5 fotek 
Panenka Barbie se za více než 50 let své existence stala nejen globálním společenským fenoménem, ale i tématem politických diskusí a inspirací pro umělce. Nyní se můžete podívat i na Barbie verze slavných uměleckých děl.
Barbie verze slavného Vermeerova obrazu „Dívka s perlou“. Zdroj: barbiemamuse.com
Ač se to zdá vzhledem k jejímu mladičkému vzhledu těžko uvěřitelné, oslaví Barbie (celým jménem Barbara Millicent Robertsová) letos své už 53. narozeniny.
Během svého pozoruhodného života byla zatracována i obdivována – je po ní sice pojmenováno náměstí, ale před saúdskoarabským soudem čelila vážnému obvinění z „rozvracení základních muslimských hodnot“. Její vývoj a proměny jsou do značné míry odrazem dějin druhé poloviny 20. století, bude proto vhodné si některé tyto klíčové okamžiky krátce připomenout.
Drzá Lilli a sexuální revoluce
Přestože je dnes Barbie, podobně jako třeba hamburgery nebo hollywoodské filmy, vnímána jako jeden ze symbolů americké kultury, má tato panenka ve skutečnosti evropské kořeny. Její přímá předloha totiž vznikla v poválečném Německu, kde začal v roce 1950 vycházet v deníku Bild komiks o mladé slečně Lilli.
Už ten byl do značné míry přelomový, protože Lilli měla řadu vlastností, které si dívka ještě ve 40. letech zkrátka nemohla dovolit – byla nezávislá, emancipovaná a „nepotřebovala k přežití chlapa“, což jí ovšem nebránilo se (na tehdejší dobu) vyzývavě oblékat a prožívat jednu milostnou aféru za druhou.
Portrét novinářky Sylvie von Harden od Otto Dixe.
Koupala se v dvoudílných plavkách!, a když ji strážník upozornil, že je to zakázané, zeptala se ho, který díl si má tedy sundat. Zajímala se dokonce o politiku (hlavně ji trápilo, jak otřesně se politici oblékají) a milovala přírodu (proto zůstávala až do rána v barech a nočních klubech, aby mohla obdivovat východ slunce).
Její provokativní komentáře jí okamžitě přinesly obrovskou čtenářskou popularitu. Dokonale totiž odrážela nové postavení ženy v evropské společnosti poté, co se polovina mužů vzájemně povraždila v právě skončené válce. Komiks byl natolik úspěšný, že se Bild rozhodl vyrobit několik tisíc kusů plastikové panenky, která se dala koupit v barech a hospodách spolu s výtiskem jejích dobrodružství.
Barbie a obraz Reného Magritta „L’Evidence éternelle“.
V barech se prodávala proto, že komiks ani panenka nebyly původně v žádném případě určeny dětem. Naopak byly vnímány jako jeden ze symbolů právě probíhající sexuální revoluce a panenka byla někdy označována za „erotickou hračku“. Brzy se ale ukázalo, že je i mezi dětmi velice populární a Lilli začala být vyráběna ve větších a větších sériích.
Barbie a umění
Právě v Německu narazila na Lilli Američka Ruth Handlerová, manželka spoluzakladatele firmy Mattel. Ruth pochopila, že právě tohle na trhu chybí: panenka, která vypadá jako dospělá, kterou je možné převlékat do různých šatů. Přesvědčila manžela a za několik let Mattel koupil práva na Lilli, jejíž výrobu rázem zastavil a místo toho představil vlastní, velmi podobnou panenku, která dostala (po dceři paní Ruth) jméno Barbie.
Stalo se tak 9. března 1959 na Mezinárodním festivalu hraček v New Yorku, a právě tento den bývá uváděn jako „datum narození“ Barbie. Od svého vzniku až do dnešního dne byla vyrobena více než miliarda panenek Barbie a Mattel tvrdí, že každou vteřinu se na světě prodají dvě až tři. Je tak vůbec nejprodávanější a také nejdéle prodávanou hračkou tohoto typu.
Jelikož je těžko oddiskutovatelným kulturním fenoménem, inspirovala od samého počátku umělce a tvůrce snad ze všech oborů. Vzniklo několik desítek knih, které popisují její fiktivní životní příhody, řada filmů (naposledy třeba Toy Story 3), ale i výtvarných děl (Barbie maloval třeba Andy Warhol).
Barbie a fotograf Guy Bourdin, Zdroj: barbiemamuse.com
Zvláštní kapitolou je výroba šatiček a kostýmů pro Barbie, kterému se věnovaly i největší módní ikony jako Calvin Klein nebo Christian Louboutin. V pařížském muzeu panenek (Musée de la Poupée) si letos můžete prohlédnout výstavu historických oblečků, díky kterým se Barbie přenese do dob renesance či dokonce starého Říma.
Zvláštním způsobem se rozhodla svůj dětský idol uctít Francouzka Jocelyne Grivaud. Ta milovala Barbie už od roku 1967, kdy dostala svou první panenku jako dárek k narozeninám. Její matka pro ni tehdy vyrobila vlastní růžové šatičky, které Jocelyne přesvědčily, že Barbie je neuvěřitelně tvárná hračka, kterou je možné prezentovat v mnoha podobách a polohách.
Barbie jako Venuše Milétská.
A protože další velkou vášní paní Grivaud bylo výtvarné umění, rozhodla se přispět k 50. narozeninám svojí oblíbené panenky tím, že ji stylizuje do děl svých nejoblíbějších umělců, ale také filmových postav. Vznikla tak Barbie jako Picassova Dora Maar, Leonardova Mona Lisa, ale také třeba Avatar Barbie s modrou kůží.
Výsledkem je pozoruhodná série „Barbie verzí“ nejslavnějších uměleckých děl, z nichž některé můžete vidět v tomto článku a zbylé si můžete prohlédnout na adrese barbiemamuse.com (tedy doslova „Barbie, má múza“). Jocelyne totiž tvrdí, že panenka Barbie pro ni je a byla stejnou inspirací, jako vysoké umění. A pak že je to jen obyčejná hračka.
