Óe Kenzaburó: Seventeen a Sexuální bytosti. Masturbující nácek a parta exhiboušů

Jak se masturbující outsider dostane do vůdčí pozice nacionalistického hnutí? Je možné, aby se exhibicionista stal po smrti Bohem? Na obě otázky odpoví novely Seventeen a Sexuální bytosti, jejichž autorem je nositel Nobelovy ceny za literaturu japonský spisovatel Óe Kenzaburó.

Chorobná závislost na masturbaci jako cesta k nacionalismu, Zdroj: sxc.hu

Seventeen a Sexuální bytosti, dvě kontroverzní prózy, jejichž autorem je nositel Nobelovy ceny za literaturu japonský spisovatel Óe Kenzaburó, spojuje jak tematika sexuální vyšinutosti ve vztahu k vykořeněnosti individua, tak reakce na soudobé klima japonské společnosti. Obě novely vzbudily v Japonsku ve své době (počátek šedesátých let minulého století) velké pohoršení. Autor nejen že si dovolil poprvé otevřeně psát o sexualitě (navíc ještě deviantské), ale dokonce ji dal do souvislosti s císařem!

Masturbující nácek

Hlavním hrdinou novely Seventeen je zakřiknutý neúspěšný mladík, chronický onanista, který nalézá své sebevědomí a sílu v čele pravicového hnutí. Z dnešního pohledu se nám může zdát tematika nepříliš originální, ale je třeba si uvědomit, že novela vyšla již v roce 1961. Navíc se neodehrává v žádném evropském státě, ale v Japonsku, které se na počátku 60. let ocitá na křižovatce − má země i nadále spolupracovat se Spojenými státy, nebo raději bojovat za svou samostatnost?

Obě rané prózy, Seventeen a Sexuální bytosti představují nanejvýš výmluvný výraz Óeho prvotní tvůrčí fáze, v níž je sexualita především šokující a děsivá. Obě prózy zároveň věrně vystihují pocity odcizení a nejistoty, tolik příznačné pro dobu, ve které byly napsány.

Anna Křivánková (v doslovu ke knize)

Óemu se podařilo precizně zachytit společenskou situaci dané doby. Líčí ji z mnoha úhlů, předkládá různé koncepce řešení a argumentuje ústy sestry hlavního hrdiny. Nevyvozuje však ukvapené závěry, nechává čtenáře, aby si utvořil vlastní názor sám. Z jeho popisů a výkladů je zřejmé, že počítá i se čtenářem neznalým tamějších poměrů. Text tak může být čten i současným literárním konzumentem, který o japonských dějinách nemá ani ponětí.

Novela Seventeen je psána ich-formou, což čtenáři dovoluje dostat se až na dřeň zhoubných myšlenek hlavního hrdiny. Spolu s ním pak může procházet peklem posměchu a šikany, postupně získávat sebedůvěru ve skupině pravicových extrémistů, až se konečně dostane na vrchol blaha, který nachází právě v uskutečňování násilí.

Když shromáždění drželi za neznámou zesnulou minutu ticha a truchlili, promáčení deštěm, zasažení smutkem a únavou, dosáhl jsem orgasmu násilníka, který právě dokonal znásilnění. Odpřisáhl jsem svému zlatavému přeludu, že je zabiju všechny. Byl jsem mezi všemi jediný seventeen na vrcholu blaha.

Kontroverznost Óeho sexuality nespočívá jen v její deviantnosti či jejím usouvztažňování k vyšším entitám, jakými je například politika nebo císař, Óeho inovací je v neposlední řadě právě práce se slovy. Sexuální entity totiž autor nezahaluje do roušky metaforiky, jak bývalo v japonské literatuře až dosud zvykem, naopak se vyjadřuje přímo, bez obalu: Rád se dívám na ztopořený úd, ale penisy dospělých mužů s odhaleným, temně rudým žaludem se mi nelíbí. Ani dětské pindíky, ty jsou jak nezralá zelenina.

Parta exhiboušů

Sexuální bytosti, které v originále vyšly v roce 1963, jsou o poznání mírnější, alespoň co se popisů sexuálních scén týče. Nejsou ani tak sugestivní, jelikož jsou vyprávěné v er-formě, a jak samotný název napovídá, figuruje zde více ústředních postav. Celý text je složen ze dvou částí, které spojuje postava J, třicátníka, který nemá tak úplně vyřešené otázky stran své sexuální orientace, navíc v druhé části novely konvertuje k exhibicionismu.

První část nás zavádí na osamělou chatu nacházející se nad vesnicí puritánských rybářů. Sem přijíždí parta mladých filmařů natočit experimentální film zobrazující peklo. Autor nás uvádí do komplikované spleti vzájemných vztahů, které se pod vlivem alkoholu a sexuální nezávaznosti ještě vyhrocují. Do kontrastu k této moderní společnosti staví střetnutí s tradiční rybářskou komunitou, která je schopna vystavit veřejnému posměchu ženu cizoložnici.

Druhá část novely se odehrává za nějaký čas po části první. J se při jedné ze svých exhibicionistických akcí seznamuje se starším mužem stejné záliby. Začínají se spolu scházet a následně potkávají třetího do party − mladého básníka, který chce napsat mistrovskou poému o exhibicionismu. Této části nechybí ani popis exhibicionistických akcí (tření se o neznámé v dopravních prostředcích), ani filozofie exhibicionismu. I zde nám autor, stejně jako v textech předchozích, předkládá několik možných variant chápání dané problematiky, a je jen na čtenáři, co si z toho všeho vybere.

Umění šokovat

Již z anotace ke knize je zřejmé, že autor chtěl svými novelami šokovat. A to se mu daří i dnes, o padesát let později. Spousta čtenářů jistě sáhne po Sexuálních bytostech právě kvůli názvu a po Seventeenu kvůli spojení chronický onanista uvedeném v anotaci. Nakolik bude takový čtenář spokojen, těžko odhadovat. Spolehnout se však může na to, že efekt šoku není to jediné a hlavní, co autor svými novelami zamýšlel. Čtenáře čeká zajímavý exkurz do Japonska šedesátých let, analýza tamější společnosti i nahlédnutí do mysli roztodivných individuí.

Název: Seventeen, Sexuální bytosti
Název originálu: Sevuntin a Seiteki ningen
Autor: Óe Kenzaburó
Překlad: Michael Weber
Nakladatel: Plus
Formát: 208 stran, 21x14cm, česky, vázaná vazba
Rok vydání: 2011 (1. vydání)
Doporučená cena: 245 korun

Hodnocení: *** (60%)