Menu
TOPZINE.cz
Fotky a reportáže

Nadprůměrní a neosobní Korn: krátká a nevýrazná show, která nadchla

Radek Lang

Radek Lang

10. 6. 2009

kornAmerická nu-metalová kapela Korn zahrála v úterý 9. června v pražské Tesla Aréně. Hutné riffy s osobitým hlasem Jonathana Davise roztočily rozbouřené pětitisícové publikum do vysokých otáček. Stačí to ale na dokonalou show?

Český fanoušek, jemuž v těle bije metalové srdce, může poslední roky vděčně poklekávat před tuzemskými agenturami, které lákají do naší malé země velikány rockového světa. Pestrost odrůd metalu společně s vyšší frekvencí jejich výskytu u nás se mile podepsaly i na návštěvnosti: koncerty jsou zpravidla vyprodané a atmosféra na nich je bouřlivá.

To všechno znamená jediné: i do budoucna si můžeme vybírat z velké plejády zahraničních interpretů, kteří zajisté naši vlast navštíví. Umělci se tak budou muset o to víc snažit, aby jejich show nebyla otřepaná a nezajímavá a aby diváci měli motivaci navštívit je znovu. Korni jsou v tomto směru značně rozporuplní.

Protože jsou na světe už šestnáct let a vydali a zažili toho opravdu hodně, jejich styl se v rámci rocku vybrousil jako diamant, z formálního hlediska mají prostor k tomu, aby jejich vystoupení znělo opravdu kvalitně. Nedělají chyby, písně znějí v rámci možností dobře a všechno šlape.

Samotná show je ale velmi strohá a nevýrazná. Davis po pódiu sice pobíhá a mává rukama, ale že by chtěl s publikem více komunikovat (kromě tohoto způsobu)? Nezdá se. Prvních osm písní, větší půlku koncertu, zahrál v podstatě bez přestávky, bez jediného vstupu mezi skladbami. Divák a posluchač v jedné osobě měl pocit, jako by si Korni řekli: „Šup šup, mákneme si, odehrajeme to a honem z týhle díry pryč!“ Odzpíval sice všechno tak, jak měl, ale že by se vybavoval s publikem? Metallica, Hamerfall, Sabaton, Iron Maiden nebo třeba Ozzy, kteří tu v posledních letech zahráli, jsou na tom zcela opačně: prakticky každou píseň proloží několika větami k publiku a promlouvají s ním, hecují ho. To má pak aspoň pocit, že s ním interpret komunikuje, je tu kvůli němu, a nálada a atmosféra rychleji houstne.

Je to trochu škoda. Korni vytasili své nejslavnější hity jako Right Now, Did My Time,  Here To Stay, Freak On A Leash nebo Y’all Want A Single, které mají samy o sobě potenciál rozžhavit publikum. A také se tak díky preciznímu provedení stalo. Nepřítomnost žádného motivu nebo zpestřujících prvků samotného pojetí a choreografie představení ale zamrzí. Poblikávající barevná světla má dneska i kapela z Horního Vidlákova a velký statický nápis Korn na pozadí také není ničím výjimečný. Kluci by si měli vzít příklad ze svých kolegů, kteří inovacemi nešetří: v porovnání například s vystoupením Maidenů, kterým po pódiu běhají třímetrová monstra mezi barikádami a k tomu se neustále mění obrazové pozadí scény a vybuchují ohňostroje, je to trochu chudé. Co naplat, že po hudební stránce byla show kvalitní a poutavá. Absence nějakého zpestření vystoupení společně s odstupem od publika trochu kazila dojem.

Situace se změnila k lepšímu až ke konci koncertu, kdy se Davis uráčil trochu s publikem komunikovat a pozitivně se to na něm podepsalo. U poslední písně (když skončila, uběhlo teprve 57 minut od začátku vystoupení, a kapela odešla z pódia s tím, že je konec!) řádila celá aréna. Sice šlo o cover (Another Brick In The Wall od Pink Floyd) a ne vlastní hit, i tak byl zahrán výtečně (kytarové sólo bez chyb udělalo radost). Po urputném řevu a tleskotu diváků byli Korni ze zákulisí vyhnáni, aby zahráli tři pecky jako přídavek, i tak je hodinka a čtvrt na zahraniční kapelu, která má rozhodně co nabídnout, poněkud málo (zvláště když je výborná atmosféra v publiku). Nepomohl ani následný rachot celé arény a několikaminutový dunivý pokus a znovuvyvolání padlého Phoenixe. Zůstal v popeli a zbyly z něj jen dojmy.

Rozpačité nadšení. Tak by se dal celý koncert charakterizovat. Nadupaní, bezchybní a nadprůměrní Korni umí živě zahrát. Jejich publikum to umí náležitě ocenit. Jen to ztvárnění, odstup a neosobnost v kombinaci s délkou vystoupení jako by lehce kazily celkový dojem. Korni, v tomto směru se pro příště určitě polepšete a vezměte si příklad z ostatních vašich kolegů. Koncertování je tu i od toho, aby měl divák zážitek z parádní show a pocit, že tam interpret přijel právě kvůli němu. Příště by to také mohlo dopadnout tak, že si fanoušek raději pustí hlasitě CD s live vystoupením ve společnosti několika kamarádů a nebude mít motivaci platit těžké peníze za lístky na koncert.

Seznam písní, které hráli:

  1. Right Now
  2. Chi
  3. Did My Time
  4. Thougthless
  5. Falling Away From Me
  6. Coming Undone/We Will Rock You
  7. Shoots and Ladders intro
  8. Here To Stay
  9. Freak On A Leash
  10. Y’all Want A Single
  11. Another Brick In The Wall

Přídavek:

  1. Blind
  2. Somebody Somone
  3. Got The Life

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Nadprůměrní a neosobní Korn: krátká a nevýrazná show, která nadchla