2 fotky 
!Reportáž!Ve čtvrtek 29. září mohli diváci zhlédnout poslední snímek z filmové přehlídky La Revolución. Šest filmů s revoluční tematikou oblétlo Prahu, Olomouc a přistálo i v brněnském kinu Art, kde svou pouť ukončily.
Ať žije revoluce!, Zdroj: distributor filmu
Každý festivalový den mohli diváci zhlédnout dva filmy především z chilské nebo mexické produkce. Ať už v Praze, Olomouci či Brně, první festivalový den patřil snímku Post Mortem, který posbíral nespočet ocenění na mezinárodních festivalech, ale běžnému divákovi asi nic moc neřekne.
Revoluce šestkrát jinak
Každý režisér do filmu vnesl kousek sebe, a tak i když se snímky zabývaly stejným tématem, mohl návštěvník zhlédnout všechny filmy, aniž by měl pocit, že se omílá to samé pořád dokola. Některé byly vhodné jen pro silnější povahy. Hrůzy, se kterými se setkávali lidé v diktátorem zmítané zemi, si v České republice dokážeme jen málo představit.
Bohužel se filmová přehlídka v Brně nesetkala s hojnou návštěvností. Sál byl vylidněný až na několik málo nadšenců, kteří, sem tam, odcházeli lehce zmatení a šokovaní. Možná za to může malý zájem o chilskou a mexickou historii, možná poněkud depresivní a zdánlivě neatraktivní revoluční téma nebo zkrátka malé povědomí o festivalech tohoto typu.
Post Mortem (Post Mortem, Chile/Německo, 2010)
Snímek Post Mortem je oceňovaný, opěvovaný a umělecký. To ale znamená, že je pro normálního a zcela běžného diváka absolutně nekoukatelný. Film líčí milostné vzplanutí podivného Maria ke stárnoucí tanečnici, která žije přes ulici. To vše se děje během revolučního převratu po smrti prezidenta Allendeho.
Přečtěte si i rozsáhlejší recenzi Post Mortem od Pavlíny Nouzové
Romantický a vášnivý vztah působí chladně a neosobně. Režisér si přímo libuje v dlouhých scénách, které však po určité době přestávají plnit svůj účel a působí až komickým dojmem. Příběh lásky a zrady, jak je vyprávěn, je absolutně nezajímavý a v divákovi neprobudí žádné emoce.
Pro mě jediná působivá scéna se odehrává na pitevně, kde dvojice lékařů ohledává mrtvého Salvadora Allendeho, který, podle všech známek, spáchal sebevraždu. V tuto chvíli divák zpozorní a očekává jakékoli dění a vysvětlení událostí, které způsobují neustálý příval raněných a mrtvých civilistů. Omyl. Ihned jsme navráceni do fádního vztahu a mlčky očekáváme spásný konec, který se protáhne na jedinou několikaminutovou scénu.
Atmosféra v sále během promítání by se dala popsat jako nechápavá, zmatená a ke konci až znuděná. Během závěrečných titulků se návštěvníci se zmatenými výrazy a poznámkami plnými nepochopení trousili se sálu. Pro někoho může být Post Mortem plnohodnotným uměleckým snímkem, pro mě je však nepodařeným pokusem o vykreslení lidské složitosti.
Hodnocení: 2**
Případ Pinochet (Le Cas Pinochet, Chile/Francie, 2001)
Zcela z jiného soudku je dokumentární snímek Případ Pinochet, který pojednává o zrůdné vládě diktátora Pinocheta a o soudním procesu, který započal ve Španělsku a žádal spravedlnost pro všechny oběti Pinochetovy vlády. Film je postaven na výpovědích očitých svědků, obětí a právníků, kteří se případem zabývali nebo s ním měli cokoli společného. Velmi autentický a často i hrůzný pohled do života lidí poznamenaných revolucí je divákovi nabídnut přijatelnou a srozumitelnou formou, a dokonce i bez rušivého efektu ruční kamery.
Postupně se blíže seznamujeme s celým případem a zjišťujeme dosah vlivu chilského diktátora. Poněkud delší stopáž v tomto případě není na škodu, jelikož problematika případu Pinochet je velmi složitá a táhla se dlouhé roky, během kterých docházelo k výslechům svědků a propracovanému studiu mezinárodního práva.
Hodnocení: 5*****
