Rockový klasik, brokolicemilovná celebrita a především jeden z báječné liverpoolské čtveřice – to je představa, kterou v publiku rozdmýchávají média téměř pokaždé, když zmíní sira Paula McCartneyho. Těžko se hledá byť jediný článek, v němž by se jeho jméno neskvělo spolu s The Beatles.
Paul McCartney, Zdroj: youtube.com
Pokusím se zde zdánlivě o nemožné – v následujících řádcích se veškerým broučím souvislostem budu pokud možno vyhýbat. Sir Paul si bezpochyby zaslouží prozkoumat pod drobnohledem bez větších odboček.
Od klaviatury k ovacím
Usměvavý elegán drobné postavy, příznivci přezdívaný Macca, přišel na svět v roce 1942 v Liverpoolu. Už jako kluka ho tatínek zasvěcoval do hry na klavír. Otec takto pedagogicky zúročil zkušenosti, kterých nabyl jako hudebník ve dvacátých letech. Mezi prvními písničkami, které Paul doma slýchal, tedy byly třeba staré jazzové šlágry.
Později si Paul vybral kytaru, pro niž sdílel zálibu s kamarádem Georgem Harrisonem. Následovala proslulá liverpoolská historie, jíž padlo za oběť již mnoho štosů papíru a kterou jsem se zavázala zde nerozvádět. Jak víme, roku 1970 této epizodě k velkému zoufalství fanoušků odzvonilo.
Okřídlená léta sedmdesátá
Paul byl tou dobou čerstvě ženatý – o rok dříve úředně upsal své srdce půvabné fotografce Lindě (rozené Eastman). Manželé prosluli svou nerozlučností, kterou už tenkrát dokázali i na poli hudebním – založili spolu skupinu. Vymysleli jí poetický název Wings.
Hned první album upokojilo případné pochybovače z řad publika – na desce Maybe I’m Amazed Paul suverénně dokázal, že si poradí i bez svých tří kamarádů. Wings si vydobyli solidní pozici, již jen umocnily následující desky jako Band on the Run či Mull of Kintyre.
Nech brouka žít
Kromě úspěchů na hudebním poli se dvojice zapsala do dějin láskou ke zvířatům. Některé celebrity se nechávají fotit třeba v důvěrném objetí s bernardýnem. Paul a Linda vzali záležitost za jiný konec. Stali se vegetariány a bezmasou výživu se jali s vervou propagovat. Za vše mluví známý Paulův výrok: „Kdyby jatka měla skleněné stěny, byli bychom všichni vegetariáni.“
McCartney kromě toho soucítí i s lidmi v nouzi, a tak se v roce 1979 rozhodl pomoci obyvatelům Kambodži. Spolu s Elvisem Costellem pro ně uspořádal benefiční koncerty.
Slibně rozjetá sedmdesátá léta drasticky zbrzdil rok 1980. McCartney se napřed neblaze zapletl se zákonem, když byl v Japonsku zatčen pro držení marihuany. Z vězení se šťastně dostal, ale zanedlouho přišla další rána – vražda Johna Lennona. McCartney si naordinoval odpočinek a na scénu se vrátil až o dva roky později s albem Tug of War.
Vážnější nota
Po nějaké době McCartney směle odbočil od obvyklého žánru a s úspěchem zabrousil do vod vážné hudby. Dílo na poli klasiky mu také získalo nemalý respekt. Jmenujme třeba The Liverpool Oratorio nebo album Ecco Cor Meum. Sám přirovnal komponování vážné hudby k „jakési hudební křížovce – klidně bych to dělal i jako koníček; skoro to beru jako den dovolené.“
Devadesátá léta přinesla Paulovi rytířský titul, reunion se zbývajícími Beatles, ale také smrt milované Lindy. Jeho produktivitě ovšem neuškodily ani rány osudu, ani vzrůstající mistrův věk. Málokdo se může chlubit srovnatelným rozsahem tvorby. Mimochodem, v abecedním seznamu jeho písní jsou zastoupena všechna písmena až na X.
Po přelomu milénia novopečený šlechtic nikterak neubral na tempu. Dále se věnuje rocku i klasice, pilně koncertuje (podíval se kupříkladu i do Moskvy, kde si dokonce pohovořil s Vladimirem Putinem přímo v Kremlu) a ve volných chvílích třeba maluje.
Zlí jazykové někdy odvážlivě tvrdí, že u McCartneyho v některých případech kvalita ustupuje kvalitě. Takovým je však celkem snadné vzít vítr z plachet. Koneckonců, Alžběta II. těmi metály jistě nemrhá bez rozmyslu.
