Peníze jsou v českém hokeji „až“ na prvním místě

Na zlaté medaile z MS dvacetiletých čekáme od roku 2001. Od té doby náš mládežnický hokej prochází těžkou krizí, která se v příštích letech může ještě prohloubit. Místo obávaného týmu, ze kterého jde strach, jsou naše mládežnické reprezentace považovány za outsidery. Jak to v českém hokeji chodí a co je hlavní příčinou našich neúspěchů?

Je otázkou, kdo z našich mladíků bude střílet góly v reprezentačním dresu po skončení nynějších hráčů Zdroj: Youtube.com

V kdysi napěchovaných českých výběrech, plných pozdějších hvězd dospělého hokeje, se střídají mládežnické týmy plné průměrných hráčů. Za úspěch z MS 20 je považováno i šesté místo. S hokejovými velmocemi prohráváme rozdílem i devíti branek. Klubové kasy a kapsy trenérů jsou plné, ale úspěchy českého hokeje jsou v nedohlednu.

V českém hokeji je něco špatně

Peníze jsou ve sportu potřeba. Pokud však určují, který hráč bude hrát a který ne, je něco špatně. U nás do sestavy mládežnických týmů často zasahují manažeři, agenti a rodiče. Talent a píle se často stávají až posledním faktorem určujícím kvalitu hráče. Kvalitní hráči jsou často odsunuti až do třetí lajny a musí si vystačit s minimem prostoru a času na ledě. Toho mají naopak neomezeně protekční synáčkové. Pokud nezměníme přístup, úspěchy nečekejme.

Jak to chodí v klubech

Představte si následující smyšlenou situaci, ve které z přídavných jmen vytvořím příjmení obou hráčů. Každý dostane to, které k němu sedí. Za klub HC Korupční banda hraje Tomáš Chudý. Pravidelně nastupuje za dorost v první lajně, hokej ho baví a dává svému milovanému sportu vše. Pravidelně boduje a jednou by chtěl dělat klubového kapitána.

Náhle však do týmu přichází posila Petr Bohatý. Petr je na tom výkonnostně stejně jako Tomáš. Přesto je po dvou zápasech, ve kterých nebodoval, převelen ze třetí lajny do první namísto Tomáše. Trenér to vysvětluje tím, že to chce po dvou prohraných zápasech změnu. Prohry sice pokračují dál, ale sestava už nyní změnu nepotřebuje.

Petr v první lajně nijak nevyniká a obrovské šance, které má téměř v každém zápase, zůstávají často nevyužity. Navzdory tomu nosí Petr kapitánské céčko a občas chodí hrát i za juniory.

Tomáše hokej přestává bavit. Přestože je na tom herně stejně jako Petr, nedostává tolik šancí. Petr, ačkoli nehraje nijak skvěle, je neustále chválen. Prostor, který dostává na ledě, je nekonečný. Chodí na přesilovky, trenéři ho vyzdvihují v kabině před spoluhráči a na dresu nosí kapitánské céčko. Tomáš zažívá situace zcela opačné. Za nějakou dobu Tomáše hokej přestane bavit a rozhodne se skončit.

Krutá realita a obrovský problém s protekcí

Peníze v Čechách určují, kdo bude hrát a kdo ne Zdroj: sxc.hu

Tento příběh je smyšlený, ale velmi se podobá realitě. V klubech to takhle chodí běžně a je to možná větší problém, než si lidé myslí. Smyšlený příklad převedu na reprezentační úroveň. Představte si, že by v českém týmu nastupovala exkluzivní lajna Jágr, Klepiš, Červenka v pořadí až jako čtvrtá a dostávala minimum prostoru. V první lajně by nastupovala naopak jindy až čtvrtá trojice Micka, Kašpařík, Lukeš a prostoru by měli neomezeně. Úroveň naší hry by byla rázem o třídu níž a potenciál by zůstal nevyužitý.

Juniorskou extraligu hraje v České republice 22 týmů. Pokud bychom smyšlený reprezentační příklad převedli do praxe v každém klubu naší juniorské extraligy, úroveň by výrazně klesla. Pokud by většinu času strávila na ledě první lajna složená převážně z protekčních hráčů, máme zde minimálně o úroveň horší ligu, než je její potenciál. A hráči z kterých řad odchází zkoušet štěstí do zámoří? Ano, hráči z prvních řad domácích klubů.

Trenér reprezentační dvacítky si pak sebere hráče ze zámoří a nejlepší kluky z českých klubů. Někoho mu do nominace procpou manažeři, někoho agenti. Trenér pak tuhle sebranku vyveze na mezinárodní scénu a nestačí se divit. Výsledky končí prohrami 10:1, 8:3, 7:2. Rozdíl v předvedené hře je obrovský! Chce mi snad někdo tvrdit, že tohle jsou nejlepší kluci z daných ročníků, kteří kdy stáli v Čechách na ledě? To sotva.

Postupem času však hráči projdou sítem a do velkého hokeje se dostanou ti, kteří by ho za normálních okolností nehráli. Ano, částečně hokejově vyspějí, ale nikdy nebyli a nikdy nebudou tím nejlepším z daného ročníku, co jsme měli k dispozici. Netvrdím, že všichni naši mladíci jsou protekční děti, ale bohužel jsem přesvědčen, že s většinou jmen by se protekce dala spojovat. O nějaké kvalitě pak nemůže být řeč.

Kdy už se probereme?

Těžko říct, kdy se probereme, ale času už moc nezbývá. Na dveře klepou ostudné prohry s Dánskem, Norskem, Lotyšskem a ostatními týmy, které jsme kdysi s lehkostí poráželi. Z mládežnických reprezentačních výběrů se bude do budoucna stavět národní tým dospělých. To bude, panečku, materiál.

Nejhorší je, že aktuální situace přijde lidem normální. Noviny prohry řeší jen v době šampionátu a pak jako by se po nich slehla zem. Nikomu není divné, že jsme o třídu, ne-li o dvě horší než elita. Nikdo nepátrá proč. Hokejoví papaláši s plnými kapsami tvrdí, že jsme někde zaspali. Novináři je nekritizují, lidé se nebouří. Lidé u hokeje se smějí, aniž by jim docházelo, že nezbohatli, ale okradli sami sebe.

Pokud nám prohry nevadí, pak hokej nehrajme!

Pokud nejsme schopni dělat sport bez špinavých peněz, nedělejme ho! Co může být horšího než koukat na hokej, když na tabuli svítí výsledek Česko–Norsko 0:5 a vědomí, že kdysi nejlepší hráči pracují jako řidiči, policisté a barmani? Pokud hokej nechceme dělat čestně a pokud nám prohry nevadí, raději ho nedělejme!

Zavřeme stadiony! Vyhoďme přeplacené hráče, trenéry a s hokejem raději skončeme. Pusťme si televizi a s otevřenou pusou sledujme, jak v televizi válí národní tým Kanady. Místo pomalých hráčů, slabých střel a nepřesných nahrávek uvidíme pravý opak. Parádní střely, tvrdou hru, přesné nahrávky a velká vítězství. Tak vypadá reprezentační výběr! V Kanadě totiž na rozdíl od nás v ničem nezaspali.