Není scéna jako scéna. V Tachově navštívíte divadlo v kinosále

FOTO: Představitelky tchýní v Příbuzné si člověk (ne)vybírá
Tři tchýně ve hře Příbuzné si člověk (ne)vybírá. Zdroj: divadlo.pobezovice.com

Myslíte si, že za divadlem musíte do větších měst? Následující řádky vám odhalí, jak se situace má na maloměstě, konkrétně v Tachově.

FOTO: Tachovské kino a divadlo v jednom
Tachovské kino a divadlo v jednom.                           Zdroj: tachov-mesto.cz

Divadlo v Tachově patří k improvizovaným scénám. Město totiž nemá budovu, jež by se skvěla názvem všeříkajícím. A tak místo „jdu do divadla“, se říká „jdu na divadlo“. Stavba, v níž se nachází prostor pro občasná divadelní představení, připomíná neblahé časy architektury u nás.

Navíc se hraje v kinosále. Nepředstavujte si ovšem současné trendy multikina s pohodlnými sedačkami a měkkým kobercem. Tachovské kino-divadlo má ducha zašlých dob a retro design.

Dnes hrají ochotníci

Vstupuji do foyer, občerstvím se na baru a mám možnost vidět pobíhající herce, režiséra a uvaděčky – jsem ve středu dění. Po paměti ze skutečné divadelní produkce sáhnu po programu a zjistím, co se hraje a hlavně kdo s dramatickým kusem vystoupí. Ochotníci, ti bývají častým zpestřením kulturního života města.

FOTO: Jeviště tachovského kinosálu
Prázdné jeviště v Tachově.                                                          Zdroj: Měks Tachov

Odtržením rohu vstupenky se stávám skutečným divadelním divákem. Uvnitř uvidím oponu, která se ovšem příliš nepoužívá, jeviště a hlediště s řadami hnědých sklápěcích sedaček. Tyto nenabízí mnoho pohodlí zadnici, ale cítím se jako v opravdovém biografu. Sedím však v divadle.

Pomalu se zaplňující sál snad značí atraktivitu představení. Nebo zvědavost? Skepticky a s nadhledem ostříleného divadelního fajnšmekra nechávám ochotníky začít. Tentokrát hrají Poběžovičtí, a to hru Příbuzné si člověk (ne)vybírá.

FOTO: Hlediště kinosálu v Tachově
Hlediště tachovského kinosálu.                                            Zdroj: Měks Tachov

Zprvu se zdálo, že humorem večer nabitý nebude. Ačkoliv na trefný název by se dalo krásně navázat. Ovšem s dalšími herci přibývá vtipných situací. Časem přichází i kýžené pobavení při uvědomění, že sedím na pseudodivadelní sesli jako doma v obýváku. Dívám se na vlastní rodinu s jejími vlastními a totožnými komickými příběhy.

Ochotnické divadlo má sotva ambice stát se profesionálem. Originálním zvukem gongu se ocitám zpátky v předsálí a nad skleničkou vína debatuji o prvním dějství jako skutečný divadelní divák. Se známou znělkou se opět vracím dovnitř na svou sklápěčku. Světla zhasnou, laciná melodie ohlásí návrat herců na scénu.

FOTO: Představitelky tchýní v Příbuzné si člověk (ne)vybírá
Tři tchyně ve hře Příbuzné si člověk (ne)vybírá.  Zdroj: divadlo.pobezovice.com

Děj se rozjíždí – ne, že bychom zápletku nečekali, bavím se však. Až na slabý výstup hlavní protagonistky se  ostatní členové souboru ukazují schopní získat si diváka. Protože ten si myslí, že je u sebe doma. Pozoruje přece sama sebe, jak mu domů přijíždí hned tři tchyně, jedna nemožnější než druhá. Řeší krizi manželství, nedorozumění, pletichaření matky a dvou macech. Závěr hry již nekopíruje realitu, jedná se o happyend.

Za potlesku se zvedám, opouštím hlediště a těším se na příště. Až zase půjdu na divadlo.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Michaela Vaňková
Narodila se roku 1992, chodila na gymnázium v Tachově, nyní studuje FF ZČU, obor Blízkovýchodní studia. Do Topzine.cz bude psát od roku 2012, a to do rubriky Divadlo.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*