×
TOPZINE.cz

Piráti: Dobrodružný život na moři nebo nebezpečné povolání?

Snad žádné jiné pochybné řemeslo není natolik opředeno mýty, zkazkami a zkreslenými představami jako pirátství. Možná je to zásluhou nereálného vyobrazení z filmového plátna, dobrodružnou literaturou nebo počítačovými hrami. Pravdou však zůstává, že piráti za sebou zanechali svůj kus historie. Kdo tedy vlastně piráti ve skutečnosti byli a jaký život vedli?

Únik z chudoby do náruče blahobytu

V době, kdy se naplno rozbíhal obchod mezi koloniemi Nového světa, Indií a Evropou, moře křižovaly tisíce lodí po okraj naplněné cennostmi, drahými látkami, kořením a jiným zbožím. Evropské země se tehdy snažily ukořistit co největší území. Ve hře byl přístup k exotickému zboží, otevřené dveře do asijských obchodních center, ale i vidina zbohatnutí v podobě peněz z daní.

Obchodování mezi jednotlivými zeměmi byl potom snadný způsob, jak si zajistit prosperitu a dostatek. Ten však nebyl pro každého. Rychle přibývalo chudých lidí, kteří nebyli schopní uživit sebe ani svoji rodinu. Není divu, že takové bohatství na dosah ruky zlákalo mnohé, aby se přidali k posádce pod černou vlajkou. Taková volba mnohdy znamenala jedinou možnost, jak uniknout z beznadějné situace. Chudí však zdaleka nebyli jediní, které zlákala vidina lepšího živobytí. Na pirátskou dráhu se velmi často dávali i členové královského námořnictva, kteří za náročnou a nebezpečnou práci nebyli řádně finančně odměněni. Snadné a rychlé výdělky na pirátské lodi tak lákaly do pirátských řad velké množství námořníků. Některé odhady uvádějí, že v době zlaté éry pirátství se po mořích plavilo na 2000 pirátů.

Útočící piráti
Útočící piráti, zdroj: www.thoughtco.com

Legitimní piráti

Plavit se po moři a přepadávat lodě plné nákladu bylo možné dělat i s královským svolením. Stačilo, pokud soukromá osoba vlastnila loď s posádkou a obdržela od vlády oficiální pověření k vedení kořistnické činnosti. Korzáři (někdy také privatýři nebo bukanýři), jak se takovým kapitánům říkalo, brázdili moře od 16. století a byli významnou „záškodnickou“ posilou ve válečných stavech. Jejich úkolem totiž bylo napadat obchodní lodě i celé kolonie protivníka a působit tak co největší škodu. Nevýhodou oproti pirátství byl však ten fakt, že veškerá kořist podléhala potvrzení státního úřadu, a ve většině případů byl korzár povinen z ní odvádět část ve prospěch království.

Obraz dobývání britské lodi korzárem Robertem Sourcoufem, zdroj: www.wikimedia.org

Zbraně a výzbroj

Stejně jako v každé oblasti lidské činnosti, i v případě pirátství bylo klíčové vybavení a prostředky, kterými daná skupina disponovala. I když cílem pirátů bylo s co nejmenší námahou přijít k co největšímu bohatství, bez vhodné lodi by to nebylo možné. Plavidlo muselo být rychlé, snadno ovladatelné a nesmělo mít hluboký ponor. Snadná manipulovatelnost byla důležitá při útocích na těžké bitevní lodě, rychlost zase při únicích. Nízký ponor umožňoval zkracovat vzdálenost od pobřeží při nájezdech na pevninu.

Důležitá byla také výzbroj námořníků. Vzhledem k tomu, že veškeré vybavení se získávalo z přepadených lodí, zbroj byla značně nesourodá. Podle ní se také poznala úspěšnost každého kapitána a jeho posádky – čím více loupeží bylo uskutečněno, tím častěji se mohl obnovovat arzenál námořníků. Co se týče zbraní, nejvíce efektivní se ukázaly krátké pirátské šavle, dýky nebo malé sekery. Při soubojích totiž paluba poskytovala jen velmi málo prostoru. Pokud by pirát použil meč či podobnou dlouhou zbraň, nemohl by s ní správně manévrovat. Naopak pirátské šavle bukanýr byly v boji na blízko rychlou a smrtící zbraní.

Pirátská šavle Bukanýr, zdroj: www.outfit4events.cz

Život na lodi

Ačkoliv v očích mnoha lidí je pohled na piráty jakousi romantickou idylkou čekání na kořist v krásných vodách Karibiku, skutečnost byla značně jiná. Život na moři totiž nebyla žádná slast. Dost často se námořníci nacházeli v mizerných podmínkách bez možnosti zakotvení. Příděly jídla i vody byly omezené a často jediný způsob, jak tohle celé přežít, byla nadměrná konzumace nejlevnějšího alkoholu – rumu. Samotná situace na lodi se odvíjela také od samotného kapitána. Někteří se neštítili krutého bičování a ke své posádce se chovali jako k otrokům. Svou roli také zcela jistě hrál strach z dopadení, které znamenalo jistou smrt. Podle tehdejších zákonů bylo totiž pirátství hrdelním zločinem. Těla popravených pak byla pro výstrahu vystavena na veřejných místech.

Významní piráti své doby

Plenění španělských sídel a přístavů na příkaz anglické koruny – to byl denní chleba Velšana Henryho Morgana. Byl natolik úspěšným privatýrem, že si během pár let vydělal na plantáž s cukrovou třtinou na Jamajce. Ve svém zaměstnání však pokračoval nadále ještě několik let a přisvojil si vítězství i tučnou kořist z Porto Bella, Maracaiba či z Gibraltaru. Jeden z posledních útoků na španělské državy, Panamu, mu však kromě nevídaného bohatství přinesl také obvinění z pirátství. V době napadení totiž Anglie se Španělskem již nebyla ve válce a Morgan tak byl uvězněn. Rozsudku smrti se však nikdy nedočkal, protože v Londýně byl pro mnoho vysoko postavených lidí hrdinou, a dokonce sám král Karel II. jej povýšil do šlechtického stavu.

Vyobrazení Henryho Morgana, zdroj: www.denofgeek.com

Dalším významným pirátem, který se však vypravil pouze na jedinou velkou výpravu, byl skotský kapitán William Kidd. Když mu bylo 35 let, nechal se najmout do služeb francouzské korzárské lodi. Při útoku na Fort Charles však s několika dalšími námořníky zradil svého kapitána a zajal jeho brigu. S tou poté odplul na ostrov Nevis, kde byl přivítán jako anglický hrdina. Po několika letech je mu nabídnuto lovení pirátů pro Východoindickou společnost. To však nešlo zcela podle plánů – kořisti bylo málo a posádka začínala být nespokojená. Rozhodl se proto zaútočit na obchodní lodě, které převážely drahé látky, zlato a stříbro. V Anglii byl za tento čin prohlášen za piráta a popraven.

Korzárská loď s kapitánem Kiddem, zdroj: www.thoughtco.com

Asi nejznámějším pirátem, respektovaným kapitánem a významným mořeplavcem, který jako druhý obeplul zeměkouli, je sir Francis Drake. Pod záštitou královny Alžběty aktivně útočil na španělské lodě a jejich přístavy. Válka se Španělskem trvala dlouho a její vyústění bylo v bitvě u Gravelines, ve které Francis Drake dobyl velké vítězství. Za tento čin byl pasován na rytíře a zemřel jako velký boháč.



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..