4 fotky 
V dalším díle našeho seriálu se zaměříme na piercing. Probereme nejčastěji propichovaná místa – uši a nos. Jejich propichování má dlouhou tradici, a i když se v naší společnosti na piercing někdy kouká skrz prsty (a nebo skrze silné dioptrie brýlí netolerantních důchodců), je decentní ozdoba nosního křídla či uší už celkem běžně akceptována. Přesto ale můžeme i na uchu nebo na nose spáchat extravagantní piercing.
I lalučky roztažené do větších rozměrů, lze snadno vrátit do původního stavu, Zdroj: archív Painart.cz
Ucho je možné rozdělit na tři části. Ušní lalůček má propíchnutý asi polovina populace. Fámě, že piercing v pravém uchu nosí pouze homosexuální muži, dnes snad nevěří ani výše zmínění důchodci, přesto ji však preventivně dementuji. Lalůček je zároveň nejčastějším místem pro tzv. stretching, tedy roztahování, kdy je dírka postupně zvětšována vkládáním šperku s větším průměrem. Při stretchingu je ale potřeba postupovat pomalu, aby se díra nenatrhla. V roztaženém otvoru můžete nosit masivní šperk nebo šperky speciálně vyrobené pro velké díry, tzv. tunely (šperky s dírou uprostřed, které vypadají… no, přesně jako tunely) nebo plugy (šperky plné).
Když vás roztažené díry omrzí, je možné náušnici, tunel či plug vyndat a nechat uši samovolně stáhnout. Celkem bez následků je možné takto zmizet díry do průměru 6 až 8 mm. Při větších průměrech je třeba počítat s tím, že se dírka zcela nestáhne. Ale i toto umíme vyřešit celkem nenáročným zákrokem.
Z piercingů chrupavky zkušeny piercer dokáže vytvořit i zajímavé konstrukce. Zdroj: archiv Hell.cz
Horní část ucha je na rozdíl od lalůčku vyztužena chrupavkou (tzn. když ji propichujeme, tak to pěkně chrupne). Tady se může piercer skutečně vyřádit. Do chrupavky je totiž možné umístit mnoho druhů piercingů (viz obrázek). Tak, jak se lišíme jeden od druhého, liší se i naše uši. Ne každý má ucho vytvarované do všech potřebných záhybů, a proto někdy nelze některý z těchto piercingů provést, protože ho prostě není kam píchnout. U piercingu chrupavky je pro zahojení třeba delší čas, než pro piercing měkkých částí ucha.
Zdroj: Hell.cz
Poslední a nejmenší částí ucha je tragus. Je to ten malý výstupek u hlavy poblíž zvukovodu. Máte ho? Ne každý má to štěstí. Ačkoli tento piercing občas budí strach, není extrémně bolestivý. O tragus piercingu kolují nejrůznější legendy od hrozby neustálých bolestí hlavy, hluchoty, impotence až po okamžitou smrt nositele. Není snad potřeba připomínat, že na těchto fámách není ani trocha pravdy.
Kromě ucha míří jehly v piercingovém salonu velice často k nosu. Piercingovou klasikou je nosní křídlo neboli nostril. Tento piercing je tradiční u indických žen a i v našich končinách je velmi oblíbený.
V nosním křídle lze nosit kroužek či speciálně tvarovaný šperk s kuličkou nebo různými ozdobnými kamínky. Tento piercing není příliš bolestivý, ale jistou zvláštností je chvilkové slzení oka (vždy toho, na které straně je prováděn piercing), což je způsobeno rozmístěním obličejových nervů.
Nos můžeme propíchnout také vodorovně u jeho kořene. Tento piercing se jmenuje bridge. Možná vás napadne, jestli kuličky nezasahují nositeli do zorného pole a ten pak nešilhá. Žádné strachy, po pár dnech zvykání o něm nositel ani neví a o nějakém šilhání nemůže být řeč. Pro piercera je bridge často velikou výzvou, protože jeho správné vyměření může trvat i několik desítek minut. Nesymetričnost je na tomto místě hodně zřetelná, a proto je třeba, aby byl piercing umístěn rovně jak při pohledu zepředu, tak při pohledu z boku. Stejná pečlivost je třeba i při vyměřování následujícího piercingu.
Tím je mezi nadšenci oblíbený piercing nosní přepážky, kterému se říká septum (z lat. přepážka). Jeho nositelé jej často berou jako symbolické propojení s přírodními kmeny nebo pro ně má jiný silný osobní význam (nikoli však podobat se bejkovi, jak si často rodiče myslí). Domorodci nosili v nosní přepážce šperky z přírodních materiálů jako ptačí brk nebo masivní kostěné či dřevěné šperky. V současné době byly ptačí brky nahrazeny materiály, jako je titan a bioplast.
Rozhodnete-li se také nosit v septu masivní šperk, je možné ho roztáhnout na větší průměr. Roztahování nosní chrupavky je (na rozdíl od ušních lalůčků, který tvoří měkká tkáň, a ne chrupavčitá) docela nepříjemné. Když víte, že vám tenký šperk v nose stačit nebude, je lepší místo klasického propíchnutí jehlou zvolit punching (z angl. punch = průbojník) a rovnou vyříznut díru pro piercing kruhovým skalpelem ve velikosti od 3 do 8 mm.
V dalším díle se podíváme na ostatní obličejové piercingy a piercing jazyka.
Míla Bugtcher, Hell.cz
