2 fotky 
Každý den je potkáváme na ulici, každý jsme se s nimi aspoň jednou setkali. Ale málo koho zajímá jaký život žijí, jaké mají problémy v pro nás běžném životě. Zkusme se na to podívat z pohledu handicapovaných.
Handicapovaným se dostává základního vzdělání stejně jako zdravým dětem. Problém nastává při výběru střední školy, či jiného následného vzdělání a to z toho důvodu, že střední škola není státem povinná, což znamená, že stát se o ně po deváté třídě základní školy již nestará. Rodiče v tuto chvíli řeší problém kam dítě umístit. Ať už se jedná o sluchové, mentální nebo tělesné postižení. Dejme si příklad, město Frýdek-Místek (Moravskoslezský kraj) nemá žádnou bezbariérovou střední školu. Verunka žijící ve Frýdku-Místku, která je kvůli tělesnému postižení odkázána na vozíček řeší právě tento problém. Chtěla by studovat střední školu, ale nejbližší bezbariérová škola je až v Ostravě.
„Máme snad jezdit denně 120 kilometrů a strávit v autě přes tři hodiny? Finančně i časově je to tak náročné, že se to nedá zvládnout. Kvůli nesoběstačnosti nemůže být Verunka ani na internátě, protože potřebuje osobního asistenta, ale ředitel školy nepovoluje ubytování cizí osoby na internátě této školy,“ řekla maminka Veroniky.
Co s tím? Jak tyto situace mají rodiče řešit? Existují pouze tři možnosti: První variantou je poslat Verunku na internátní školu až do Brna, kde je tento asistent k dispozici, ale rodiče by se museli smířit s faktem, že budou svou dceru vídat jen velmi málo. Druhá možnost je vozit ji denně do Ostravy, přičemž náklady na dopravu jsou, jak už jsme zmínili, příliš vysoké. Třetí možností, kterou její rodiče zvolili, je mít Verunku doma, ale bez dalšího vzdělání. Což je pro ně nejschůdnější varianta.
Nejen Verunka má tyto problémy. Takových dětí je spousta, nejsou jen v Moravskoslezském kraji, existují po celé České republice. Proč pro zdravotně postižené není více škol s bezbariérovým přístupem?
Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz.
