OBRAZEM: Český lev 2012. Budař držel pevně otěže a ubylo trapnosti

Pojetí slavnostního ceremoniálu předávání Českých lvů je v několika posledních letech přijímáno s určitými rozpaky. Opakovalo se tento rok tradiční faux pas nebo bylo letošní  rozdávání cen zcela jiné?


Letošní 20. udílení Českých lvů se neslo v duchu vzpomínek na ročníky předchozí. Sami tvůrci večera se konečně trochu rozvzpomínali na první předávání, jejichž moderátory ještě nebyli upocení exhibicionisté, nýbrž sympatičtí gentlemani (např. Viktor Preiss, Ondřej Havelka).

Zlom nastal u Českého lva 2000, kdy se moderátorem poprvé stal Jaroslav Dušek, kterému se do ceremoniálu podařilo vnést specifický humor, nepůsobit přitom trapně, a Lucernou se ozýval spontánní smích. Pro velký úspěch si Dušek konferování zopakoval i v dalších dvou ročnících.

Po jeho odchodu si vynálezce Českého lva Petr Vachler umínil, že udílení filmařských cen musí zároveň nutně zůstat třeskutě zábavnou galashow. Místo profesionálních a zároveň trefně ironických moderátorů typu Karla Šípa však večery Českých lvů uváděli herci a herečky, jejichž výkon většinou připomínal výběr z toho nejhoršího z pořadu Na stojáka (až na 13. ročník s celkem vtipným Jiřím Macháčkem). Z tohoto pohledu dopadl letošní ročník vcelku dobře díky průvodci večerem Janu Budařovi.

Vachlerovy nápady k nezaplacení

Na místech, kde se Budař a jednotliví předávající (např. Ondřej Vetchý nebo Bolek Polívka) nedrželi scénáře a improvizovali, bylo v sále slyšet smějící se diváky. Naopak na okamžiky, kdy se Budař snažil prodat některé nápady ze scénáře Petra Vachlera (Budařův nový film, seznam nevěrníků v ČR), který se pro případ “okna” promítal na obrazovce schované pod balkonem naproti pódiu, reagovalo publikum trapným tichem.

Je ovšem nutné přiznat, že pobavit tradiční diváky Českých lvů v Lucerně složené z filmařů, kritiků a zaměstnanců sponzorských firem, není skutečně jednoduchá záležitost. Zatímco jedni se snažili odměnit Jana Budaře úsměvem skoro při každé jeho vtipné narážce, druhá část publika (patrně poučená z předchozích let) udržela po celou dobu předem odmítavý výraz s očekáváním, jaká zoufalá estráda je zase čeká.

Různorodé byly také reakce hostů na zájem médií. Někteří z nich skutečně brali večer jako příležitost k setkání s přáteli a kolegy, před fotografy se schovávali a po vyhlášení oceněných utíkali domů. Jiní se naopak s chutí nastavovali bleskům fotoaparátů, dávali na odiv své róby a na tradičním vegetariánském rautu se snažili na sebe upoutat pozornost, aby bylo vidět, že jsou u toho.

Je na čem stavět

Po dvaceti letech lze konstatovat, že se Český lev stal pro domácí filmaře důstojným cechovním oceněním. Než se na lepší úroveň dostane i samotný předávací ceremoniál nejspíš díky jeho autorům i divákům v sále ještě pár let potrvá.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Jaroslav Jičínský
Narodil se v roce 1991 v Praze. Vystudoval Gymnázium Českolipská na pražském Proseku, v současnosti je studentem pražské VŠE. Na Topzine.cz působí od srpna 2011.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*