Na vlastní pěst. Kate Holdenová představuje ženskou sexualitu v novém světle
Redakce
22. 3. 2011
!Ukázka z knihy!Čtenářům otevřených zpovědí Kate Holdenové by nemělo uniknout pokračování jejího úspěšného románu Na vlastní kůži. V knize Na vlastní pěst se hrdinka po předchozím životě na dlažbě i střídání mužských náručí snaží vzít osud do svých rukou. Příběh o touze po nezávislosti i tíži samoty přináší nakladatelství Jota.
Teď přicházejí otázky: Jak ses cítila, když do bordelu přišel nějaký ošklivý chlap? Udělala ses někdy? A co ostatní holky? Pohrdalas jima, těma osamělejma chlapama? Jaké věci chtěli? Copak to nebylo všecko příšerné? Jak jsi — co, tos musela ustlat postel po každým klientovi? Tak to můžeš stlát postele i tady. Co bylo Řecko? Aha. Proč dělaly tuhle práci ty ostatní ženy, když nebyly na drogách? Mluv dál. Řekni mi…
„Ty to chceš vážně slyšet?“ zeptá se Kate nevěřícně.
„Je to fascinující. Já nikdy nebyl s prostitutkou. Nikdy jsem to nepotřeboval. Jaký byl nejhorší klient, cos kdy měla?“
A teď se to z ní všechno vyvalí, záplava informací, které si celé měsíce schovávala pro sebe. Všechny ty věci, které ona zná a o nichž ostatní nemají páru. Vysvětluje, analyzuje, mluví o ekonomice a sexuální politice a sociogeografických aspektech a co je zlatá sprcha a jak hrozně vždycky na konci noci páchne odpadkový koš plný kondomů a jak jí ti osamělí muži skoro zlomili srdce. Uleví se jí, když mu o tom vypráví. Jack je první člověk, kterému se opravdu vypovídala.
A on se pořád ptá, poslouchá a taky se směje. Nakonec to bylo hrozně snadné.
Jenže po týdnu nocí probdělých v její společnosti už je vyčerpaný. „Říkal jsem ti to. Jsem jenom starý mrzout.“
„Ale ty můj ubohý hezounký mrzoute. Můj nešťastný zničený mužíčku. Půjdem si brzo lehnout?“
„Vlastně jsem myslel…“ Obejme ji rukama volně kolem pasu. „Možná bych měl dneska spát sám. Můžeš se uložit v pokoji pro hosty. Je tam kompletně nachystaná postel, pro případ, že by mi přijela návštěva. I když za mnou nikdo nejezdí.“
Nechápe, co jí to říká. „Samozřejmě. Potřebuješ se pořádně prospat. To je v pohodě.“
„Vlastně si myslím, že už bychom spolu neměli spát.“
„Aha.“
„Napadlo mě, jestli jsem v tobě nevzbudil nesprávný dojem. Hrozně se mi líbí se s tebou milovat, Kate. Možná až moc. Jenže… nejspíš s tebou nedokážu držet krok.“ Je v rozpacích. Má dost rozumu, aby to poznala. „V jistém smyslu bych si přál, abychom spolu nikdy — kdybychom si spolu namísto toho radši jen povídali. Rád si s tebou povídám. Bojím se ale, že tě zklamu, a taky… myslím, že bych se mohl kompromitovat. Moje manželka… My už spolu nespíme, to jsem ti říkal. Myslím ale, že bych radši zachoval náš vztah na týhle mimořádný úrovni a nekazil to.
Možná o víkendu. Jsem prostě utahaný.“
Převzato z knihy Kate Holdenové: Na vlastní pěst. Vydalo nakladatelství Jota v Brně, 2011.