Menu
TOPZINE.cz
Literatura

Nechutné i něžné Tajemství hedvábného vějíře

Jana Dobešová

Jana Dobešová

8. 9. 2010

FOTO: VějířNová kniha úspěšné a oblíbené americké autorky Lisy See, kterou vydalo nakladatelství Jota, nese název Tajemství hedvábného vějíře. Její děj se odehrává po roce 1823 v Číně, což nabízí českému čtenáři netušené zážitky exotického kraje.

FOTO: Vějíř

Některé vějíře mohou být pěkné..., Zdroj:commons.wikimedia.org

Hlavní hrdinkou, která zároveň příběh vypráví – ich-forma, je dívka jménem Lilie. Narodila se do rodiny rolníka jako třetí dítě z pěti, jako druhá dívka, naprosto bezcenná, nezvaný host, krk navíc. I Lilie je pro svou rodinu pouze příživník, kterého musí živit do doby, než se provdá. Pouze syn je schopný rodiče uživit, protože je to on, kdo i po svatbě zůstává doma a stará se o svou rodinu. Někteří lidé zde dokonce věří, že je lepší mít psa než dceru.

Nu-šu

Přestože jsou dívky od dětství vedeny k poslušnosti a je jim vštěpováno, že jejich existence nemá žádnou cenu, přestože nemají téměř žádná práva a skoro celý život tráví v jedné světnici, vypěstovaly si čínské ženy vlastní způsob dorozumívání – písmo nu-šu. Odlišuje se od klasického mužského písma tím, že je fónické. Navíc se silně váže na kontext, bez kterého není možné určit pravý význam textu. Často proto dochází k nesprávné interpretaci.

Foto: Ilustrační foto

Ilustrační foto, Zdroj: Topzine.cz, Koláž Mariána Luhy

Dívky a ženy v Číně si pomocí tohoto písma dopisovaly. Vyšívaly jej na kapesníčky, kreslily jej na látky a Lilie se svou lao-tchung (spřízněná duše – vzácný vztah stvrzený smlouvou) Sněžným kvítkem používaly hedvábný vějíř, do jehož záhybů zapisovaly vzkazy, ale i příběhy svých životů. Kniha je pak utvořena jako přepis tohoto vějíře s popisem událostí podle Lilie.

Lilie

Příběh Lilie a jejich blízkých začíná v době těsně před podvazováním chodidel. Má staršího bratra, starší sestru, mladší sestru a mladšího bratra. Podvazování chodidel absolvuje společně se svou neteří a mladší sestrou. Na základě některých znaků jí je vybrána lao-tchung, tedy dívka, která má stejné znaky jako Lilie. Vztah lao-tchung trvá celý život, jde o duševní souznění dvou dívek, které se stávají jedinečnými právě díky tomuto svazku.

FOTO: Lilie

Dokonce i lilie umějí být pěkné..., Zdroj: babblingbrookphotography.com

Liliiny malé podvázané nožky a její lao-tchung jí umožňují sňatek s mužem z vyšších vrstev. Od Sněžného kvítku se učí, jak se má v takové společnosti chovat. Čtenář má tedy možnost nahlédnout pod pokličku čínských zvyků a způsobů, třeba i poznat jejich tradiční jídla a jejich přípravu.

Feministčina noční můra

Kromě toho, že se několikrát dozvíme, jak je dívka zbytečná, vidíme, jak zdejší zvyky potlačují její osobnost, jak těžký život vedou. V prvé řadě jsou negramotné. Také nesmí ani moc mluvit. Po podvázání chodidel mají znemožněnou i chůzi. Musí poslouchat svou tchýni, manžela a později ještě syna. Pokud neporodí syna, dostanou trest. Žijí v jedné místnosti s konkubínami svého muže. Dřina, sebezapírání, psychické i tělesné týrání žen je na denním pořádku.

Podvazování chodidel

A podvazování nohou? Nikdy dříve jsem o něm neslyšela, přestože probíhalo zhruba od osmého století až do začátku století dvacátého! Jde o akt, kdy je dívce ve věku od dvou nejpozději do sedmi let tvarováno chodidlo do liliového tvaru. Tato formulace nezní nijak nebezpečně, avšak postup vám prozradí, že šlo o nelidské hanobení chodidla.

FOTO: Podvazování chodidel 1

Podvazování chodidel 1, Zdroj: commons.wikimedia.org

Podvazování začalo tím, že matka uchopila prsty na nohou své dcery a ohnula je pod chodidlo, tedy kromě palce. Dlouhými kusy látky je pak přivázala zespoda k patě. A utrpení není ještě zdaleka u konce. Okamžitě po podvázání musela dívka na svázaných chodidlech pochodovat po světnici tak dlouho, dokud se jí nezpřelámaly kosti v noze. A stále ještě není hotovo. Když dívce popraskaly kosti její vlastní vahou, posouvala matka úlomky kostí tak, aby mohla mít dcera místo nohou tak zvané „zlaté lilie“.

Ani po této proceduře však proces podvazování nekončí. Následuje několikaleté hojení nohou, protože kůstky musí srůst a také uhnívá maso s kůží. V důsledku podvazování chodidel umírala v Číně každá desátá dívka – ať už na otravu krve nebo gangrénu. I Liliina mladší sestra při tomto procesu umřela. Výsledkem podvazování je pak chodidlo nejvýše šest nebo osm centimetrů dlouhé. Pokud je dívce noha podvázána špatně a chodidlo má nevhodný tvar nebo je dlouhé, dívčin osud je zpečetěn.

FOTO: Podvazování chodidel 2

Podvazování chodidel 2, Zdroj: commons.wikimedia.org

Dívka s dlouhou nohou se považuje za ošklivou a nemá žádnou šanci se dobře provdat. Naopak dívka s perfektním tvarem, tedy se zlatými liliemi, má nárok na sňatek s mužem z vyšších poměrů, než z jakých pochází ona sama. Tuto tradici a dozajista i silný módní trend zavedla údajně jakási konkubína, která svými malými nožkami okouzlila samotného císaře. Podvazování je navíc důkazem dívčiny poslušnosti a pevnosti, která jí pomáhá snášet rány osudu nebo porod tiše a bez protestů.

Kvůli podvazování nejsou ženy schopné jakékoli delší chůze. Pohyb, který vykonávají na místo chůze, vypadá spíše jako kolébání kachen. Ženy dělají pouze malé krůčky a ujdou jen krátké vzdálenosti. Nožky mají v mužích vzbuzovat erotickou vášeň, neboť i svým vzhledem připomínají mužský falus i s varlaty. Vrcholem něhy mezi mužem a ženou se stává mazlení se s jejími zlatými liliemi. Může to znít neuvěřitelně, ale jen si vzpomeňte na módu korzetů nebo olověných pudrů tady u nás v Evropě!

FOTO: Podvazování chodidel 3

Podvazování chodidel 3, Zdroj: commons.wikimedia.org

Exotika na každém rohu

Souhrnně mohu říci, že se knížka opravdu povedla. Exotické zvyky, ať už odporné nebo ne, ukazují ženám, ale i mužům úplně jiný obzor. Často míváme pocit, že jsou ženy podceňovány, že je na nás pohlíženo s despektem, ale zapomínáme, že být ženou má i své výhody. Přiznávám, že mě při čtení hřál příjemný pocit, že mohu žít tady a v této době, protože Čína devatenáctého století mě určitě nezlákala. Každopádně mě opravdu fascinovala, i poutavý příběh Lilie.

Ze všeho nejdůležitější je ideální délka, totiž sedm centimetrů. Teprve pak přijde na řadu tvar. Dokonalé chodidlo by mělo vypadat jako lotosové poupě, plná a kulatá pata a vpředu špička, takže celá váha spočívá na palci. V praxi to znamená, že prsty a nárt se musí zlomit a ohnout dospod tak, aby se prsty dotýkaly paty. Štěrbina mezi přední částí nohy a patou by měla být tak hluboká, aby se v jejím svislém záhybu ukryl velký keš. A když všechno dopadne tak, jak má, dočkám se zasloužené odměny – budu šťastná.

Název: Tajemství hedvábného vějíře
Název originálu: Snow Flower and the Secret Fan
Autor: Lisa See
Překlad: Hana Plšková
Počet stran: 384
Vazba: Pevná vazba s přebalem
Rozměry: 130 × 200
Vydal: Jota, Brno 2010
Doporučená cena: 298 Kč

Hodnocení: (90%)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Nechutné i něžné Tajemství hedvábného vějíře