2 fotky 
!Exkluzivně!Ondřej Trojan po sedmi letech natočil další snímek spolu s Petrem Jarchovským. Jedná se o film Občanský průkaz, který zachycuje dobu 70. let. Diváci budou mít možnost zhlédnout snímek od 21. října. Producent a režisér tohoto filmu se nám svěřil, podle čeho si vybírá látky na zfilmování a jaký byl jeho den, kdy si šel pro občanský průkaz.
Natáčení Občanského průkazu Foto: Radek Adámek, Topzine.cz
Podle čeho se rozhodujete, jaký film budete točit?
Vybírám si látky podle toho, jestli se mi líbí, nebo ne. Hlavně rozhoduje intuice a emoce. Já si to přečtu, a buď mě to zasáhne a teprve potom přemýšlím, proč a co se mi na tom líbí a jak moc to bude komplikované, a nebo mě to nezasáhne do té míry, abych to točil. Já když dělám na nějakém filmu, tak se tomu naprosto odevzdám, což obtěžuje moji rodinu, protože se nesoustředím a myslím na to při jídle a při všech jiných možných příležitostech, kdy bych měl myslet na něco jiného a k tomu, aby mě takovým způsobem schramstlo, potřebuji být do té věci úplně zamilovaný.
Co si myslíte, že tento film dá mladým lidem?
Tak já si myslím, že jim za prvé ukáže, jací jsme my byli kverulanti v té době rebelové. Myslím si, že jim to ukáže, v jaké zvláštní době jsme vyrůstali. Já cítím určitý přesah toho filmu k dnešku. Cítím tam trošku takovou paralelu mezi 60. a 70. léty, mezi 90. léty a dvoutisícími. Já zas vnímám dneska takové ty archetypy takových těch různých ustrašených potutelných podlízavých vyčůraných a jiných lidí, kteří se vrátili do veřejného života, do politiky a do všech možných státních institucích, takže já tam vlastně cítím i takovéhle jakýsi podobenství a tím, že ty postavy, když jsem četl ten scénář, ty jednotlivé typy se mi najednou objevily jako živé tak, že ne že jsem si je jenom vybavoval ve vzpomínkách, ale že jsem je najednou viděl i kolem sebe dnes, tak to byl samozřejmě jeden z těch impulsů, proč jsem chtěl natočit tento film.
Rozhovor pro Topzine.cz, Foto: Radek Adámek, Topzine.cz
Pamatujete si na váš den, kdy jste dostal občanský průkaz?
Ano, bylo to v kině Kosmos, kam nás nasáčkovali z několika škol. Mělo to celé svůj program. Nejdříve tam probíhalo šátkování pionýrů a jiskřiček. Když to skončilo, nastoupil na pódium Alfréd Strejček a nějaká klavíristka. Odrecitoval nám tam nějaké budovatelské verše. Poté tam nastoupili ti policisté a my jsme se zařadili do fronty a chodili jsme si pro ty občanky. Oni nás vyvolávali.
Vy jste točil i televizní filmy. Jaký je rozdíl mezi natáčením televizního filmu a celovečerního filmu?
Ano, natočili jsme pro Českou televizi sérii, která se jmenuje Historky od krbu. Rád na to vzpomínám. Natočili jsme divadelní představení Mlýny pro Českou televizi a pak jsme natočili hodinové besídky divadla Sklep. Už jsem dlouho pro televizi nic netočil a ani se k tomu nechystám. Ta práce je poměrně dost jiná, jednodušší a nevím, co bych k tomu řekl. Nejsem v tomto typický příklad režiséra, který by točil jak pro televizi tak kino.
Už několikrát jste od svého debutu Pějme píseň dohola spolupracoval s Petrem Jarchovským a Janem Hřebejkem. Co vám na nich imponuje?
Tak potkáváme se nějak myšlenkově, je nám spolu dobře a baví nás podobné věci a máme podobný životní zkušenosti, takže je nám navzájem dobře a respektujeme jeden druhého. To je asi ten hlavní důvod. Jsme si generačně blízcí, konec konců potkali jsme se na FAMU.
