Menu
TOPZINE.cz
Hudba

Petr Šiška před festivalem Noc plná hvězd 2011: Drogy v areálu zásadně odmítáme

!Exkluzivní rozhovor!Festival Noc plná hvězd již klepe na dveře a při této příležitosti jsme se sešli s hlavním pořadatelem festivalu – Petrem Šiškou. Ten si s námi popovídal o tom, proč festival založil, zavzpomínal na společný koncert Mirka Topolánka s Dogou a prozradil i zajímavé historky o Lemmy Kilmistrovi z Motörhead. To vše exkluzivně pro Topzine.cz.

Petr Šiška zavzpomínal na začátky festivalu Noc plná hvězd, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz

Jste pořadatel festivalu Noc plná hvězd, ale pořádáte i jiné akce. Například v roce 2007 jste pro vašeho přítele a tehdejšího ministra vnitra Ivana Langera organizoval Koncert pro dobrý poldy. Jak vás ta myšlenka napadla?

Ta myšlenka nenapadla mě, ale mého dlouhodobého kamaráda Ivana Langera. On je dnes veřejností vnímán jen jako politik a bývalý ministr, ale pokud půjdete dál do historie, tak zjistíte, že Ivan byl v roce 1993 student medicíny a práv. Na prvním ročníku Noci plné hvězd jsem poznal chlapíka, který přijel pomáhat rockerům z nesnadných situací. A tak jsme se poznali.

Já jsem zjistil, že on byl dříve moderátorem Občanského fóra, jezdil s Václavem Klausem a už v době revoluce měl zásadní vliv na Olomoucku. To, co bylo pak dál, samozřejmě je zase určitá mediální bublina. Mně nepřísluší, abych ho nějakým způsobem hodnotil, ale za svého kamaráda jej považuji dodnes. A když byl ministrem vnitra, tak mi volal, že chce poděkovat policistům, kteří byli na… Teď už nevím přesně na čem…

Na zásahu proti neonacistům.

Ano, něco takového to bylo. A on pro ty policisty chtěl zorganizovat rockový koncert. Udělal tedy anketu mezi nimi, které kapely by rádi na koncertě viděli, a tehdy kolem toho vylezla parta okolo Harleje, Alkeholu, Dogy, Kreysonu… A vzpomněl si na mě, že děláme festivaly, a potřeboval někoho, kdo to během týdne zařídí. Takže moje role byla obvolat kapely, zajistit je, zařídit aparaturu, místo… Ale musím říct, že to byl dobrý mejdan.

Vy jste tam také, tuším, hrál…

Ano, vystoupili jsme tam s Legendy se vrací, to je pravda.

Čtěte také: Proč se Tata Bojs báli o frontmana Bublajse

Vedle Ivana Langera se znáte i s expremiérem Mirkem Topolánkem. Ten zase pro změnu vystoupil na festivalu Noc plná hvězd společně s kapelou Doga. Jak se to stalo a jak to ve výsledku vypadalo? Tohle spojení je přeci jen trochu netradiční – Topolánek a Doga…

(smích) S Mirkem se znám od doby, kdy kandidoval do senátu jako nejmladší senátor, když mu bylo čtyřicet let – to bylo tuším v roce 1996. A my jsme pro něj realizovali jeho první kampaň a během ní jsme se seznámili. Později jsme na tu spolupráci navázali, dělali jsme pro něj další kampaně. Já se tím netajím, že jsem středo-pravicový volič, mám to napsaný na čele a mám rád tenhle typ politiky i názory. Takže když byla příležitost, tak jsme vždy nějakým způsobem pomáhali.

A Mirek už nějaký čas jezdil na festival Noc plná hvězd už v dobách, kdy ještě nebyl premiérem. Má rád rockovou muziku a zná se i s Izzim (Roman Izzi Izaiáš, kytarista a zpěvák skupiny Doga – pozn. redakce), v autě vozí desky Dogy a je jejich velkým fanouškem.

Tehdy se to právě nějak seběhlo, že Mirek byl na tom fesťáku a zrovna měl, tuším, narozeniny nebo tak něco… A Izzi mu daroval kytaru. A Mirek mu řekl, že jeho snem je zahrát si a zazpívat s Dogou na pódiu. A Izzi se ho zeptal: „Co znáš?“ a Mirek odpověděl, že chce Nevinnou

A opravdu, Mirek na finále vylezl na pódium a křepčil a zpíval tenhle song. Pak se z toho stala taková tradice, že když se jela kampaň pro ODS – už nevím, jestli to bylo v roce 2006 nebo 2008, tak právě tehdy na každém tom mítinku to končilo tím, že Topol vylezl na pódium s kytarou a řval do davu „Nejsi nevinná…“ (smích)

Dostali jsme se k festivalu Noc plná hvězd, který organizujete již od roku 1993. Proč jste se rozhodl organizovat vlastní festival?

To bylo v době, kdy ta festivalová vlna u nás prakticky začínala. Pro nás, po té revoluci, to byla první příležitost uspořádat nějakou akci, kam se sjedou kapely v tom regionu u nás. Tehdy už nebyla doba takových těch tancovaček, osmdesátá léta byla pryč. To, co z toho přetrvalo třeba na Plzeňsku nebo jižní Moravě, najednou na té severní neexistovalo, nebylo kde hrát. Tak jsme se s kapelou rozhodli, že pozveme pár kamarádů a uděláme společně jednodenní festival, který jsme nazvali Noc plná hvězd.

A jak pořádání festivalu, který jste začali organizovat prakticky na koleně, vypadalo?

No tam je fór, že jsme ten první ročník s kolegou Liborem Pyškem pořádali bez auta, bez jakýchkoliv pomocníků a mobilního telefonu… Prostě dnes naprosto nepochopitelná věc, kdy jezdíte autobusem a lepíte plakáty, pódium stloukáte hřebík po hřebíku… Ale byla to skvělá škola, člověk zná do mrtě veškeré profese, které potřebuje, aby zvládl takový festival udělat. Dnes, po devatenácti letech, je to už stálice, kam já přicházím prakticky už jen jako maskot, abych přivítal všechny muzikanty a dal si s nimi panáka. Což považuju za vrchol úspěchu produkčního, když se nemusí o všechno starat a ten festival nějakým způsobem běží.

A jak jste na první ročník vybírali kapely?

Pozvali jsme tehdy známý kluky od Argemy, Kernů a Dogy – všechno český kapely. Tehdy jsem se také znal s Oldou Říhou, a tak jsem mu zavolal a zeptal se ho, jestli nechce přijet s Katapultem. Tehdy ten Katapult trochu skomíral a nebylo to u nich nic moc. A tenkrát jsme se rozhodli, že z jejich vystoupení natočíme kazetu. A tam na tom festivalu vznikla první koncertní videokazeta Katapultu. Dodnes existuje a ta kazeta zpátky nakopla kariéru Katapultu.

„Myslím, že by Olda Říha i dnes potvrdil, že jsme jim pomohli,“ říká Petr Šiška, Zdroj: katapult.cz

Takže jste kazetou se záznamem koncertu z Noci plné hvězd vzkřísili kariéru Katapultu?

Myslím, že by Olda i dnes potvrdil, že to tak bylo. Začali zase ve větším měřítku hrát a koncertovat. Dokonce je začali hrát i v rádiích, což znamenalo opravdu hodně, protože to bylo v době, kdy se zásadně nehrály české věci. Tehdy vládla euforie anglické a americké tvorby a to, co bylo česky, bylo špatně. V těch letech ´93, ´94, dokonce i na Elány tenkrát chodilo asi jenom sto šedesát lidí! To už si dneska nikdo nepamatuje nebo nechce pamatovat.

A jak to tedy dál s Nocí plnou hvězd vypadalo?

No potom, co jsme ohlásili Katapulty a vylepili plakáty, jsme ještě museli upravit scénu, protože tenkrát se ještě hrálo v altánu ve Vendryni. No a na tu jednodenní akci přišlo tři a půl tisíce lidí. Měli jsme problémy, aby se nám tam všichni vešli a do toho nám začaly volat kapely, že by chtěly přijet a jestli budeme pořádat festival i další rok.

A tak jsme zorganizovali další ročník, v roce 1994. A to místo Vendryně – Třinec se nachází v regionu mezi Polskem, Slovenskem a Českou republikou, a tak jsme si dovolili pozvat velkou polskou legendu, Lady Pank. A už tehdy jsme na festivalu měli Kabát, Lady Pank, Kreyson, Elán a spousty dalších kapel. A na ten druhý ročník přišlo patnáct tisíc lidí.

Hned na druhém ročníku byla tak vysoká návštěvnost?

Ono to také bylo proto, že tenkrát v republice fungovaly jenom asi dva, tři festivaly tohoto ražení. Takže se třeba stalo, že k nám jelo třicet autobusů z Plzně a dvacet z Košic jenom proto, aby přijeli na festival do Třince. Pak jsme začali dělat promo, že jsme pořádali v Košicích kampaň na náš festival, chodili jsme i do slovenských televizí, pořádali jsme soutěže o lístky…

Petr Šiška: „Pořádat festival bez mobilu je dnes nepředstavitelná věc.“

A takhle ten festival měl stoupající tendenci až do roku ´97, ´98, kdy ten fest měl největší potenciál, protože najednou byl na tři dny. Hráli tam tenkrát Motörhead, Saxon, Blind Guardian… A tehdy jsme se dostávali k takovým číslům, jako byly pětadvacet, sedmadvacet tisíc lidí – a to ne za celý festival, ale jen za předprodané vstupenky! Takže to byly neskutečný čísla…

A co pak následovalo po tom vrcholu?

Pak začal stoupat počet festivalů, takže návštěvnost pak postupně byla dvacet, patnáct tisíc lidí. Ono to také bylo tím, že ten počet českých kapel, které můžeme pozvat na festival z toho rockového ranku, je omezený.

Severní Morava je hodně konzervativní – neberu Colours of Ostrava, to je úplně jiná dimenze, to je módní záležitost, byť velice dobrá věc – a najednou zjistíte, že máte dvacet kapel, které ty festivaly táhnou a které můžete pozvat, a točíte je dokola. Takže když těch dvacet tahounů objíždělo všechny festivaly v republice, tak už to nebyl takový zážitek, aby lidi kvůli tomu jezdili z Plzně do Třince, když za kopcem mají Basinfirefest.

A teď je tady situace, kdy je v republice, teď to někdo nedávno zrovna počítal, přibližně dva a půl tisíce festivalů, což je víc, než mají v Německu a Rakousku dohromady! Nechci plácat blbosti, ale teď nedávno zrovna někde to číslo padlo, nevím přesně kde…

Nebylo to na zahájení Hudebních festivalových cen pro rok 2011?

Ano, asi tam, ale nejsem si úplně jistý… Každopádně se jedná o neuvěřitelné číslo. Takže dneska je stav takový, že jsem vděčný, když se Noc plná hvězd dostane na číslo deset tisíc lidí za dva dny, kteří projdou tou bránou, nepočítaje VIP hosty apod. To je naše dimenze. I ta naše reklama je více lokální. Sázíme na to, že ta tichá pošta stále funguje a že máme ještě spousty fanoušků, co začali jezdit a nebo jejich děti – přeci jen jsme jeden z nejstarších festivalů v republice, letos pořádáme již 19. ročník.

Dneska už to nepojímáme tak, že bychom soupeřili s Masters of Rock, protože s ním dnes už ani nemůžeme soupeřit. Nesoupeříme ani s Mikezem z Benátský noci, ani s Rock for People a dalšíma klukama… A držíme si tu parketu, že k nám jezdí kapely, kteří si vyloženě chtějí ten náš festival užít. Proto ani nezveme na náš fest skupiny, které vyloženě pruděj, ať už nesmyslnými požadavky či jiným způsobem.

Takže zásadně nezvete prudérní kapely?

Přesně tak, zveme jen kapely, o kterých víme, že jsou v pohodě. Proto máme letos na festivalu třeba Mr. Big, jejichž účast na festivalu je pro nás splněným snem. Je to výborná muzika, kterou ještě umocnili předloňským koncertem v Roxy. Seděli jsme tenkrát vzadu a tam pobíhal nějaký bedňáček, nějaký kluk, co roznášel svačiny. Pak si sundal čapku a byl to Eric Martin. Skočil na pódium, začal zpívat a lidi se mohli podělat. Koukali jsme na to a řekli jsme si: ty chceme!

Takže se to povedlo a letos přijedou k nám. Z komerčního hlediska to sice asi není takový tahák, že by se široká veřejnost kvůli nim sbalila a přijela do Třince, ale my máme radost, že je tam máme – navíc vedle nich tam budou Gamma Ray, Pro-Pain a další party, které na tom festivalu budou představovat širší rockové spektrum.

Jaká kapela měla na vás, na pořadatele, nejnesmyslnější požadavek?

(smích) Tak určitě nejkrásnější požadavek měl Lemmy (Kilmister) a Motörhead, kteří u nás koncertovali v roce 1998. Jeden z jejich požadavků byl, že musí mít po koncertu připravený tři prostitutky ihned k použití. Tehdy jsem si říkal: Sakryš, to bude asi docela problém, ale nakonec jsme to pro ně samozřejmě měli. Ve finále to dopadlo tak, že došlo jen k masáži zad bubeníka, kterou ještě prováděl masér. (smích)

Hoši toho koncertu měli dost, takže na ty holky nakonec ani nedošlo. A dodnes si vzpomínám, že tehdy byla situace, kdy neskutečně lilo a v Třinci tenkrát bylo půl metru bahna. A oni měli koncert v neděli večer. Teď přijela ta obrovská dodávka za to pódium, zastavila, otevřely se dveře, z nich vystoupil Lemmy v těch bílých koních až po kolena, vyskočil, zabořil se až po kolena do bahna v těch bílých botách a první co zaznělo, bylo: „Fuck You!“ (smích)

Pak taky zážitek byl, když oni dohráli a Lemmy byl nadšený, že to byl super koncert. Přišel za mnou a dal mi tričko, kde bylo světové tour Motörhead, a tam jenom: Barcelona, New York, Paříž… Třinec! (smích)

Jak je to na festivalu s alkoholem a drogami?

Já s těmi drogami nevím… Osobně si myslím, že jsme pivní festival. A že ta generace těch rockerů k těm drogám zas tolik netíhne. Myslím, že je to spíš tendence mladší generace a těch trance, dance a hip-hopových festivalů. U těch rockerů je to spíš o tom, že ti kluci si raději něco vypijí. U nás ta kombinace jelínkovské slivovice nebo hruškovice s pivem je dostatečnou drogou a motivací, že ten člověk nepotřebuje víc.

Asi bych lhal, kdybych řekl, že se tam občas neobjeví tráva a podobné věci, jako víceméně všude, ale že bychom sbírali po areálu stříkačky, to jsem za těch devatenáct let nezažil. A myslím, že ta rocková garda na tohle ani není.

Byť je Petr Šiška patriot ostravského regionu, nevadilo mu zapózovat s pražským Národním muzeem v zádech

Stalo se někdy, že se někdo ze členů vystupující kapely opil takovým způsobem, že nebyl schopen hrát?

To se, myslím, nikdy nestalo, že by se někdo před koncertem opil do dezolátního stavu, že by nemohl vystoupit… Samozřejmě, většina muzikantů po koncertě se sejde v zákulisí, popíjejí spolu a nikam nespěchají a vytvářejí se partičky… Tak párkrát se stane, že někoho do hotelu na těch nosítkách odnesete, že s těmi kamarády přebere.

V tomhle byla přeborník Jarmila Šuláková, kterou jsme vždycky brali na sobotní dopolední programy, na nějakou jedenáctou hodinu, aby ty lidi vzpružila a zahrála rockerům. A ta, když viděla po ránu ty rockery, tak vždycky z těch kapel ožila. A tam nebyl problém od těch jedenácti dát za hodinu sedm, osm panáků. Hoši se už váleli pod stolem a Jarča se otřepala a šla zpívat. (smích)

Ale že by někdo nemohl vystoupit kvůli drogám… Určitě jsme měli nějaké požadavky, ať něco seženeme, ale to jsme vždy striktně odmítli.

Máte časový harmonogram pro kapely vypočítaný na minutu?

Ano, máme. A u nás i ty kapely ví, že jedeme na čas a neexistuje ani pětiminutový skluz. Skupina, která u nás koncertuje, ví, že i s přídavky musí za každou cenu dodržet časový plán, který mají vymezený.

Kdyby se každá kapela rozhodla, že k svému setu přidají dalších deset minut, tak na ty poslední by se ani nedostalo. Takže u nás je to tak, že po poslední minutě se upustí jingel a je úplně jedno, jestli jsou na scéně Motörhead nebo kluci z Horní Dolní. Takže kapely to ví a respektují to. Také ví, že i přijíždět do areálu musí na čas a pokud přijedou později, tak nevystoupí.

Stalo se někdy, že někdo z účinkujících přijel později a nevystoupil?

Třeba Michal Prokop, který tenkrát zrovna dělal náměstka na Ministerstvu kultury. Tak ten nám zavolal, že přijede o dvě hodiny později. Tak jsme mu poděkovali a popovídali si s ním, ale na pódium se nedostal. Všichni se tomu tenkrát divili.

Další část rozhovoru s Petrem Šiškou vydáme v brzké době

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Petr Šiška před festivalem Noc plná hvězd 2011: Drogy v areálu zásadně odmítáme