8 fotek 
Po celém světě jsou si divadla velmi podobná. Nejošklivější snad ani neexistují! Každý se na ně díváme jinak, proto je jejich posouzení čistě subjektivní, protože každý hodnotíme podle sebe.
Divadlo v Adelaide, Zdroj:andreas-praefcke.de/carthalia/
Architektura divadel se promítá na době, kdy divadla vznikala. Starší jsou krásná, zdobená a mají nádherné interiéry. Modernější budovy se staví v duchu jednoduchosti, prostornosti a vzdušnosti. Každý z nás má rád nějakou epochu a divadlo v této době postavené se mu líbí. Naopak existují doby, na které neradi vzpomínáme, a divadla, vzniklá v této době, nepatří zrovna k nejkrásnějším, jako například z komunistické doby od konce 40. let 20. století. Materiál použitý na jejich stavbu je nekvalitní, fádní a nehodí se pro divadlo.
Existují na světě i divadla, jejichž plášť i zdivo do dnešních dnů nevydrželo a zbyly z nich jenom sloupy a trámy. Mají ale svého ducha, a proto je lidé vnímají jako krásná, ale na druhou stranu i ošklivá. Taková divadla najdeme v Řecku nebo v Římě.
Divadlo jako soulad kultury, umění a harmonie
Divadlo je chrámem kultury, umění a harmonie. Jeho architektura má být s těmito složkami v souznění. Například v divadle v Adelaide tato podmínka není splněna. Asymetrie budovy nekoresponduje s duchovní hodnotou, kterou připisujeme vážnosti takové instituce, jakou je divadlo. Když někdo vstoupí do takto chaoticky řešené budovy, architektura naruší jeho vnitřní rovnováhu, protože nesouzní s klidným chrámem umění.
Festival Theatre v Adelaide
V současnosti ne zcela běžné divadelní budovy leží v různých částech světa. Nejvíce jsou například vidět v Adelaide v Austrálii, kde stojí Festival Theatre pro dva tisíce lidí. Divadlo otevřeli v roce 1973 a používá se pro různé koncerty a přednášky. Připomíná spíše tvar diamantu nebo smaragdu. Má dvě budovy a je obtížné poznat, kam vstoupit. V jednoduchosti by měla být krása!
Divadlo v Brazílii
Další divadlo v Brazílii Teatro Nacional od Oskara Niemeyera připomíná pyramidu ze starověkého Egypta. Otevřeli ho v roce 1965. Má jednu budovu pro operu a druhou pro činohru. Hodí se však tvar pyramidy pro divadlo? Kontroverzní nápady bývají nejlepší, ale použití pyramidy pro divadelní budovu není dobrá volba. Hrobky by měly zůstat faraonům, kdežto divadlo má žít, dýchat čerstvým vzduchem a nepřipomínat říši mrtvých.
Divadlo v Accře
Další typ chaotického divadla stojí v Accře v Ghaně. National Theatre připomíná spíše komunikační budovu pro mobilního operátora než divadlo. Kde je ta míra, kde divadelní budova přestává být divadlem a kdy ji lidé zaměňují s obyčejnou kancelářskou budovou?
Divadlo v Düsseldorfu
I u našich sousedů v Německu v Düsseldorfu leží divadlo Die neue Schauspielhaus. Stavěli ho od roku 1961 do roku 1965 Berndhardem M. Pfauem a Willim Ehlem, otevřeli ho 16.2.1970 Büchnerovým dramatem Dantonovou smrtí. Divadlo svými dvěma budovami připomíná velkou rybu, která plave uprostřed velkoměsta a je jedno, co v sobě má. Možná že to, že se do ní vejde až 1300 lidí, je to hlavní, co stavitele zajímalo.
Divadlo v Birminghamu
Poslední, ne zcela obyčejné divadlo, je ve Velké Británii v Birminghamu. Jmenuje se Repertory Theatre a pojme až tisíc lidí. Otevřeli ho v roce 1972. Už na dálku zaujme nespočetným množstvím oken. Není jich až moc? Proč tolik světla, když se stejně divadelní hry pořádají večer, kdy sály rozsvítí lustry? Možná uvnitř divadla probíhají koncerty za denního světla a okna jsou ta jediná, která sál rozsvítí. Jak to je ale večer, není jasné.
Pohodlí diváků
Čeho je moc, toho je příliš a divadlům nesvědčí přehnanost. Uměřenost a důraz na kvalitu výhledu na jeviště je nejdůležitější. Kam to ale jen směřujeme? Všechny zmíněné budovy vznikaly na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Možná se už za těch 40 let mnohé změnilo. Stavitelé divadel kladou důraz na divácké pohodlí, na dostatečné herecké zázemí a samozřejmě na divadelní vinárnu a klub, kam se po skončení hry přesune velká část herců.
Klid a pohodlí diváků jsou asi tou nejzákladnější podmínkou pro divadlo! Originálně řešené stavby můžou být i na škodu, protože se v nich diváci cítí nesví a nevychutnají si tak naplno kulturní zážitek.
