„Jsou určité základní dovednosti, které postrádám. Ale jsem Zlatooký stříbroruký Daktylos!“ natočil k němu řemeslník hlavu. „Postavil jsem Kovové bojovníky, střežící Pitchiuovu hrobku. Navrhl jsem Světelné přehrady Velkého Nefa, postavil jsem Palác Sedmi pouští. A přeci…,“ pozvedl ruku a poklepal si na jedno oko, které tiše zazvonilo, „… když jsem postavil pro Pitchiua armádu golemů, zasypal mě zlatem, a abych nemohl něco podobného postavit nikomu jinému, dal mne připravit o zrak.“
– Barva kouzel
Podle pražské pověsti postavil v roce 1490 hodinář Jan Růže (zvaný také mistr Hanuš) se svým pomocníkem Jakubem Čechem pražský orloj. Pověst hovoří o tom, že mistr Hanuš byl nakonec oslepen, aby již nikdy nemohl postavit nic tak nádherného, jako byl tento orloj.
Jakovlev Postnik byl architekt, kterého si roku 1555 najal ruský car Ivan Hrozný, aby v Moskvě postavil chrám Vasila Blaženého. Podle nedoložené pověsti po dokončení prací na chrámu v roce 1560 dal car příkaz k jeho oslepení, aby již nemohl vystavět žádnou podobnou unikátní stavbu.
Podobných příběhů se v lidské historii najde více, většina z nich jsou však jen pověsti. Pokud chtěl v minulosti vládce uchovat tajemství svých staveb, nebo se chtěl ujistit, že architekt nepostaví podobnou stavbu někomu jinému, nechal jej obvykle popravit nebo vsadit do vězení. I když to nevylučuje možnost, že jej předtím mohl zmrzačit.
