Muž na laně: Šílený francouzský snílek pokořuje World Trade Center

Byl jednou jeden Francouz. A byly jednou jedny výškové budovy, jež později zlí teroristé nechali zmizet. I takhle by se dal charakterizovat příběh Philippe Petita. On, šílený snílek a odvážný blázen. Ony, ve své době nejvyšší budovy světa.

Psal se rok 1974 a v zemi jménem Amerika vyrostly budovy, jež se téměř mraků dotýkaly. World Trade Center se v té době mohlo pyšnit světovým prvenstvím v kategorii Nejvyšší budova světa, a právě díky jeho monumentalitě, monstróznosti a vyzývavosti se Světové obchodní centrum dostalo do hledáčku francouzského snílka, jehož vášní bylo provazochodectví. Během osmiměsíčních složitých příprav dokázal za pomoci svých známých, tvrdého tréninku a plánování, náhody i štěstí stanout na vrcholku dvojčat a během celonočního snažení natáhnout mezi oběma budovami ocelové lano (a nebyl to vůbec jednoduchý úkol, navíc všechno bylo nepovolené a protizákonné). Později na něm mohl vyvádět skopičiny, ukazovat se lidičkám pod sebou a riskovat svůj život.

Philippe Petit

Philippe Petit je především exhibicionista s obrovským talentem a ještě větším odhodláním. Přesně tak se jeví v dokumentu Jamese Marshe. Koláž osobitého vyprávění účastníků akce a hraných pasáží rekonstruujících celý projekt od počátku až do finále je seskládán velmi dramaticky. Za pomocí živé kamery a rychlého střihu graduje příběh i díky vyprávění (často nadsazené a patetické) hlavního protagonisty. Mnohdy se tají dech, jindy divák s ohromením sleduje, co všechno dokáže člověk udělat pro splnění svého snu. Dokument baví od první do poslední minuty. Může za to i hudba Michaela Nymana, jež dotváří dramatické pozadí scén velmi povedeně.

Snímku se podařilo skloubit autentické a zrekonstruované záběry harmonicky, navzájem se neruší a působí věrohodně. Svůj podíl na tom má také humor, jenž se objevuje v obou těchto rovinách. Díky tomu působí film semknutěji.

Zdroj: AČFK

Philippe Petit není jen výstřední Francouz se šílenými nápady, které chce svou precizností a bezmezným nadšením dotáhnout do velkolepého konce, je to i komik. Je to cítit z vyprávění, autentických záběrů i celého dokumentu. Kromě závratí a pochybností o duševním zdraví hlavního hrdiny se tak u filmu často zasmějete. To jako by dokument balancující nad propastnou smrtí činilo nadnesenějším.

Muž na laně získal Oscara v kategorii dokumentárních filmů. Sošku si zaslouží. A to i proto, že ho lze doporučit širokému spektru diváků. Nemusí vás provazochodectví zajímat a nemusíte o něm vědět ani ň. Zážitek, jenž vám snímek zprostředkuje, vás tak i tak fascinuje a vaši pozornost udrží.