Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

Na chvíli svobodní, to bychom chtěli být

Katarína Straková

Katarína Straková

15. 10. 2009

na-chvili-svobodniSnímek Na chvíli svobodní povídá zajímavý příběh tří skupin íránských uprchlíků. Dvou mužů, kteří se nějakou náhodou na své cestě za svobodou spřátelili, tříčlenné rodiny putující za lepšími zítřky na západ a nakonec dvou kamarádů, jež slíbili dovézt malou bystrou holčičku za jejími rodiči do Rakouska.

Zdroj: Asociace českých filmových klubů

Zdroj: Asociace českých filmových klubů

Filmy natáčené podle skutečné události bývají všeobecně velmi oblíbené. A jsem velmi ráda, že mohu téměř s jistotou říci, že Na chvíli svobodní se mezi takové snímky zařadí. (A pokud ne, začnu vážně pochybovat o inteligenci českého národa.)

Režisér Arash Riahi si opravdu zaslouží bouřlivý aplaus. Bravurně se mu podařilo vykreslit jak prostředí, s nímž se museli uprchlíci potýkat, tak také pocity, které při své cestě prožívali. Diváci díky tomu skutečně mohou pochopit a snad i dokonce tušit, jaká muka a každodenní strach postavy zakoušejí.

Na chvíli svobodní je vůbec plný emocí. Láska jde ruku v ruce s obavami, beznaděj se mísí s nadějí. Abych to přiblížila; lze si představit, že se ráno probudíte a vaše drahá polovička vám s úsměvem na rtech přináší tác s chutně vypadající snídaní. V tu chvíli ho milujete. Potom se napijete kávy a vaše myšlenky začne nahlodávat bázeň, zda ten vztah má ještě nějakou budoucnost, když ani po pěti letech společného žití si nedokáže zapamatovat, že nesladíte! Následně otevřete noviny a čtete Janota, Paroubek, Janota, Janota, Janota… a dojde vám, že ve vaší rodné domovině panuje ryzí oligarchie. Přesto stále naivně doufáte, že se vše v dobré obrátí.

Zdroj: Asociace českých filmových klubů

Zdroj: Asociace českých filmových klubů

Stejně, jako se na pozorovatele přenáší negativní pocity, jako je již zmíněný strach anebo rozhořčení nad tím, že úřady nemusí pustit malé dítě přes hranice za svými rodiči, přenáší se na něj i okamžiky hezké a příjemně tak kompenzují stísněné dojmy.

Radost, štěstí, hřejivá láska mezi manželi, pevné přátelství dvou kamarádů a jejich přenádherná starost o své svěřence, časté vtipkování postarších cestovatelů: Kdybychom věřili v Boha, řekli bychom, že tě seslal Bůh. Člověk se neubrání obdivu, jak ani v těžké chvíli není nutné ztrácet humor. Padám na kolena a klaním se hluboko k zemi!

Opravdu, toto dílo stojí za zhlédnutí, je propracované shora dolů a zleva doprava a ještě všemi ostatními směry, každá zdánlivě nepodstatná drobnost v příběhu hraje svou roli, ať už je to právě ono odlehčení bezvýchodné situace anebo cokoliv jiného. Postavy jsou divákovi  naprosto dokonale a srozumitelně představeny, což snímku dodává osobnější rozměr.

Zdroj: Asociace českých filmových klubů

Zdroj: Asociace českých filmových klubů

Nepřehlédnutelná je kupříkladu íránská rodinka s malým chlapcem. Mezi nimi proudí téměř hmatatelná láska a důvěra. On jí chce tolik zajistit šťastný život, že je schopen podvádět úřady. Ona mu bezmezně věří a stále doufá, stále má naději.

Na chvíli svobodní jednoduše není jedním z těch filmů, které plynou kolem vás. Je to jeden z těch, které vás vtáhnou do sebe a vy si po jeho skončení stále nemůžete zvyknout na realitu svého vlastního života.

Na chvíli svobodní

Drama
Rakousko/ Francie/ Turecko, 2008, 110 min

Režie: Arash T. Riahi
Hrají: Navíd Akhavan, Pourya Mahyari, Elika Bozorgi, Sina Saba, Payam Madjlessi

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Na chvíli svobodní, to bychom chtěli být