Pavel Kohout. I z hlupáka něco může být, když svou hloupost včas pozná

Pavel Kohout je básník, prozaik, dramatik, scenárista i autor ztvárňující společensko-politická témata doby, zprvu byl také nadšeným stoupencem komunismu.

Jelena Mašínová a Pavel Kohout na demonstraci za novou budovu Národní knihovny (říjen 2007), Zdroj: wikimedia.org

Pavel Kohout vyrostl v rodině hospodářského úředníka, po maturitě na reálném gymnáziu v Praze studoval na FF UK srovnávací literatury, později i estetiku a divadelní vědu. Zapojoval se do politických a kulturních aktivit. Studium nedokončil.

Kohout patřil ke kulturnímu kádru KSČ

Od roku 1945 Kohout působil v ČSM (Československý svaz mládeže, 1952 až 1960 členem Ústředního výboru), patřil k takzvanému kulturnímu kádru KSČ. Už jako středoškolák se podílel na činnosti Dismanova dětského rozhlasového souboru, rovněž na chodu Souboru Julia Fučíka, který vedl od roku 1952. Pracoval v mládežnické redakci Čs. rozhlasu, dva roky pobýval jako druhý kulturní přidělenec čs. velvyslanectví v Moskvě, v letech 1951 až 1952 byl šéfredaktorem časopisu Dikobraz.

P. Kohout představil v divadle Viola své dvousvazkové dílo, Zdroj: Divadlo Viola

Základní vojenskou službu absolvoval v Armádním uměleckém souboru V. Nejedlého a současně jako vedoucí kulturní rubriky časopisu Čs. voják. V roce 1956 zastával funkci reportéra a komentátora vnitropolitické redakce Čs. televize, poté se stal (léta 1963 až 1966, kdy působil jako dramaturg Divadla na Vinohradech) spisovatelem z povolání.

Stal se předsedou KSČ, poté byl vyloučen

Druhá polovina šedesátých let přinesla jisté změny. Kohout nesouhlasil s dosavadní kulturněpolitickou orientací SČSS (Svaz československých spisovatelů), což projevil rezignací na funkci v jeho výboru. V roce 1968 se stal předsedou organizace KSČ v pražské pobočce SČSS, roku 1969 byl z KSČ i SČSS vyloučen.

Pavel Kohout stál u zrodu Charty 77 (na sklonku roku 1976). V roce 1979 byl znemožněn jemu i manželce (spisovatelka Jelena Mašínová) návrat do Československa z pracovního pobytu v Rakousku. Oba byli zbaveni státního občanství. Po roce 1989 se věnoval zejména kulturním vztahům mezi Českou republikou a německy mluvícími státy.

Čtěte také: Životopis Václava Havla: disidenta, státníka i přikulovače

Tereza Boučková (Kohoutova dcera) poté napsala autobiograficky laděné prózy inspirované Kohoutovými sebereflexivními návraty k minulým aktivitám (Indiánský běh – 1991, Křepelice – 1993, Když milujete muže – 1995, Krákorám – 1998).

Tři aktéři vystoupení: P. Kohout, O. Kavan, M. Černý, Zdroj: Divadlo Viola

Kohoutova tvorba byla v padesátých letech přijímána jako vzorový model angažované literatury. Psal pohádky, reportáže i básnické sbírky, jež opěvují společenské vztahy a jejich pronikání do soukromí mládeže (Verše a písně – 1952; Čas lásky a boje – 1954). Podobně tuto tematiku zpracoval ke hře Dobrá píseň (1952). V dramatu Zářijové noci (1955) upozorňoval na bezmocnost jedince ve vojenském prostředí.

Tvorba dramatická

Padesátá a šedesátá léta vnesly do Kohoutových dramat tematiku deformovaného souborného a milostného citu. Taková láska (1957) dosáhla mezinárodního uznání i na Západě. Je to hra o lásce a zklamání, o vině, která není jednoznačná. Děj se odehrává v kruhu, otevírá jej i uzavírá tragická smrt mladé ženy, která není jasně vysvětlena. Z dalších děl jmenujme dramata Třetí sestra (1960) či příběh dvanácti čerstvých absolventů AMU – Dvanáct (1963).

Velkou kritikou manipulace člověka mocí je drama August, August, august (1967; přeprac. Klaun – 1994), které se odehrává v cirkusovém prostředí. Pro německá jeviště Kohout napsal samizdatový soubor Život v tichém domě – 1974, v Praze roku 1998 pak vytvořil soubor sedmi jednoaktových děl Šest a sex.

I z hlupáka něco může být, když svou hloupost včas pozná, tvrdil Pavel Kohout Zdroj: host.divadlo.cz

K aktuálním tématům doby se vyjadřoval prostřednictvím adaptací klasických literárních děl (například Válka s mloky – 1960, podle K. Čapka; Cesta kolem světa za 80 dní – 1961, podle J. Verna či Ubohý vrah – 1973; č. prem. – 1990, podle L. N. Andrejeva).

Konec šedesátých let ve znamení prózy

Prózou se Kohout zabýval od konce šedesátých let. První prozaická práce Z deníku kontrarevolucionáře (něm. Luzern – 1969; Praha – 1997) vyšla až v zahraničí a zobrazuje v paralelách události roku 1945 a 1968, zobrazuje osud své generace. V kritice komunismu pokračuje i v memoárománu Kde je zakopán pes (Kolín nad Rýnem – 1987; Brno – 1990), jenž ukazuje násilnické a mafiánské způsoby Státní bezpečnosti v sedmdesátých letech.

Ke Kohoutově próze, jež v groteskní hyperbole reaguje na absurditu totalitního režimu, patří Bílá kniha o kauze Adam Juráček, profesor tělocviku a kreslení na Pedagogické škole v K., kontra Sir Isaac Newton, profesor fyziky na univerzitě v Cambridge; podle dobových materiálů rekonstruoval a nejzajímavějšími dokumenty doplnil P. K. (něm. Luzern – 1970, č. samizdat – 1975; Toronto – 1971; Praha – 1991).

Pavel Kohout adaptoval hry Karla Čapka, Zdroj:uspesne.osobnosti.cz

Dále sem řadíme satirický román Katyně (něm. Hamburk – 1978, č. samizdat – 1978, aj.). Titul vypráví o dívce, jež absolvuje střední katovské učiliště s maturitou a stane se první katyní na světě. Humoristický román Nápady svaté Kláry (1982) je příběhem dívky, která má jasnovidecké schopnosti.

Romány Pavla Kohouta

V době druhé světové války se odehrává děj románu Hodina tance a lásky (něm. Mnichov – 1989; č. Kolín nad Rýnem – 1989; Praha – 1992), který vypráví o dceři velitele terezínské pevnosti, jež dostane k narozeninám lekci baletu od vězněné židovské primabaleríny. Ta jí rovněž ukáže na nelidskost a krutost fašismu. Problematiku české emigrace Kohout zpracoval v románu Konec velkých prázdnin (něm. Mnichov – 1990; Praha – 1996).

Do polistopadového období v naší společnosti zavádí čtenáře román Sněžím (něm. Mnichov – 1992; č. Praha – 1993). Románový thriller Hvězdná hodina vrahů (1995) pojednává o době pražského povstání 1945; dále jmenujme humoristický román Ten žena a ta muž (1999).

Další Kohoutova díla

O boji proti totální moci vypráví hra Marie zápasí s anděly (1981), kde autor poukazuje na osud herečky Vlasty Chramostové. Drama Pat aneb Hra králů (1991) je příběhem muže, jenž za války ukrývá před Němci židovského básníka. Ten mu však svede manželku a podvedený muž Židovi za trest po celý zbytek života předstírá, že válka neskončila a drží jej stále v úkrytu.

Historii prolnutou současností představuje hra Ecce Constancia! (1988), kde o průběhu kostnického koncilu podává zprávy koncilová televize. Pavel Kohout je rovněž autorem televizního seriálu Konec velkých prázdnin (natočeno 1996 Miloslavem Lutherem).

ZDROJ: MENCLOVÁ, Věra: Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri, 2000.