×
TOPZINE.cz

Neučíme předměty, ale děti, říká ředitel svobodné základní školy

FOTO: ZŠ Londýnská - přehazovanáSvobodnější rámcové vzdělávací programy nebyly všude přijaty jen jako zbytečný výstřelek ministerstva. Některé školy je dokázaly využít k vytvoření zajímavých školních programů a naplnění myšlenky svobodné základní školy. Na to, jak to v podobné škole funguje, i co si myslí všeobecně o českém školství, jsme se zeptali ředitele Základní školy Londýnská, Martina Ševčíka. 

FOTO: ZŠ Londýnská - přehazovaná
Z volnočasových aktivit se žáci ZŠ Londýnská nejvíce věnují sportu, Foto: Petra Jančáková, ZŠ Londýnská

Liší se v něčem zápis na ZŠ Londýnská na pražských Vinohradech od obyčejné základní školy?

Samotný den zápisu asi není nějak zvláštní. Vzhledem ke každoročně velkému množství zapisovaných dětí upřednostňujeme kratší osobní setkání zapisujícího učitele s dítětem, ze kterého částečně vyplyne to, zda je dítě zralé k nástupu do školy. Netradičně však může působit to, co zápisu předchází. Nepořádáme Den otevřených dveří, ale máme pro budoucí žáky a jejich rodiče dveře otevřené během celého roku. Stačí se pouze předem telefonicky nebo e-mailem ohlásit a domluvit se.

Rodiče s dětmi se pak mohou nejen do školy podívat, ale také se zeptat na vše, co je pro jejich rozhodnutí při výběru té správné školy rozhodující. Výhodou je, že mají rodiče s dětmi takto možnost poznat klima a kulturu školy za jejího běžného provozu. Tedy to, co bude jejich ratolest případně zažívat v následujících letech.

Jaký je profil absolventa? Jaké speciální kompetence by měl žák získat, ve srovnání s klasickými základními školami?

Absolvent by měl být hlavně kompetentní zvládat svůj život. Dále by měl být schopen vybrat si s rozmyslem směr dalšího vzdělávání a maximálně v něm využít dosavadní načerpané znalosti a dovednosti. Nejsme škola, která klade důraz na množství namemorovaných informací, ale na maximální praktické využití naučeného v praxi. Absolvent by měl mít dovednosti k řešení problémů, které před něj život postaví, a být například čtenářsky i finančně gramotný. Velký důraz je též kladen na rozvoj sociálních kompetencí.

Váš vzdělávací program z roku 2010 čítá bezmála 200 stran. Jak dlouho jste jej připravovali a kdo se na něm podílel?

Současná podoba školního vzdělávacího programu je mozaikou mnoha metod a přístupů, které byly ověřovány po řadu let, prakticky již od roku 1992 v rámci různých pilotních projektů schválených ministerstvem. Na tvorbě se svého času podíleli všichni pedagogičtí pracovníci. Za důležité považuji zejména zmínit, že se nejedná o neměnný dokument. Podoba programu se již několikrát změnila a i do budoucna již máme připraveno několik dalších změn. Podle mého soudu je nutností provádět pravidelné vyhodnocování jeho smysluplnosti a efektivity.

Zvláštností v rozvoji žáků je spolupráce učitelů v rámci takzvaných ročníkových týmů. Můžete tento proces nějak přiblížit?

Vedeme naše děti ke vzájemné spolupráci a zároveň k chápání skutečností v souvislostech. To samo o sobě předpokládá, že také učitelé musí spolupracovat. Jednotliví pedagogové nepracují pouze sami za sebe, v rámci svého vyučovacího předmětu nebo své třídy, ale na rozvoji žáků spolupracují v rámci ročníkových týmů. V praxi to vypadá tak, že se ročníkový tým v čele s garantem ročníku schází minimálně jednou za 14 dní a společně plánují, jak mohou výuku propojovat.

V čem je přístup k žákovi jako jednotlivci odlišný od klasické základní školy?

Jak je zmíněno v našem Školním vzdělávacím programu: „Naším posláním není učit matematiku, výtvarnou výchovu a další vzdělávací obory, ale děti.“ Východiskem i cílem naší práce nejsou předměty, ale žáci. Nesnažíme se tedy primárně přizpůsobit děti učivu, ale naopak učivo podávat s maximálně možným zohledněním individuálních potřeb jednotlivých žáků, včetně žáků se specifickými poruchami učení i žáků mimořádně nadaných.

Jakým způsobem potom upravujete podmínky žákům se speciálními vzdělávacími potřebami?

Vždy jde o individuální integraci žáků. To znamená, že nevytváříme specializované třídy, ale děti chodí společně se svými vrstevníky. Považujeme to za důležité zejména pro rozvoj sociálních dovedností všech dětí. Cílem je vytvořit efektivní a smysluplný individuální vzdělávací plán dle potřeb dítěte, který často zahrnuje mimo jiné podporu ze strany speciálního pedagoga, psychologa nebo asistenta pedagoga.

Vaším hlavním prvkem výuky je koncept propojeného vzdělávání v souvislostech. Můžete jej více objasnit?

Vzdělávání v souvislostech je skutečně jeden ze základních pilířů naší školy. Předmět Člověk a společnost, který se skládá ze čtyř příbuzných předmětů výchovy k občanství, dějepisu, zeměpisu a etické výchovy se obvykle projevuje propojením těchto částí do jedné vyučovací jednotky. Děti se v jejím průběhu neseznamují vždy jen s jednou danou oblastí, ale snažíme se je dovést k pochopení souvislostí, k tomu, aby o informacích přemýšlely a nahlížely na ně z různých úhlů.

Pro názornost – jak může v praxi vypadat například zařazení témata rasismu, diskriminace a předsudků ve společnosti do vašich vyučovacích předmětů?

Rasismus, diskriminace a předsudky jsou v současné době poměrně aktuálními tématy. Děti se s nimi průběžně setkávají již na prvním stupni (samozřejmě s ohledem na jejich věk), na druhém stupni je tato práce intenzivnější. Právě ona integrace předmětů umožňuje tato témata připojit k vhodným očekávaným výstupům jiného bloku (dějepisu, zeměpisu a dalších). Je tedy čistě na pedagogovi, jakou formou a jak často bude tato témata zapojovat.

Další rovinou jsou samozřejmě průřezová témata, což jsou jakési linky, které prostupují napříč všemi předměty. Proto děti například s tématem rasismus mohou nezávisle na sobě pracovat v předmětech Člověk a společnost, Český jazyk a literatura, Svět přírody a dalších. Tyto přístupy rozdílných pedagogů dohromady v mysli dětí vytváří o tématu celistvou představu.

Váš koncept nejspíše vyžaduje mladé pedagogy, kteří jsou nakloněni inovacím. Má jich ZŠ Londýnská dostatek?

Dobrých pedagogů není nikdy nazbyt a velmi si vážím práce svých kolegů, která je určitě náročnější než při klasickém pojetí vzdělávání. Naším cílem je, abychom navázali spolupráci se studenty, kteří u nás konají nějakou z forem pedagogické praxe. Jezdí s námi například jako vychovatelé na zotavovací pobyty ve zdravotně příznivém prostředí, pomáhají nám při organizaci školních akcí a podobně.

Snažíte se mimo vzdělávací program o prevenci vlivů nežádoucích jevů na žáky a podporu jejich pozitivního sociálního cítění?

Ano, ono je to dáno celkově vytvářenou kulturou školy. Je to nikdy nekončící proces, který vyžaduje neustálou komunikaci všech participujících, tedy rodičů, žáků a pedagogů. Velmi pozitivní vliv mají například společné akce, kterých se aktivně účastní rodiče našich žáků například společné víkendové pobyty.

Vaši žáci mohou také vyjádřit svůj názor ve školním parlamentu. Jak takový orgán funguje a o čem rozhoduje?

Ve školním parlamentu mají zastoupení žáci všech třetích až devátých tříd. Zástupce si volí žáci dané třídy. Na svých setkáních řeší všemožné otázky od umístění zrcadel na WC přes podobu celoročního školního turnaje Loncup a jeho organizaci až po rozhodnutí, kam budou směřovat finanční prostředky získané prodejem žákovských výrobků na vánočních trzích.

V profilu školy zmiňujete také velké možnosti volnočasových aktivit pro žáky. Které se těší největšímu zájmu?

Obecně sportovní kroužky a pak například kroužek šikovných ručiček, kde děti pronikají do tajů přípravy jídel a nám dospělým občas způsobují reakce související s Pavlovovým reflexem, když při pečení různých pochutin provoní odpoledne celou školu.

V Hyde Parku České televize jste bývalému ministru Dobešovi vyjádřil obavu z možného zavedení plošného testování žáků základních škol. Jaký by to mělo dopad na celkový koncept vaší výuky?

Aktuálně se domnívám, že pro naši školu by to nebylo velké ohrožení. Ohrožení vidím pro české školství v tom, že bude kladen nepřiměřený tlak na školy (a přeneseně na pedagogy), na kvalitní výsledky při testech. Je zde zřetelné nebezpečí, že žáci budou primárně připravováni pro testy a nikoliv v komplexu naplňování cílů základního vzdělání.

V procentním vyjádření musí navíc vždy platit, že bude někdo podprůměrný. Na tom není nic špatného, pokud známe okolnosti, proč tento stav nastal. V neposlední řadě se neustále nabízí vytváření žebříčků úspěšnosti dětí, tříd, škol, krajů, podle pohlaví, a já nevím čeho dalšího, a to by ve svém důsledku mělo katastrofální dopady.

Jak hodnotíte působení Josefa Dobeše v úřadu jako celek?

Pozitivním jevem je, že se snažil rozpohybovat některé stojaté vody v resortu. Problémem je, že mnohdy svým působením spíše vyvolal bouři, která přinesla mnoho zmatků. Nikoliv však proud, který by české školství posunul k lepšímu.

Co je podle vás největším problémem českého školství?

Velmi jednoduše nekoncepčnost počínání. Musíme se vydat cestou, na které si vydefinujeme standardy kvality ve vzdělávání, v práci pedagogů, v práci ředitele školy vzhledem k významným specifikům této profese. Na základě těchto celonárodně přijímaných standardů by mělo dojít ke zpracování dlouhodobějších projektů přinášejících podporu těm účastníkům vzdělávacího procesu, kterým se daného standardu nepodaří dosáhnout.

V žádném případě se nesmíme vydat cestou nějakých žebříčků škol nebo žáků podle úspěšnosti ve srovnávacích testech a podobně.



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..