3 fotky 
Obraz se zavražděním svatého Václava měl být ozdobou hlavního oltáře olomouckého dómu svatého Václava. Místo toho skončil svinutý a zapomenutý na půdě Arcibiskupského zámku v Kroměříži. Jaký je příběh tohoto unikátního díla?
Půda rozlehlého zámku ukrývá nejedno tajemství, Zdroj: zamek-kromeriz.cz
Arcibiskup Maxmilián Sommerau-Beckh se v roce 1838 rozhodl vyzdobit olomoucký dóm novým obrazem na hlavním oltáři. Jeho zhotovením pověřil Antona Pettera (1782-1858), tehdy velmi oblíbeného malíře náboženských a historických námětů. Malíři zadal přesné požadavky námětu, kterým bylo zavraždění sv. Václava, i podobu kompozice této scény. Už vzhledem k rozměru díla 850 x 510 cm se nejednalo o snadný úkol.
Šest let malířovy dřiny arcibiskup neocenil
Malíř Petter na tomto díle usilovně pracoval celých šest let. Místo pochvaly však sklidil od objednavatele obrazu jen kritiku. Arcibiskup odmítal umístění záporné postavy bratrovraha Boleslava v popředí scény a vadilo mu také, že Boleslav odnáší uloupené knížecí insignie svého bratra. U postavy sv. Václava si stěžoval na chybějící svatozář.
Mrtvého panovníka obklopují andělé. Zdroj: Muzeum umění Olomouc
Námitky arcibiskupa byly malířem usilovně odmítány, ale nakonec obraz přemaloval podle jeho požadavků. Arcibiskup Sommerau-Beckh dílo sice přijal, ale na hlavní oltář jej umístit nenechal. Místo toho dal obrovské plátno svinout na válec a přestěhovat na půdu kroměřížského zámku. V tomto půdním vyhnanství dílo léta zůstalo a bylo málem zapomenuto.
Poprvé se o něj začal zajímat archivář Antonín Breitenbacher až v roce 1921. Obraz nechal rozvinout na zámeckém nádvoří, ale jen se podíval, v jakém je stavu, a vrátil ho na půdu. Odtud ho se svolením arcibiskupa Jana Graubnera vysvobodili až letos odborníci z Muzea umění Olomouc. „Stejně jako archivář Breitenbacher v roce 1921 i my jsme měli problém najít prostor, kde by vůbec bylo možné Petterovo velkorozměrné plátno rozvinout,“ řekl historik umění Ondřej Zatloukal.
Najít dostatek prostoru pro rozvinutí obrazu není snadný úkol
Obraz je v současné době středem nebývalého zájmu odborníků. To, co bylo u plátna z doby pozdního biedermeieru kritizováno jako extravagantní a co vedlo k jeho svinutí, je dnes hodnoceno jako projev malířovy originality. Podle badatelů si ale zařazení tohoto obrazu do celkového kontextu Petterovy tvorby i středoevropského malířství vyžádá delší čas.
Již brzy bude možné obraz vidět!
Aktuálním problémem je restaurování plátna, na kterém zanechalo uložení v nevyhovujícím prostředí a zejména svinutí na válec výrazné stopy. Olomoucké arcibiskupství současně hledá možnosti jak obří dílo představit veřejnosti. Vzhledem k jeho rozměrům nepřipadá v úvahu umístit jej ani v olomouckém dómu, ani v Arcidiecézním muzeu Olomouc. Jako reálná možnost se ukazuje jeho zavěšení v gotickém kostela svatého Václava, který je dnes prázdný a po rekonstukci má sloužit pro pořádání kulturních akcí.
