2 fotky 
Pražský literární dům připomíná malou kavárničku, o to útulněji je však uvnitř. V pátek v podvečer do něj zavítal hesenský spisovatel Peter Kurzeck, aby předčítal ze své nejnovější autobiografické knihy. Německý autor zavzpomínal také na svůj odsun z poválečného Československa.
Peter Kurzeck při autorském čtení, Zdroj: wikipedia.org, Foto: Christopher Peter
Páteční večer patří literatuře, tentokrát však nikoliv pouze zprostředkovaně, ale naživo. Do Pražského literárního domu je pozván hesenský spisovatel Peter Kurzeck. Kdože? Peter Kurzeck. Svým způsobem rodák z blízké vesnice.
Muž ze země, která už neexistuje
Peter Kurzeck je sudetský Němec, narodil se však v době, kdy byly Sudety samostatnou enklávou Třetí říše, a tak se dá o jeho rodišti mluvit už jen v geografických měřítcích. Velkou část života prožil spisovatel v německém spolkovém státě Hesensku. „Jako mladík v menším městečku Staufenberg, coby dospělý muž ve Frankfurtu nad Mohanem,“ vysvětluje moderátor večera Hartmut Holzapfel z Hesenské literární rady. Ostatně to jsou také místa, jimž ve svých knihách Kurzeck věnoval nejvíce prostoru.
Po krátkém úvodu už se slova ujímá samotný autor. Vybírá pasáž ze své nejnovější knihy Vorabend (2010, Předvečer) a svým výrazným hlasem se pouští do čtení. V úryvku vypráví Kurzeck o dětství ve Staufenbergu. Jak stála všude na ulicích stará nezamčená kola, ale nikdo si je nevzal, protože i zloději respektovali, že se lidé nějak musejí dopravit do práce. A pak dál, o trpělivosti koní čekajících na své formany nebo o tom, že člověk je sám sobě nejblíže, když je sám.
Rozesmívání zvířat
Kurzeckovo vyprávění se zdánlivě přelévá od jednoho tématu k druhému, přesto v něm posluchač ihned rozeznává hlavní autorův cíl – zaznamenat vše tak, aby si pozdější čtenář vyvolal obrazy doby, kterou Peter Kurzeck prožil. Někteří ze starších hostů se v následné diskusi přiznávají, že autor jako by maloval obrazy taktéž z jejich dětství.
Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
Kromě četných komentářů však návštěvníci přicházejí i se zvídavými otázkami, na něž usmívající se autor pohotově odpovídá. Proč jste se rozhodl román do finální podoby nadiktovat? První verze byla napsána na stroji a bylo třeba ji přepsat do elektronické podoby. Jak se to vůbec sešlo, že jste se rozhodl pustit do sepisování vlastních zážitků? Připravoval jsem předmluvu k útlé knížce svých textů a ta se mi nějak rozrostla. Vzpomínáte si na něco ze svého dětství v Tachově? Nepřemýšlel jste o sepsání knihy, která by současné mládeži přiblížila poválečné události v Sudetech?
Přestože Peter Kurzeck hovoří o událostech, jež výrazně promluvily do jeho života, s živelným úsměvem popisuje, jak se ve sběrném táboře, usedlosti nedaleko Tachova, snažil rozesmát zvířata, jejichž trofeje visely v budově na zdi. „Pořád jsem nechápal, jak je možné, že tam ty hlavy jen tak trčí ze zdi,“ šklebí se autor.
Pak už se popíjí víno a hovoří o tom, že teprve současné století otevírá lidem oči a umožňuje jim vnímat skutečnost, že zdaleka ne všichni sudetští Němci byli bezmeznými stoupenci Hitlera. Mnozí za války podobně jako lidé všude ve světě nedostali na výběr. Po cestě domů si přehrávám rozhovor s bavorským rodákem, který autora v Praze doprovází. Sám coby autorův vášnivý čtenář mi před začátkem autorského čtení prozradil: „Peter Kurzeck je patrně nejznámějším současným německým spisovatelem, který se narodil tady v Čechách.“ To je jistě individuální, jen stěží se však taková přesvědčení vyvrací. Spíše si říkám, že by měl Kurzeck opravdu popřemýšlet o té knize ze Sudet. Sice by už nešlo o knihu čistě vzpomínkovou, v autorově podání by však rozhodně bylo i tak o co stát.
Peter Kurzeck (1943) je německý spisovatel. Narodil se za války v Tachově, který byl tehdy součástí obsazených Sudet. Po válce musela Kurzeckova rodina Československo opustit. Mládí prožil v hesenském městečku Staufenberg, později se přestěhoval do Frankurfu nad Mohanem, kde, netráví-li čas na jihu Francie, žije dodnes. Coby autor se zpočátku neprosadil a doceněn byl až později. Dnes patří k nejvýraznějším tvůrcům nejen Hesenska a za svou tvorbu si vysloužil několik literárních ocenění. Jeho romány a povídky jsou silně autobiografické. Patrně nejambicióznějším autorovým projektem je Das alte Jahrhundert (Staré století), cyklus vzpomínkových knih, jichž Kurzeck zatím sepsal pět.
