V roce 2006 se na pultech knihkupectví po čtyřleté odmlce objevila další kniha Petra Nikla Lingvistické pohádky. Po Pohádce o Rybitince (2001) a O Rybabě a mořské duši (2002) to byla již třetí kniha, kterou autor v nakladatelství Meander vydal. Knížka založená na hře se slovy a zvukomalbou je určena nejen dětem, ale i dospělým, prostě všem hravým.
Hravost rozhodně není Petru Niklovi cizí, Foto: Dušan Takáč, Topzine.cz
Petr Nikl je poněkud zvláštní, těžko zařaditelná osobnost pohybující se na současné umělecké scéně. Do povědomí veřejnosti se vepsal především jako výtvarník. To ovšem není jediná jeho činnost. Věnuje se malbě, divadlu, hudbě a v neposlední řadě literatuře. Označit Petra Nikla za všeumělce není nadsázkou. Kdo jiný dokáže upoutat čtenáře příběhem plným fantazie a absurdity, okouzlit návštěvníka tisícem geometricky přesných kreseb, překvapit diváka změnou identity pomocí vlastních převleků a masek, uchvátit posluchače zpěvem a recitací svých textů, a to vše zároveň?
Osobitý svět Petra Nikla
Petr Nikl nikdy neplánoval, že se stane výtvarníkem, divadelníkem nebo básníkem. Všechny tyto činnosti přišly samovolně a on mezi nimi nijak nerozlišuje. Naopak jsou silně provázány. To, co se rozhodne dělat, vychází vždy z místa, kde se v konkrétním okamžiku nachází. „Maloval jsem třeba lvy a k tomu jsem si pro sebe napsal příběh-povídku. Pak jsem si jej toužil zahrát, a vyřezal proto čtyři dřevěné lví figurky.“ svěřuje Nikl. Nejen jeho díla, ale i celý jeho život je založen na improvizaci.
Hravost, Zdroj: Marián Luha, Topzine.cz
Hlavním cílem Niklovy činnosti je rozvíjet hravost a obrazotvornost dětí i dospělých. Jeho krátké příběhy složené z kostrbatých vět založených na rytmických shlucích slov jsou plné bizarních živočichů. Niklova fauna zahrnuje exotické kraje i české lesy, vzduch i vodu. Konkrétní příběhy ho napadají při hře. Právě hravost je jeho nejvýraznější vlastnost. A zároveň nejvýraznější rys jeho textů.
Hra s přerostlými dětmi
Ač jsou jeho verše i pohádky prodchnuté fantazií, nevymýšlí Nikl typicky fantaskní svět. Jeho svět je realistický, inspiruje se věcmi kolem sebe, jen je staví do jiného světla. Stejné objekty v jiných situacích přináší nový smysl, rozdílný zážitek. Jeho díla jsou často považována za návrat k dětství a samotný Nikl je brán jako přerostlé dítě. Pro něj je ovšem nejdůležitější hra, která je vlastní každému člověku, i když většina dospělých na ni v důsledku existenčních problémů nemá čas. A jelikož je hra v duchu stereotypu spojována s dětstvím, nemůžeme se takovýmto názorům divit.
Pohádkovost, Zdroj: Marián Luha, Topzine.cz
Knížka se skládá z dvaceti dvou takřka stejně dlouhých příběhů. Ačkoli všechny ve svých názvech obsahují slovo pohádka, nejsou to pohádky klasického typu. Nikl příběhy označuje za jazykové bajky, bohužel však ani takovéto označení pro daný žánr zcela nepasuje. Žádné morální ponaučení totiž z většiny příběhů nevyplývá. O jaký žánr se tedy jedná? Máme před sebou u nás dosud vzácné nonsensové pohádky. Takové pohádky zdůrazňují specifičnost dětské vnímavosti, netradiční obraznost, absurdní humor a jazykovou hru.
Nesmyslné pohádky?
Nonsensové pohádky obvykle také pracují se sny, využívají snové prostředí. Všechny Lingvistické pohádky se odehrávají v jednom dlouhém snu žirafy, v němž se spolu s žirafou a dalšími živočichy ocitáme v zemi zvané Lingvízie, kde žijí samí lingvisté, kteří buď stále něco čtou nebo píšou a nezabývají se ničím jiným než tím, že vymýšlejí jazykové bajky o zvířatech, a těm bajkám říkají lingvistické pohádky.
V pohádce nesmí chybět zvířata, Zdroj: Marián Luha, Topzine.cz
V této vysněné zemi žijí malá zvířátka spolu s velkými, dravci spolu s býložravci a cizokrajní živočichové spolu s tuzemskými. Atmosféra je tu přesně taková, jakou chtěl autor navodit. Skřípavá pohádka opravdu skřípe, vrže a dře, v Holé pohádce se v žádném případě nesetkáme s větou rozvitou, v Doslovné pohádce berou všichni všechno doslova, Nejměkčí pohádka je sestavena hlavně z měkkých souhlásek, v Koncovkové pohádce chybí koncovky, Zdlouhavá pohádka se skutečně příšerně táhne, a v Popletené pohádce se vskutku jen těžko vyznáme.
Texty jsou založené na zajímavých rytmických shlucích slabik a slov, zvukomalbě a jazykové hře. Nikl je příhodně nazývá jazykové kotrmelce. Na stránkách nakladatelství je uvedeno, že kniha je určena pro děti od 8 let, ale proč se do říše nonsensových pohádek a jazykových kotrmelců nevydat i jako dospělí? Rozhodně to stojí za zkoušku.
Usínala jednou jedna žirafa.
Nejdříve se podlomila v kolenou a její břicho dosedlo na zem. Pak zvolna vysvlékala krk z hustých mraků, nakláněla se a nakláněla, napříč zeleným údolím, po proudu vyschlého řečiště. Dále podél aleje baobabů, skrz les banánovníků a pak dolů, po rozlehlé pláni, plné jezírek a drobných keříčků. Až nakonec klesla i její hlava mezi dva fíkovníky a nadlouho usnula tvrdým spánkem v zátočině dravé říčky, ačkoli si lehala už o tři sta metrů jižněji – u jejího pramene. Byla to ta největší žirafa na světě…
Posuďte sami, co všechno se stalo v tom dlouhém žirafím spánku…
(Nikl, Petr: Ligvistické pohádky. Meander, Praha, 2006)
