Oceloví ptáci tour 2013: Kdo má talent, nepotřebuje soutěž, ale makat

FOTO: ZakázanÝ ovoce
Zpěvák Pišto, frontman kapely ZakázanÝ ovoce. Zdroj: archiv kapely

Punk-rockové skupiny Totální nasazení a zakázanÝ ovoce jedou v současné době jarní turné s názvem Oceloví ptáci tour 2013. Na otázky nejen ke společné šňůře a aktuálnímu dění v kapelách odpovídali frontmani Sváťa a Pišto.

FOTO: Oceloví ptáci
Lídři kapel Svatopluk Šváb a Jan Kinšt. Zdroj: archív kapely

V pražském Vagónu jste představili společný duet, cover skladby Jak svět přichází o básníky. Co o něm prozradíte fanouškům, které teprve navštívíte? 

Sváťa: Že ho zatím uslyší pouze výjimečně a vzácně. No a kde, to bude překvapení. Možná i pro nás (smích).

Po kolika dvojácích si zpravidla začínáte lézt na nervy?

Pišto: 69! Nebo možná úplně jiný číslo, každopádně jsme jich tolik ještě neodehráli.

Sváťa: Ani po dvojácích, ani po trojácích si na nervy nelezeme. Máme nejlepší sestavu, jakou jsme kdy měli, sedíme si hudebně i lidsky – ponorka nehrozí.

Dovedete si představit, že byste si vyměnili kapely?

Pišto: Dovedu; z bláta do louže, asi by to nebyla nějaká zásadní změna. Akorát věkovej průměr zÝo  by se Sváťovým příchodem zdvojnásobil (smích).

Sváťa: Hudebně by to asi nebyl problém, ovšem nevím, jestli bych zapadl se svou obyčejnou a prostou image mezi tyto manekýny a metrosexuály, kteří si tak silně potrpí na svou vizáž a moderní oblečky a účesy. A taky nevím, jestli bych byl ochoten dát si na svůj aparát ty svítící trubičky a přes reproduktor obrázek svýho obličeje.

Kdyby vám nabídli členství v porotě talentové soutěže, o jaký formát by se muselo jednat, abyste nabídku přijali?

Sváťa: Nikdy bych nešel do žádný poroty, která hodnotí hudbu. Nenávidím hudební soutěže. Uznávám jen jedinou cestu pro talenty, jak se dostat nahoru – poctivě si vše vyjezdit a vydřít.

Pišto: Formát mého čísla účtu s požadovanou částkou bych předložil hned místo pozdravu a po uskutečnění platby bych všechny „talenty“ vyházel makat. Kdo má talent, nepotřebuje soutěž, ale dřít a jezdit, aby si případných úspěchů vážil a díky tomu, že to dokázal sám, měl sílu překonat i těžší chvíle.

Jaké mají podle vás šance dnešní začínající kapely, které nemají známé na správných místech ani závratné finanční částky na svou propagaci?

Sváťa: Stejný, jako jsme měli kdysi my. Možná to mají dokonce i lehčí, protože dnes jsou po všech stránkách daleko větší možnosti. Chce to zkoušet, hrát, starat se o weby a promo, maximálně makat. Nenechat se odradit neúspěchy, být agilní a akční, pořádat akce, dělat výměnný koncerty, nutit se jako předkapela, zkoušet se dostat na festivaly, do klubů; žít muzikou. Vše dělat na více jak na 100% a kapele obětovat úplně všechno – nic jinýho nesmí mít přednost. Pokud tohle všechno udělají, je tu ta malá možnost, že s patřičnou dávkou štěstí něčeho dosáhnou.

Pišto: Asi stejný jako my, to znamená nulový. Recept je snadnej: makat, doufat a v osobním životě si trhat od huby. Spousta kamarádů se mě ptá, co mají udělat, aby prorazili, jak se nám povedlo dostat se tam, kde jsme. Já to nevím. Je za tím spousta práce, obrovský štěstí a přitom jsme stále na začátku, takže jdeme makat dál…

Ale jednu radu mám: Pokud to chcete, chtějte to na 100% a se vším, co k tomu patří. Až si budete kupovat struny nebo zesilovač, tak berte jen to nejlepší! Nešetřete, aby vám zbylo na večeři s přítelkyní – pokud chcete zmáknout obojí, máte smůlu. Na kapelu se vykašlete, dejte všechny prachy do tý večeře se slečnou a doufejte, že jí bude chutnat.

Totální nasazení  se nachází na začátku třetí dekády existence, přesto získáváte stále nové posluchače. Uvědomujete si, že v publiku už mohou být děti vašich prvních fanoušků?

Sváťa: Samozřejmě si to uvědomujeme a pozorujeme, že na nás čím dál tím víc chodí rodiče s dětmi,  a to ať již dospělými, nebo ještě malými, což je naprosto super stejně jako fakt, že nám stále dorůstá nové publikum, přičemž ti staří a věrní fans zůstávají. Jsme moc rádi – co víc si kapela může přát?

Je něco, co odlišuje Ocelové ptáky od všech ostatních desek?
Sváťa: Co se týká hudebního obsahu, je to nejpestřejší deska, kterou jsme kdy natočili, a nejrychleji zrealizované CD, co jsme kdy dělali. Ještě v půli prosince jsme měli polovinu repertoáru a kapelní škarohlídi začali pochybovat, jestli to vůbec zvládneme dát dohromady. Nakonec se to s vypětím sil podařilo, ač to bylo místy hodně hektické a vše jsme odevzdávali do vydavatelství těsně před uzávěrkou, hlavně obal se dělal za pět minut dvanáct, no a dva dny před začátkem turné a křtem bylo cédéčko na světě.

Do které fronty byste si nikdy nestoupl?

Sváťa: Snažím se vyhýbat jakýmkoliv frontám, bytostně je nesnáším. Je to možná trauma z mládí, neboť za komunistů byly fronty snad úplně všude a úplně na všechno. Než bych měl někde čekat nějakou frontu, to radši rezignuji, odejdu a přijdu jindy.

V raném období za dob Frankensteinu jste se vyznačovali protikomunistickými texty. Jak vnímáte výsledky posledních krajských voleb a vzrůstající moc KSČM?

Sváťa: To bylo krátce po sametové revoluci; byli jsme mladí, radikální a ventilovali ze sebe to, co jsme před listopadem 1989 nemohli. Jenže pak byl bolševik už tak snadný a častý terč pro všechny, navíc na dlouhý čas téměř vymizel, že přestal být důvod do něj tepat. Až po předlouhých více jak dvaceti letech jsme se k tomu opět vrátili protikomunistickým songem Nezapomeneme a zdaleka jsme neřekli poslední slovo. Vzrůstající moc komunistů a volební výsledky bereme jako velkou hrozbu a strašáka do budoucnosti. Jejich strana by měla být postavena mimo zákon – je to stejné zlo jako fašismus.

V posledních letech točí  zakázanÝ ovoce pravidelně dva klipy za rok. Jaký chystáte pro první pololetí roku 2013?

Pišto: Něco letos chystáme, jestli ale stihneme dva klipy, to nevím. Na rok 2013 plánujeme smrtelnou dávku koncertů, a to nejen po Československu, takže je vše ve hvězdách. Prioritní cíle pro tento rok jsou koncerty, minimálně jeden klip a poklidná příprava novýho alba.

Na vašem posledním albu pojednává čtvrtá skladba o všehoschopných fanynkách. Není ale každá groupie tak trochu nadržená princezna?

Pišto: A nejsme ty nadržený naopak my, chlapi, a groupies ty, které toho umějí nebo chtějí využívat?

A není to rozhodnutí, jestli podlehnout či nepodlehnout vábení krásky u dodávky, nakonec stejně na muzikantovi?

Pišto: Vliv velkého množství alkoholu na části mužského těla rozhodování často ulehčuje (smích).

Proč právě Mejdlo zpívá Alkoholku a Yaris Moji čtvrť? Je od začátku jasné, kdo bude co zpívat, nebo si tracky rozdělíte po domluvě?

Pišto: Tady jsme prostě měli náladu, aby si to kluci jako autoři zazpívali, a já naopak neměl náladu to zpívat, tak si to takhle spravedlivě rozdělili a já odpočíval na gauči. Vzpomínám na to jako nejlepší točení zpěvů; kdyby to takhle bez námahy probíhalo vždycky…

ZakázanÝ ovoce hraje sedm let, na tak krátkou dobu jste stihli slušně prorazit a vydat čtyři alba. Měli jste někdy chuť to zabalit?

Pišto: Ta chuť je častá po nějaký výměně názorů, ale nevím, kam až by to muselo zajít, abychom to skutečně zabalili. Nezakřikl jsem to teď? (smích)

Ptala se Aneta Holá

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*