6 fotek 
Galerie města Bratislavy dostala pod názvem Lost and Found do Pállfyho paláce 30 LaChapellových fotografií a získala právem titul umělecká výstava roku. Jeden z nejžádanějších umělců současnosti představil přehled jeho dosavadní tvorby, poprvé v krajině bývalého Východního bloku.
Davidu LaChapellovi se ne nadarmo říká Fellini fotografie nebo Warhol jedenadvacátého století. Ačkoliv mu jsou přisuzovány atributy jako provokativní, zvrhlý či kýčovitý, jeho díla jsou bezpochyby strhující. Vždy v sobě nesou množství kódů a ukrývají příběhy, ve kterých se dá číst.
Bratislavská výstava začíná uměřeným souborem Awakened, v němž se v odhmotněném stavu uprostřed obřích akvárií rezignovaně vznáší bezvládné lidské postavy. Fotografie poukazují na vnitřní svět každého člověka, bez ohledu na jeho věk, postavu, pohlaví či sexuální orientaci. Nejen zde je patrný markantní vliv tvorby Michelangela, ke kterému se sám LaChapelle hrdě odkazuje.
Archangel Michael, David LaChapelle: Lost and Found 2011. Zdroj: gmb.sk
Mezi autorovy nejznámější fotografie patří bezesporu barevné tisky Michaela Jacksona, jehož smrti chtěl těmito obrazy LaChapelle dodat nový, náboženský kontext. Na obřích několikametrových obrazech je zpěvák například znázorněn v době své nejslavnější éry Thriller jako Archanděl Michael, který bojuje se satanem.
Cobain jako Ježíš
Jednou z nejsilnějších provokací výstavy je monstrózní Pieta, na níž je vyobrazena zpěvačka Courtney Love svírající na kolenou Kurta Cobaina coby Ježíše. Kromě stigmat po hřebech má Cobain zvýrazněné heroinové krvácející jizvy na předloktí. Nápis Heaven To Hell na kostkách rozházených na zemi představuje další odkaz na Bibli.
Samostatnou kapitolu výstavy tvoří módní fotografie pořízené v ruinách New Orleansu postiženého zásahem hurikánu Katrina. Ty jsou doplněny o tři díla z kolekce Crash charakterizující humor a ironii katastrof, které denně vídáme ve zprávách a staly se pro nás už téměř samozřejmostí. Rozbitá auta a jejich poslepované díly symbolizují ekonomický kolaps kapitalistických ideálů a snaží se naznačit následky neustále rozmáhajícího se motorismu v současnosti.
Nejsilnější zážitek však poskytuje největší, téměř sedmimetrová hromadně zinscenovaná fotografie s názvem Deluge (Potopa) či Cathedral (Katedrála), v nichž LaChapelle nechává své figuranty zírat do očí zkáze a úpadku, z nichž není cesta ven – ani skrze Boha, ani skrze racionální popření jeho existence. Kompozice Potopy nezapře inspiraci Posledním soudem, jak ho ztvárnil sám Michelangelo monumentální freskou v Sixtínské kapli.
Death by Hamburger, David LaChapelle 2011. Zdroj: gmb.sk
Na snímcích z období své první výtvarné dekády ironicky glosuje americký styl života v rámci fastfoodového stravování (Death by Hamburger) a ani se nevyhýbá vážnější společenské problematice (Domestic Violence). Na většině velkoformátových fotografií lze spatřit opakující se motivy konzumního světa, celebrit, globalizace a rádoby high society života.
LaChapellovy fotografie nemoralizují, ironizují samy sebe i svá východiska a vlastní úsudek nechávají jen na divácích. Není podstatné, jak si dílo vyložíme, podstatné je jen to, jak silně dokáže jediný pohled na jeho fotografii v nás samých vyvolat řadu znepokojujících myšlenek a následných otázek. Kýč? Určitě. Ale také obrovská fantazie a obrazotvornost, která nemá hranice.
Kýčem ke kritice kýče?
Jak si hlavní motiv vystavených děl návštěvník zinterpretuje, je čistě na něm. Platné odpovědi neexistují, ačkoliv mají tu schopnost vyvolat explozi momentálních nápadů a pohnutek v mysli. LaChappelův nezaměnitelný rukopis tkví především v brilantní technice, precizních kompozicí, obdivuhodném zvládnutí davových scén a především v bravurním světelném zpracování námětů.
Čtěte také: Tragikomičnost a šeď normalizace na malém městě v Leica Gallery
Tvorba Davida LaChapella coby celosvětově uznávaného fotografa je dílem inspirace pramenící v renesančním umění, filmu, biblických motivech, pornografii a v neposlední řadě v současnéglobalizující se pop kultuře. Groteskní a fantazijní elementy kombinuje s běžnými reáliemi. Jeho fotografie jsou šokující, památné a důležité.
Někomu autor možná přijde přehnaně kontroverzní ve snaze zachytit zbohatlictví, přepych, slávu a snobství zhýralé společnosti, přičemž vyvstává otázka, zda hlavním motivem není popularita jeho samotného. Má to ovšem zapotřebí umělec takového formátu?
The House At The End of The World. David LaChapelle: Lost and Found 2011. Zdroj: gmb.sk
LaChapellovy fotografie si paradoxně užije široké spektrum publika. Ocení je divák, který zpodobnění Jacksona jako anděla považuje za logické, krásné, nebo dokonce autentické. Jinou skupinu diváků zase jeho obrazy přitahují svou perverzností a lacinou podbízivostí.
V prosinci i u nás, v Rudolfinu
Jakkoliv je internet LaChapellových fotek plný, stát před několikametrovými printy a nechat na sebe působit monstrózní aranže je opravdovým zážitkem, za kterým se vyplatí jet klidně i dál než do Bratislavy.
Zhodnotit tvorbu tohoto autora si zanedlouho budou moci vyzkoušet i čeští diváci. V Praze by se totiž měla velká expozice retrospektivních fotografií s názvem „Tak pravil David LaChapelle“ otevřít v Galerii Rudolfinum, a to již 7. prosince tohoto roku. Uvedením výstavy s více než 120 fotografiemi představí galerie příběh umělcovy třicetileté kariéry.
Hodnocení: 4****
