3 fotky 
Ve 2. patře Staroměstské radnice bude ještě měsíc probíhat výstava současné české tvorby. Přesto se nemusíte obávat nepochopení či znepokojení. Michal Nesázal v expozici E.L.F. vsadil na jednoduchost tušových kreseb, které dokážou říci vše.
Častým motivem Nesázalovy tvorby je spojení figury s písmeny. Zdroj: ghmp.cz
Možná je to jen můj osobní problém, ale v poslední době mívám po návštěvě výstavy věnující se současné české či světové tvorbě často nepříjemný pocit, že netuším, co mi chtěl autor sdělit a mnohdy užívaná odpověď, že nic, že jednoznačné sdělení už dnes není smyslem umění, mě nijak neuklidňuje. Pravděpodobně jsem příliš konzervativní, ale po návštěvě výstavy E.L.F. (everlasting love forever) se tento pocit nedostavil a já jsem byla šťastná, že jsem se nemusela vyrovnávat se sdělením někdy až nechutných exponátů bez názvu.
Michal Nesázal (*1963) se na české výtvarné scéně pohybuje od 80. let minulého století. Krátce po ukončení studia na pražské AVU v ateliéru Jiřího Sopka získal v roce 1992 Cenu Jindřicha Chalupeckého. Zpočátku se věnoval konceptuálním vizuálním instalacím a multimediálnímu umění. Prezentoval se na více než 20 samostatných výstavách a na mnoha dalších skupinových projektech. V současnosti se věnuje tradičnější figurální kresbě. Od roku 2009 vytvořil okolo 300 kreseb, z nichž asi třetinu představuje aktuální výstava ve 2. patře Staroměstské radnice.
Postavy s obrovskými hlavami mají často zavřené oči. Zdroj: galerie-art-praha.cz
Michal Nesázal sám říká, že si je vědom toho, že umění se dnes dostalo do bodu, kdy bojuje s příliš složitými kontexty, které jsou pak pro většinu návštěvníků nesrozumitelné. Proto se v posledních letech vydal opačnou cestou. V době nejmodernějších technik a konceptuálních projektů se vrátil k obyčejné tuši, akvarelu a čistě figurální kresbě. Také barevnost jeho obrazů v divákovi nevyvolává žádné znepokojení. Obrazy se pohybují v mezích šedé, hnědé a zelenomodré, a navozují spíše pocit příjemného snění.
everlasting love forever
Návštěvník výstavy E.L.F. se ocitne v místnosti plné bytostí, které na první pohled snad vypadají zcela normálně, ale při bližším ohledání přeci jen zjistíme, že tady něco nesedí. Pozorujeme ženské figury s velkou hlavou a obrovskýma očima, které se pohybují v jakési snové, pro autora snad ideální krajině. Jednotlivé prvky obrazu jsou tedy srozumitelné, ale jejich spojení dohromady v nás přeci jen možná zanechá stopu neklidu a možná i mnoho otázek. Proč mají postavy zavřené oči? Existuje takováto krajina? Proč postavy vypadají tak nešťastně? Nebo jen sní?
Krajina se nachází na hranici snu a reality. Zdroj: ghmp.cz
Expozice je doplněna třemi dřevěnými budkami, které by mohly představovat dílnu, ve které díla vznikla, ale když přistoupíme blíže, uvidíme v nich papíry popsané složitými vzorci a půdorysy. Prvotní uklidňující pocit se tedy skutečně pomalu začíná vytrácet. Celá hlavní výstavní místnost tak působí jako dětský pokoj, jehož zdi jsou polepené obrázky snad ještě naivního dítěte, které stále ještě žije ve svém světě, který stojí trochu stranou od skutečné reality. Přesto nemůžeme říci, že by nám autor předkládal naivní umění – obsah, který díla skrývají, má k tomuto označení podle mého názoru velmi daleko.
Návštěva E.L.F. je tedy příjemnou zastávkou v běhu pracovního dne. Pokud však zrovna netoužíte po chvilce odpočinku, tematická i barevná monotónnost bude možná to jediné, co vám po odchodu z výstavní místnosti zůstane v paměti.
Michal Nesázal – E.L.F.
Staroměstská radnice, 2. patro (Galerie hlavního města Prahy)
10. 2. 2012 – 22. 4. 2012
Kurátor: Karel Srp
Otevírací doba: út – ne 10:00 – 18:00
Vstupné: 40,- / 20,- (studenti, senioři)
