2 fotky 
Slova. Jsou chvíle, kdy je nepotřebujeme. Trhají na kusy to, co se děje za nimi, to podstatné. A pak leckdy zůstává jen vyprázdněná rozmáhající se plíseň. Čas od času se stane, že umlkne rozum a dokážeme ji setřít. Něco podobného se stalo i Martinu Goreovi z Depeche Mode před více než dvaceti lety, kdy napsal Enjoy The Silence.
Depeche Mode - Enjoy The Silence, Zdroj: wikipedia.org
Definitivní podobu písni, která vyšla poprvé na singlu v lednu roku 1990, ovšem určil jiný člen kapely, Alan Wilder, díky němuž zadumaně oproštěné souznění harmonia a Goreova hlasu vystřídal známý pulzující rytmus, rychlejší tempo, větší (i když elektronická) barevnost a Gahanův osudový sakrální projev.
Klip Depeche Mode z téhož roku naznačuje, kde je možné hledat únik před malostí hektolitrů slov. Ocitáme se tam, kde každé slovo (i kdyby bylo mocně zařváno) záhy zaniká a následná ozvěna je jen výsměchem. Rytmus nás neustále pohání dopředu, nesmíme ustrnout. Všechny barvy, kterými jsme zahlcováni, jsou nadbytečné. Stejně jako ta prázdná slova věčně ruší. Ticho se zobrazuje prostě, stačí jen pohled na neměnnost hor věčně pokrytých sněhem…
The YouTube ID of EILyNsOvYb0&feature=related is invalid.
Když v roce 2001 vydala Tori Amos album coververzí Strange Little Girls, jednou z dvanácti zvednutých písňových rukavic byla také Enjoy The Silence. A rozhodně nešlo o pouhý plagiát původní verze. Tori maže vše, co není nezbytně nutné a mohlo by odvádět pozornost, a dává prostor hlasu a klavíru. Krystalické ticho. Jen ona, hlas, prsty a klavír. Očistná lázeň.
Co by se stalo, kdyby byl náš hlas vsazen do jiného kontextu? Zůstali bychom stále stejní? Tyhle otázky možná přiměly Mikea Shinodu z kapely Linkin Park k realizaci Enjoy The Silence 04. Snaha jinak interpretovat věčně otevřenou tématiku ticha jej přivedla k volbě kontrastu. Gahanův zpěv z roku 1990 vsadil do rockovějšího hávu, písni dominuje razantní přímočará rytmika a řezavá kytara. Obrazové zpracování také využívá kontrastu, a to mezi světem úřednické sterility a jejího nečekaného narušení. Všechno, co jsme kdy vytvořili, časem zanikne a rozpadne se v prach. Naše uměle vybudované železo-betonové světy prorostou rostliny světa skutečného. Uniformita těchto světů bude rozbita. A s nimi zanikne i uniformita slov roztříděných do přihrádek, slov zmanipulovaných, slov, která odosobňují.
Víc nápověd není třeba. Vždyť snadněji se volí z nemnoha možností. Teď už je jen na vás, budete-li chtít posoudit, jak se vedlo dalším odvážným, které Enjoy The Silence přivábila. Najdete mezi nimi třeba skupiny, jako je Anathema, Failure, HIM, It Dies Today, Kean, Lacuna Coil či Tanghetto…
