadila spíš v jiných předmětech. Vzpomínám si ale na některé spolužáky, jak při psaní trpěli, jejich písmo bylo nevzhledné, i když se velmi snažili. A pak ten přechod na plnící pero! U některých dětí to byla katastrofa, bývalo by lepší, kdyby psali déle tužkou. Když jsem začala dostávat od kluků první milostná psaníčka, všímala jsem si, jak píšou. Většinou to bylo hrozné, pokud nepsali alespoň hůlkovým písmem. Poprvé jsem tak začala studovat vzhled písma. Zajímavá zkušenost byla s písmem tatínka, který psal jednoduchým a vždy čitelným skriptem, nespojeným písmem. Je přeučený levák na praváka a jeho písmo bylo často čitelnější než pěkné spojené písmo maminky.

Inspirovala jste se při tvorbě Comenia Script cizími vzory? Z jakých zemí?

Před navrhováním písma Comenia Script jsem studovala všechny dostupné materiály k latinkovému písmu, ať to byly historické evropské psací vzory nebo i současné psací vzory z jiných zemí, abych se na nich především poučila. Zajímavé bylo srovnávat to, co se děti učí, a to, jak potom vypadá psaní v praktickém životě. Ve většině vzorů najdete složitosti a zbytečnosti, které jsou jakýmisi pozůstatky z doby před 100 lety, ale nikdo je dnes nepoužívá…

Radana Lencova
Psaní souvisí s šikovností, FOTO: Vojta Herout, Topzine.cz

Nedá mi to, abych nezmínila nejbizarnější komentář, který jsem o písmu Comenia Script našla. Prý se přibližuje stylu psaní na Blízkém východě a předznamenává židoarabskou kulturní invazi.

Písma arabská a hebrejská jsou odlišná kategorie, pokud bych měla navrhovat školní psací písmo pro tyto národy, zaměřila bych se samozřejmě na jejich historické prameny a rovněž na potřeby současného psaní v dané zemi.

Spolupracujete s Waldorfskou školou v Praze Jinonicích. Jaký je váš názor na alternativní metody výuky?

Jsem pro smysluplnou metodu výuky, která funguje, a je jedno, zda je alternativní či  tradiční. Je důležité, co se děti ve škole naučí pro současný život, aby v něm pak našly sami sebe – své poslání a uplatnění. Moje spolupráce se netýkala pouze Waldorfské školy, zajímaly mě všechny používané metody výuky.

Potěšilo by vás, kdyby české školství následovalo severoamerický model vzdělávání? (Ten vyznává heslo: nač děti zatěžovat vědomostmi, stejně si vše najdou na internetu). Nebo si myslíte, že i memorování má svou cenu a je třeba hledat rozumný kompromis?

Jsem pro střední cestu. Informace jsou jedna věc, poznávání souvislostí a pochopení smyslu je věc druhá. Bez jistého úsilí a píle ničeho nedosáhneme, ale musíme mít k tomu správnou motivaci. I memorování v určitém rozsahu je správné, pokud je užitečné, například vyjmenovaná slova. Trénuje to paměť a může se nám to hodit i v běžném životě (zapamatovat si texty, písně, scénáře a tak dále).

Mně je velmi sympatický systém Montessori, kde ve vyšších ročnících či na středních školách žáci pracují s internetem, s novými technologiemi a podobně. Kromě toho, že se učí vyhledávat si informace sami, pracují na samostatných projektech, na kterých se mnoho naučí, pak je i sami odprezentují. Škola může vést děti k soběstačnosti, sebekontrole, zodpovědnosti sama za sebe a také k nadšení a dobrému sebevědomí.

K vašemu písmu se obsáhle vyjádřili grafologové. Jaký názor máte vy na grafologii jako vědu? Může skutečně změna způsobu psaní nějak znatelně ovlivnit povahu národa?

Grafologie je určitě důležitá věda, jistou dobu jsem se jí také zabývala. Ve srovnání s existencí písma samotného (více než 5 000 let) je grafologie velmi mladá (méně než 150 let) a v mnohém může být i přeceňována.

Radana LencováRadana Lencová vystudovala Vysokou školu umělecko-průmyslovou, později si udělala doktorát  tamtéž. Vytvořila nové školní písmo Comenia Script, které se v tomto školním roce testuje na čtyřiceti českých školách. Kromě mnoha pozitivních ohlasů si autorka vysloužila i mnohdy ostrou kritiku z řad grafologů i mnoha samozvaných odborníků, kteří ji mimo jiné obviňují z cílené či nevědomé poloalfabetizace národa.  Ona sama tvrdí, že ji jde hlavně o praktičnost. A ruku na srdce, milí absolventi; skutečně nás současné školství  dobře připravilo na praktický život? Nebo jsme se místo opravdu potřebných věcí učili mnohdy jen zbytečné kudrlinky?

Psací předloha je pouze jedním z mnoha aspektů, které mohou ovlivnit povahu národa. Významný vliv na naše psaní má prostředí, ve kterém žijeme – jaké písmo nás obklopuje, jaké písmo ve společnosti v praxi používáme a jakým způsobem chce společnost, abychom písemně komunikovali.

Realita je taková, že písmo, kterým se učíme ve škole psát, po nás společnost vůbec nechce – veškeré tiskopisy a úřednické formuláře musíme vyplňovat hůlkovým písmem nebo na počítači a podpis může být jakýkoliv, většinou nečitelný. V současné době komunikujeme hlavně přes e-mail nebo píšeme texty na PC, a to i ve školách. Navíc způsob komunikace se neustále mění. Za chvíli po nás nebude chtít společnost ani podpis, začínají se používat již elektronické podpisy, čipy a různé kódy. Pro mě je podstatné vnést do písma na základních školách jasný smysl a do hodin psaní větší pohodu.

Žáci, kteří se budou učit vaše písmo, možná nebudou schopni číst ručně postaru psané texty. Budou pak asi stejně nuceni naučit se oba typy písma, aby byli schopni porozumět ostatním. Skutečně jim to tedy ulehčí práci?

Děti se v životě budou setkávat s různými podobami písma, a pokud budou čitelné, budou je umět jistě přečíst. Praxe je taková, že rychle nebo ledabyle napsaný text spojeným písmem např. rodičů je často nečitelný i pro děti, které se toto písmo samy učily. Jednodušší nespojené písmo i rychleji napsané přečteme daleko lépe, bez ohledu na to, jakým písmem jsme se učili psát. Problém není v nespojeném písmu, ale především v tom jednotažném. Proto si většina populace včetně dětí na ZŠ písmo zjednodušuje, a to hlavně kvůli čitelnosti.

Písmo nás musí bavit, říká autorka Comenia script Radana Lencová
Ohodnoťte tento článek


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.