4 fotky 
Pražskému maratonu jsem věnoval zhruba 5 měsíců času. Potvrdil jsem si, že jej nelze odjoggovat s 79 kilogramy tak, abych byl spokojený s časem, a utvrdil se v tom, že jakmile jednou maraton dokončíte, stává se z něj závislost.
Pražského maratonu se zúčastnilo více než 8 500 běžců Zdroj: praguemarathon.com
„Jen počkej za pár dnů, až únava opadne. Hned začneš přemýšlet o tom, kdy se zúčastníš dalšího,“ tvrdil mi bratranec Jirka, sám absolvent Pražského a Vídeňského maratonu, den po mém maratonu, ačkoli jsem mu rázně namítal, že teď na něj rozhodně myšlenky nemám. Ale měl pravdu.
Předpověď na neděli 8. května slibovala slunné počasí s teplotami mezi 14 a 19 stupni Celsia. Ráno jsem vstal v 6 hodin, posnídal obyčejný chléb s máslem a džemem, připravil si hypotonický nápoj, oblékl běžecké oblečení a vyrazil směr Staroměstské náměstí. Už v metru byl kolem půl osmé nevídaný ruch. Jakmile jsem opustil jeho příjemný chládek, uvítali mne na Staroměstském náměstí jak davy účastníků, tak i velmi žhnoucí slunko. Ještě deset minut před začátkem jsem pomazal exponované partie vazelínou, vyprosil si u ochotné záchranářky naplasti na prsní bradavky, na které jsem úplně zapomněl, a vydal se řadit na start.
Start – 10. kilometr
Od začátku jsem věděl, že rozběhnout vše pomalu, jak radí třeba maratonský expert Miloš Škorpil, bude v mém případě znamenat doslova joggovat. Ještě než jsem proběhl startovní branou, pohybovala se má tepová frekvence kolem 150 – 160 tepů za minutu. Jakmile se za mne zhruba na třetím kilometru zařadila sanitka a policista mi oznámil, že jsem zhruba 5 minut za limitem, věděl jsem, že dneska to bude hlavně o vůli.
Opravdu nechápu, kde se vzal ten běžecký úzus, že krize na 30. kilometru rozhoduje o vašem (ne)dokončení maratonu. Můj pocit, že se dostavila krize, se objevil už asi na pátém kilometru. Nasávám gel, důkladně zapíjím vodou nebo izotonickým nápojem společně s antikřečovou ampulkou a pokračuji ve snažení.
11. – 20. kilometr
Trasa zavedla závodníky i na Karlův most Zdroj: praguemarathon.com
Necítim únavu, jen jogging střídám s rychlejší chůzí, protože slunce svítí čím dál intenzivněji. Po dvanáctém kilometru, kdy se trasa vrací z Libně zpět na Staroměstské náměstí, trochu zrychluji. Držet se na uzdě, když vás pár set diváků podél trati povzbuzuje, zdá se být dost těžkým úkolem. Jakmile míjím davy a probíhám navazujícími uličkami, zase mírně zvolním, nebo dokonce zvolím rychlou chůzi. Opět samozřejmě nasávám gel, zapíjím izotonickým nápojem a předcházím křečím pomocí ampulky.
21. – 30. kilometr
Každých pět kilometrů do sebe snažím nasoukat půl gelu a pořádně ho zapít. Polovinu maratonu mám za sebou na Podolském nábřeží, kde mne také v protisměru míjí vodič s ukazatelem 5:00 hodin. Smiřuji se s tím, že tenhle čas dneska určitě nepokořím. Na Smíchově, kam se trasa poté odklání, si trochu připadám jak ve městě duchů – nikde ani noha.
31. kilometr – 42,195. kilometr
Jakmile ale dosáhnu 30. kilometr, přesvědčení, že rozhodně tenhle maraton dokončím, s každým dalším metrem vzrůstá. Za 33. kilometrem se znovu dostávám na již jednou proběhnuvší úsek a vzpomenu si, jak jsem si při prvním proběhnutí tohoto úseku říkal: „Kéž už bych ho měl za sebou podruhé“. Pomalu začínám přemýšlet, od kterého kilometru bych měl alespoň trochu zrychlit, aby to alespoň trošku nějak vypadalo, když už čas nestojí za nic. Rozhodnu se na 41. kilometru. Jakmile odbočím do Pařížské ulice, slyším čím dál blíž povzbuzující diváky. Vlna (snad) endorfinů vzchopí moje neskutečně unavené nohy a na posledních zhruba 200 metrů se snažím zrychlit. Dobíhám a dokončuji Pražský mezinárodní maraton.
Hodnocení
Pražského maratonu se zúčastnilo více než 8 500 běžců z různých zemí světa. Počasí vyšlo perfektně. Bezchybná byla zejména práce dobrovolníků na občerstvovacích stanicích a nestalo se, že by nebyl k dispozici izotonický nápoj nebo minerální voda. Co jsem bohužel nemohl docenit, byla hudební produkce většiny kapel od cca 15. kilometru. Poté, co jejich stanoviště minuly balíky běžců, pomalu své nástroje balili a opozdilcům (jako já) už nic nepředvedli. Výborná atmosféra byla alespoň v centru města. Ta zcela určitě vykompenzovala ty kilometry, které běžec absolvoval o samotě na Smíchově.
