OLDstars: Bylo by nešťastné, kdybychom se neshodli ve výkladu inscenace

FOTO: Hamlet na Helfenburku_Terza Kaucká_1
I na Helfenburku se královna Gertruda otráví.

Už příští týden se vrátí OLDstars s Hamletem na Helfenburk. TOPZINE.cz vám přináší rozhovor s představiteli královny Gertrudy a krále Claudia Terezou Kauckou a Martinem Satoranským. Zjistili jsme, jaký mají vztah ke klasice, co je baví i s čím bojují.

FOTO: Hamlet na Helfenburku_Martin Satoranský_1
Hamlet se podruhé vrací na Helfenburk. Martin Satoranský opět ztvární Claudia. Zdroj: OLDstars

Chystáte se podruhé s Hamletem na Helfenburk. Kolikrát jste ho zatím hráli?
T: Já čtyřikrát

M: Taky čtyřikrát

Hamlet se stále hodně inscenuje. Myslíte, že má pro současného diváka ještě nějaké poslání?
T:
Stoprocentně. V našem podání jde o poměrně aktuální výklad.

M: V Hamletovi je neskutečné množství témat, která mají nadčasovou platnost. A jde jen o to, zvolit si z toho množství pár z nich, na kterých inscenaci postavit. Určitě jsou tam témata, která divákovi byla blízká dřív, jsou blízká teď a budou i za sto dvě stě let.

Která ta témata jsou pro vás nejvýraznější?
T:
Já mám dvě. Prví je rozpor Hamleta s rodiči, to je něco, co jsem řešila já, řeší to mí sourozenci a vrstevníci. A druhé téma je ztráta soukromí v dnešním digisvětě.

M: Mám to stejně jako Terezka. Kdybych měl jmenovat jedno, tak je to vztah Hamleta k rodičům. A pak politika samozřejmě. Třeba i to, že budeme Hamleta hrát znovu po roce, ve chvíli, kdy se naše republika ocitá v hluboké krizi a děje se vlastně to, o čem my hrajeme, jen dokazuje nadčasovost těch témat.

FOTO: Hamlet na Helfenburku_Terza Kaucká_1
I na Helfenburku se královna Gertruda otráví.

Máte radši klasické inscenování Shakespeara, nebo nějaké aktualizované?
M:
Já nejsem úplně schopný udělat jednoznačný závěr. Pro diváka, aby se víc dostal do děje, je lepší, aby se děj odehrával v něčem, co je mu blízké, co zná. Když se před ním bude odehrávat Hamlet ve středověkých kostýmech, tak ho to nechá chladným. Ale to neznamená, že když se použijí současné prostředky pro přiblížení divákovi, že se to celé musí inscenovat nějak ultra moderně. Takže pro mě je nejlepší kombinace obojího.

T: Martin to podle mě naprosto vystihl.

Máte nějaké téma, ve kterém se neshodnete?
M:
Mnoho témat.

T: My se třeba často o něčem pohádáme, ale tím, že se známe dlouho a na Hamletovi jsme spolu strávili spoustu času, tak jsme došli k nějakému konsenzu.

M: Ono když se budete ptát na inscenaci, tak by bylo nešťastné, kdybychom se v tom výkladu neshodli. Za tím, s čím vystupujeme, si musíme stát.

Myslíte si, že si herci běžně stojí za tím, co hrají a jak to hrají?
M:
Podle mě by si v tom měli něco najít a za tím by si měli určitě stát.

Takže pokud nebudete souhlasit s výkladem režiséra, tak v inscenaci hrát nebudete?
M:
Tak nejdřív bych si s režisérem a dramaturgem sedl a chtěl bych to prodiskutovat. Pokud bych s tím ani pak nesouhlasil, tak bych v tom asi nehrál.

A co z pozice režiséra, až vám toto udělá herec?
M:
Tak asi budu rozbíjet nádobí (smích), ale akceptuju to. Proto jsem třeba při zkoušení Služek vybraným herečkám řekl hned na začátku, jak si to představuju. Pokud by do toho šly a v průběhu mi řekly, že se jim to nelíbí, naštvalo by mě to o to víc. Ale myslím si, že už na první čtené je dost času na rozhodnutí. A pokud do toho herec jde, pak už je to na jeho zodpovědnosti.

A už se vám někdy stalo, že jste diskutovali nebo nesouhlasili?
M:
Abych pravdu řekl, tak jsem trochu bojoval s postavou Alberta v inscenaci Pozvání na večírek. Ale to je asi jediné. Mně když někdo nabídne, abych hrál, tak se snažím hrát, cpu se do všeho, co jde, takže pak už je to na mně, abych si to před sebou obhájil.

T: Já jsem bojovala, ne v HarOLDu, ale na škole. Tam jsem se s tím musela nějak smířit, že v tom hraju, že se to hraje, jak se to hraje, a najít si důvod proč a jak. A bylo to hodně těžké. Zjistila jsem, že někdy člověk prostě nemusí hrát, v čem chce, ale musí si najít, co se mu na tom líbí a důvod, který si před sebou obhájí. Ale trvalo mi to dlouho.

Martin Satoranský

Narodil se 10. 5. 1989 v pražském Podolí. Celý život žije v pražské Michli, kde také chodil na základní školu. Už tady si poprvé „čichnul“ k divadlu. Po dokončení šestiletého studia na Gymnáziu Voděradská ve Strašnicích, kde své divadelní aktivity dále rozvíjel, nastoupil ke studiu na Právnickou fakultu UK, kde studuje už pátým rokem. Krátce po maturitně narazil na uměleckou skupinu OLDstars a od té doby v rámci ní působí.

Během šesti let zde nastudoval a odehrál mnoho rolí, například Claudia v Hamletovi, Alberta v inscenaci Pozvání na večírek, Ottu ve hře Znalci, Bernieho v Sexuální Perverzi a Soleného a později Veršinina v Čechovových Třech sestrách. Kromě herectví se začal věnovat také režii a dramaturgii, kterou začne od října studovat na pražské DAMU. Jeho prvním režijním počinem budou Služky Jeana Geneta.

Martine, Služky jsou vaše úplně první režie. Jaké jsou zatím pocity?
M:
Tak uvidíme, jak to dopadne. Zatím dobré, i když ta cesta k cíli je dlouhá. Ta inscenace i mou vlastní chybou vznikala velice složitě, nedávno jsme začali zkoušet úplně znovu a jinak, ale myslím, že se blížíme dobrému konci. Ale těžko soudit po Helfenburku, kde jsou specifické podmínky a budeme hrát ve velice malém prostoru.

Martine, vraťme se k Hamletovi. Zamiloval jste se někdy do bratrovy nebo kamarádovy partnerky?
M:
Zamiloval. Bratra nemám, ale do kamarádovy ano.

A jak to dopadlo?
M:
Nijak. To, že se zamiluji do kamarádovy slečny, ještě neznamená, že on se to musí dozvědět. Slečna se to sice dozvěděla, ale to jsou věci, které by nemusely dělat dobrotu, kdyby se s nimi šlo na světlo. A některé věci se prostě nedělají.

Takže ale chápete Claudiův vztah ke Gertrudě.
M:
Svým způsobem ano. I když zrovna v našem inscenačním pojetí si nemyslím, že by to byla tolik láska, jako spíš vypočítavost. On je hodně ambiciózní a cílevědomý a nezpochybňuji, že nějakou vášní zahořet mohl, ale myslím si, že ve chvíli, kdy si ty ambice splnil, už ji nepotřeboval. Gertruda je pro něj spíš jen legitimizace moci. Celé to bylo spíš o upevnění pozice než o spalující lásce ke Gertrudě.

Která z vašich aktuálních postav je vám nejbližší?
T:
Asi Máša ze Tří sester. Je to určitě dané i tím, že sama mám dvě sestry a bratra, i když nemáme žádnou Natašu, ale i věkově je pro mě představitelnější než třeba Gertruda z Hamleta.

M: Já mám všechny svoje role rád, i když ne proto, že bych se s nimi dokázal ztotožnit. Vzhledem k jejich povahám to ani nejde. Naopak, když nad textem vedu takový vnitřní dialog, tak ty postavy nesnáším. Ale to nic nemění na tom, že se mi dobře hrají. Claudia si třeba určitě užívám. Ale nejvíc mě asi bavil Solený ve Třech sestrách a pak postava Bernieho v Sexuální perverzi. To je neuvěřitelně vděčná role a vyloženě si ji užívám.

Říkal jste Soleného ve Třech sestrách, takže kdybyste si měl vybrat, tak byste se radši vrátil k Solenému než hrát Veršinina?
M:
To zase neříkám. Ale s tím Soleným jsem měl víc času se sžít. Veršinin mě pochopitelně neuvěřitelně baví a je to daleko větší výzva než Solený. Ale pořád s ním mám spojený stres a rychlost. Takže hodnotit, koho hraju radši, bude možné, až to ještě trochu víc nazkoušíme.

Za jak dlouho jste postavu Veršinina dozkoušel?
M:
Začali jsme zkoušet asi měsíc před představením, měli jsme nějaké zkoušky s Terezkou, pár zkoušek s ostatními postavami, se kterými přicházím do interakce, ale celé jsme to jeli asi jen dvakrát.

FOTO: Hamlet na Helfenburku_Tereza Kaucká_2
Ve Třech sestrách hraje Tereza vdanou Mášu. A zamiluje se do ženatého Veršinina. Zdroj: Zuzana Veselá, OLDstars

Terezo, který Veršinin je pro vás lepší?
T:
To se nedá takhle říct, on je každý jiný. Není lepší a horší.

A čistě žensky? Který je vám příjemnější, zvládáte vůbec na jevišti tohle vnímat?
T:
Tak s Tomášem Žatečkou jsme na sebe měli mnohem víc času si zvyknout. A Tomáš má pro mě přeci jen víc takové mužnosti. Ale zase Martin do toho dokáže vnést víc vtipu. Takže se to těžko posuzuje, s oběma se mi hraje dobře, ale čistě žensky bych si vybrala Tomáše, i když bych to říkat neměla.

V čem ještě společně hrajete? A hrajete ve všem partnery?
T:
V současnosti je to Hamlet, pak Tři sestry, Pozvání na večírek a Caligula. V Hamletovi jsme se poprvé potkali jako partneři – dříve jsme se spíše míjeli. Řekli jsem si jen pár vět.

M: Vlastně i v Hamletovi si řekneme jen pár vět.

FOTO: Hamlet na Helfenburku_Tereza Kaucká_3
Tereza s Martinem se shodnou i v názoru na tajný milenecký poměr. Zdroj: Veronika Kastlová, OLDstars

Když se ještě vrátím ke Třem sestrám, tam hrajete milence. Co říkáte na tajný milenecký poměr, ano, nebo ne?
T:
Tak podle nějaké normy ne. Ale myslím si, že se to stává, i když ne že by to bylo správně.

M: Taky si myslím, že spíš ne, ale je strašně jednoduché soudit od stolu, a pak se do té situace dostat. Mohou nastat okolnosti, kdy člověk nad nějakými normami nepřemýšlí.

Terezo, vy jste studovala hereckou školu?
T:
No, to je velké téma. Dlouhou dobu to bylo tajemství, nikomu jsem to neřekla, a většina lidí se to dozvěděla až teď, když jsem skončila. A byl to pro ně docela šok.

Jak se vám podařilo tři roky tajit studium?
T:
Myslím, že to byla moje největší role v životě. Část lidí věděla něco, druhá něco dalšího a jenom rodina věděla všechno. A bylo to dost složité, hodně lidí se ptalo, na jaké jsem škole. Ale já jsem to ze začátku moc nechtěla říct, ani nevím proč, a pak už to bylo blbé. Takže jsem řekla, že se o tomto tématu bavit nebudu a všichni to paradoxně akceptovali.

Tereza Kaucká jr.

Narodila se v Praze a pobývala nejen na perifériích, ale i v centru. Dětství strávila v Dětské opeře Praha, kde se věnovala převážně klasickému zpěvu. K herectví ji přivedl mim Josef Kotěšovský etudami na téma tenis. V OLDstars působí již osmým rokem a ztvárnila zde několik rolí. V rámci festivalu Hamlet na Helfenburku ji můžete spatřit v roli Gertrudy, Solance, Skiriny a dalších. Tento rok ukončila studium na VOŠH v Praze. Má ráda kávu, rybízový džus a sladké pokušení – čokoládu a marcipán, procházky Prahou a tažné ptáky.

Předpokládáte, že se budete herectvím živit?
T:
Já jsem si řekla, že si nechám tak rok dva čas, kdy se budu o to snažit, a pokud zjistím, že se tím neuživím, tak se rozhodnu až za dva roky, co bude dál. Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli bych šla z Prahy, a zatím je to velký otazník. Takový životní mezník. Zatím jsem tady a pak uvidím.

Martine, vy studujete práva a od září jste přijatý na DAMU na režii, jak chcete dvě tak náročné školy propojit?
M:
Tak práva mám skoro hotová, chybí mi jen diplomka, no a od září začínám tu režii. První dva semestry budou dost zlomové, budu se snažit nějak to zvládnout dohromady, a pak se vrhnu plně na tu režii.

Práva a divadlo, to je hodně široký záběr.
M:
To lidi často říkají, ale když se nad tím člověk trochu zamyslí, tak najde určité společné plochy. Třeba studium práv mi pomáhá procvičovat paměť. Musím se učit nazpaměť velké množství věcí a pro divadlo je to přínos, že se dokážu rychle učit texty. A funguje to i naopak. Třeba ústní zkoušky beru trochu jako hereckou etudu. Taky jsem zvyklý vystupovat před lidmi, a to mi pomáhá se nestydět před zkoušejícím, nebýt nervózní. Jinak je pravda, že toho asi moc společného nemají, ale pár míst se najít dá. A ta z toho udělají takový hezký symbiotický vztah.

Hodláte ten symbiotický vztah praktikovat dlouhodobě, nebo se zaměříte jen na jedno?
M:
Určitě bych se chtěl věnovat divadlu, respektive režii. Pro mě je pořád nesplněný sen herectví, budu se snažit angažovat i v tomto směru, ale studovat budu režii. A práva budu mít jako pojistku, kdyby to náhodou nevyšlo.

FOTO: Hamlet na Helfenburku_Martin Satoranský_2
V Sexuální perverzi hraje Martin Bernieho. S touto rolí se musel hodně poprat. Zdroj: Martin Tvaroha, OLDstars

Jak dlouho hrajete v OLDstars?
T:
Dlouho, nedávno jsem to počítala a je to asi osm let.

M: Já určitě ne tak dlouho. Asi necelých šest.

Zkoušeli jste před OLDstars jiný soubor nebo třeba dramaťák ve škole?
M:
Na střední dramaťák, ale když se za tím člověk ohlédne…  Je to určitě cenná zkušenost, chuť k tomu divadlu to určitě rozvíjelo, ale když si vzpomenu na naše představení, tak nějak už moc ani vzpomínat nechci. Ale k divadlu mě to táhlo vždycky.

T: Jako dítě jsem začínala v Dětské opeře Praha, kde jsem se více věnovala zpěvu, a pak jsem našla OLDstars.

A jak jste se teda dostal k právům?
M:
To se stalo tak, že jsem se na jinou vysokou nedostal. Sice mi okolo lidi říkali, ať jdu na DAMU, ale já si myslel, že je kolem mě spousta lepších lidí než já a byla by to ztráta času. Tak jsem si vybral jiné obory. Hodně jsem chtěl na mediální studia, ale nakonec mi zbyly jen práva a ekonomka, která byla taková pojistka, kdyby nic nevyšlo. A jelikož jsem se moc nekamarádil s matematikou, rozhodl jsem se pro práva. Je fakt, že mě spousta spolužáků za tuhle větu nesnášela.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Kateřina Valalik Čermáková
Narodila se v září 1989 v Hořicích, vystudovala Lepařovo gymnázium v Jičíně a pak studovala žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Bylo jí to málo, tak si přibrala ještě divadelní a filmovou vědu tamtéž. S redakcí Topzine.cz spolupracuje od listopadu 2011 a přispívá do rubriky Divadlo. Od září 2012 rozčilovala své kolegy jako zástupkyně editorky, od června 2013 je rozčiluje ještě víc jako editorka rubriky.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*