×
TOPZINE.cz

Ohlédnutí za Foodparade. Víte jaké lahůdky představil letošní festival?

Jakožto přesvědčený gurmán jsem se před nedávnem vypravila na gastronomický festival, jenž si předsevzal, že „nám bude chutnat“.

FOTO: Dezert Aish al Saraya
Arabský dezert Aish al Saraya, Foto: Šárka Gebhardtová, Topzine.cz

Toho měl festival v úmyslu docílit tak, že se na něm budou prezentovat známé pražské restaurace svými nejlahodnějšími pokrmy.

Světové kuchyně pod jednou střechou

Na Pražské tržnici, kde se tato oslava jídla, kávy, vína a restauratérství všeobecně konala, jsme napočítali kolem třiceti vystavovatelů, z toho 19 byly stánky restaurací.

Na festivale se neplatilo penězi, nýbrž tzv. „chefy“. Chefy každý obdržel u vstupu společně se vstupenkou a nepředstavovaly nic jiného než peníze směněné na jiný druh papírku. Za jednu vstupenku za 300 korun jste obdrželi knížečku s 20 poukazy v hodnotě 200 korun, a kdyby vám to nestačilo, mohli jste si v několika „směnárnách“ peníze proměnit na další chefy a pokračovat v degustaci.

Spektrum restaurací bych označila jako mezinárodní – na festivalu se vařilo (ve většině případů spíše ohřívalo) vše od české kuchyně přes italskou, školně-jídelní až po francouzskou – zkrátka variace všeho možného.

Devítichodové degustační menu

Vzhledem k tomu, že bydlím v Praze teprve krátce a nemám představu o tom, jaké má která restaurace v Praze renomé, mohu zaručit, že veškerá jídla, která jsme ochutnali, jsme vybrali zcela náhodně. Vyzkoušeli jsme devítibodové menu. S restaurací Krystal Mozaika Bistro jsme se hned na počátku ochutnávkového odpoledne trefili do černého.

Rilletes z lehce zauzeného pstruha z (jakési) Bohoušovi udírny (čteme „rijet“ a představíme si vydatnou pomazánku) se vyznačovalo silnou máslovou chutí, která delikátní chuť uzeného pstruha lehce přebíjela a dělala z jídla poněkud těžký předkrm.

U restaurace, která se svou kuchyní profilovala jako francouzská, se není čemu divit, že klade důraz na máslo (jeden známý kuchařský vtip praví, že základem francouzské kuchyně jsou 3 ingredience: máslo, máslo a – chvilka napětí – máslo).

FOTO: Rillettes ze zauzeného pstruha
Rillettes ze pstruha z restaurace Mozaika Krystal

U druhého pokrmu z této restaurace jsme dospěli k závěru, že se jedná o výsledek kvalitní gastronomie na úrovni – Kohout na červeném víně sous-vide se sezónní zeleninou a restovanými cibulkami lahodil oku i chuťovým buňkám.

FOTO:Kohout na červeném víně sous-vide, sezónní zelenina, restované cibulky z restaurace Krystal Bistro
Kohout na červeném víně

Omáčka typu demi-glace by porazila svou silou i vola, ale s křehkým rozpadajícím se kohoutím masem, mrkví a petrželí tvořila dohromady naprosto kompaktní celek a prohlašuji toto jídlo nejlepším jídlem festivalu.

Restaurace Bílkova 13

Náhodným přecházením po areálu jsme docestovali ke stánku restaurace Bílkova 13. Zdálo se, že se jedná o vyhlášený pražský podnik, neboť se před jeho stánkem tvořili fronty.

Orientace na zákazníka, jak se dnes říká, se projevovala navenek prostřednictvím mladého muže vzhledu italského prodavače zmrzliny z 80. let, který hopsal kolem postávajících a rozmýšlejících se lidí s gigantickou pepřenkou, kterou neustále na někoho mířil, a s žádnou dámou si nezapomněl zalaškovat. Na můj vkus – kašpárkování příliš mnoho, po pozdější ochutnávce – vysoké gastronomie velmi málo.

FOTO: Toskánská rybí polévka z restaurace Bílkova 13
Tradiční italská tomatová rybí polévka

Jediné, co bychom označili jako tradiční, ačkoliv se nám restaurace snažila vsugerovat, že je u nich všechno tradiční, byla Toskánská rybí (a mušlí) polévka s rajčaty a domácím chlebem pokapaným olivovým olejem. Plněné těstoviny s jednoduchou omáčkou z gorgonzoly a vlašskými ořechy byly velice prozíravý tah, který vždy funguje, jelikož kombinace gorgonzoly s ořechy funguje i bez dalších ingrediencí (Tortellini con salsa di gorgonzola, pere e noci).

Se zármutkem jsem musela konstatovat, že náplň těstovin neviděla sůl ani jiné dochucení ani z rychlíku.

FOTO: Tortellini s omáčkou z gorgonzoly, hruškou a vlašskými ořechy

Dezert (Panna cotta alla vaniglia con salsa di lamponi), opět prezentovaný jako tradiční, spočíval ve vanilkovém krému, který nahoře pokrývala vrstva malinové omáčky. Ve vanilkovém krému nebylo ani stopy po chuti vanilkového lusku, za to nám zůstal na jazyku jakýsi chemický ocas zavánějící udržovadly svěžesti. Tradice a ruční práce je často více než inovace a rychlost, na to by v restauraci Bílkova 13 měli dbát především.

Ochutnávky od restaurací Metropolitan Bistro a Máneska

Jako další bod našeho menu jsme zvolili salát s kachním masem, jedlými kaštany a medovým dresinkem, protože jsme přesvědčeni, že jde o velmi vhodnou kombinaci surovin. Pánové kuchaři z Metropolitan Bistro pojali festival jako prostor pro uždibování všech zásob, které ve stánku měli a žádných kuchařských potřeb, kromě vidliček na nabírání, se nedotkli, což je velká škoda, jelikož jejich stánek vypadal nejlépe.

FOTO: Salát s kachním masem, pečenými kaštany a medovým dresinkem z restaurace Metropolitan Bistro
Salát s kachním masem a pečenými kaštany

Jídlo, které jsme ochutnali, se nedá pochválit. Shodli jsme se na tom, že kaštany byly příliš suché, hruška měla být vařená v badiánu, kachna měla křupat a dresing měl být méně jogurtový a více medový. Za maličkatý talířek se  100 gramy pokrmu si navíc restaurace účtovala 11 chefů (110 Kč), což jsme shledali jako do očí bijící nepoměr mezi kvalitou a cenou.

FOTO: Papričky jalapeños smažené v krustě z drcených kukuřičných lupínků
Smažené papričky jalapeños

Papričky Jalapeños plněné čedarem a smažené v krustě z kukuřičných lupínků z restaurace Máneska nás velmi mile překvapily – ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása. Po předchozích několika zklamáních jsme si poskočili radostí. Papričky ve zmíněném steak-housu podávají jako předkrm v množství po čtyřech, což by padesátikilového člověka zasytilo na celý večer.

My jsme nicméně dostali dvě s domácím světlých chlebem a zakysanou smetanou a náramně jsme si pochutnali. Navíc, kuchař se na takovém předkrmu moc nenadře a do steak-house se vyloženě hodí.

Tvorba propagačního stánku Makro a restaurace Dahab

Linguine (tagliatelle) Aglio Olio z reklamního stánku Makro jsme vyzkoušeli, protože jsme u nich jako u jedněch z mála viděli, že opravdu vaří a každé jídlo připravují před zraky zákazníků. To je plusová hodnota stejně jako sklenka vína zdarma, minusovou část pak tvoří lehce pokulhávající provedení jako nedovařené tagliatelle, které se na Aglio Olio ani nehodí.

Makro to ale hrálo vyloženě na efekt – dávali na talíře veliké porce a kolem stánku skotačili mladíci ve slušivých černých košilích a lákali návštěvníky, aby si vyfotografovali obrovského mečouna.

FOTO: Červený snapper s vaječnými linguinami a mušlemi Sv. Jakuba od propagačního stánku Makro
Snapper s liguinami aglio olio

Arabský či arménský dezert Aish al Saraya z kondenzovaného mléka z restaurace Dahab byl přesně tak vynikající jako vypadá. Obecně arabské dezerty nedoporučuji diabetikům a ženám (či mužům) na dietě, jelikož arabové si velmi potrpí na přehnaně sladké. Pohleďte sami …

FOTO: Dezert Aish al Saraya z restaurace Dahab
Dezert Aish al Saraya z restaurace Dahab

Celkově bych ohodnotila festival jako ucházející, cenově přívětivý a podle kritérií průzkumu trhu bychom řekli, že nám „spíše chutnal“. Rozhodně jej doporučuji všem zvědavcům, žroutům a všem, co rádi jedí a zajímají se o gastronomii.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..