Známe jej především jako lék nebo koření, ale jeho účinky při nadměrném užívání mohou vypadat úplně jinak, než bychom čekali. Může dojít k dlouhé intoxikaci a bolestnému střízlivění. To je muškátový oříšek, jak ho možná neznáte.
Muškátový oříšek (latinsky Myristyca fragrans) zřejmě všichni známe a pokud ho zrovna přímo nevyužíváme v kuchyni k přípravě chutných pokrmů, zřejmě jsme takový chutný pokrm ochutnali. Málokdo však ví, že tahle nenápadná bylinka může být, jako spousta jiných látek, dobrým sluhou, ale zlým pánem, nebezpečnou drogou i léčivou sílou.
Muškátovník, tedy nositel muškátových oříšků, u nás nenajdeme, tento strom pochází z Moluckých ostrovů, dnes jej můžeme najít například na známější Srí Lance, na jihu Indie, na Madagaskaru nebo v Brazílii.
Ve starých hinduistických letopisech se o muškátovém oříšku mluví jako o léku na astma, horečku nebo třeba na potíže se srdcem, v pozdější historii se však o oříšku mluví jako o takzvaném opojném plodu (made shaunda), bombajská Materia Medica z první poloviny 19. století dokonce uvádí, že Hindové ze Západní Indie užívali tento rozdrcený opojný plod společně s betelem a dalšími druhy šňupacích látek. Ve starém Egyptě byl pro změnu muškát užíván jako náhražka hašiše, a to především v době, kdy byl hašiš jako takový úplně zakázán. Řekové a Římané účinky muškátového oříšku neznali a do Evropy se bylina dostala až po té, co Portugalci dosáhli výše zmíněných Moluckých ostrovů, což bylo někdy kolem roku 1512. Po zbytek středověku se objevují běžně známé případy otravy muškátovým oříškem (především v Anglii). Monopol na dovoz této vzácné byliny drží až do 17. století Holanďané, v tu dobu je muškát tak nedostatkovým zbožím, že na trhu jsou běžně k vidění jeho dřevěné napodobeniny.
Muškátový oříšek není oříšek jako takový, jedná se o jádro pecky muškátového plodu. Jádro od dužiny je pak oddělenou kožovitou vrstvou. Sušená tkáň této vrstvy je v obchodě k dostání jako známý muškátový květ, holé tvrdé jádro označujeme jako onen zmíněný muškátový oříšek. Květ i oříšek mají velmi aromatickou vůni, jsou pikantní, lehce ostré, sladké, hořké chuti.
V současné době není muškát jen lékem nebo kořením, je k dostání téměř na každém rohu a při užívání vysokých dávek jeho účinky přechází z léčivých na toxické. Nejen proto je mnohými označován za nejdostupnější a také nejlevnější drogu vůbec. K mírné intoxikaci stačí slabším jedincům třeba jen spolknout nebo šňupnout jednu čajovou lžičku nastrouhaného muškátového oříšku, v jiném případě dochází k mixování muškátu s ostatními drogami. Silné účinky vyvolává až požití několika oříšků, zpravidla tří, čtyř, nebo více.
Účinky jsou různé – příjemná únava, lehčí trans a otupění organismu nebo naopak drastická zkušenost a nesnášenlivost vůči ostatním. Samotná přítomnost ostatních lidí bývá pro intoxikované velmi nežádoucí, často dochází k rozporům a hádkám.
Celá intoxikace probíhá zhruba takto – v počátečních fázích se objevují pocity demence a bezdůvodný přihlouplý smích, které střídá sucho v ústech a hlad, občas se dostavuje hyperaktivita, mnohem častěji však malátnost. Člověk není schopen pohybu, většinou zvládá jen ležet, pokud se přeci jen dokáže hýbat, všechno je neuvěřitelně zpomalené.
Takový stav trvá kolem dvanácti hodin, během kterých intoxikovaný není schopen úplně spát, jen otupěle podřimuje. V následujících čtyřiadvaceti hodinách odeznění účinků muškátového oříšku naopak uživatel spí tvrdě a nadměrně. Fyzické odeznívání drogy je provázeno bolestmi v kloubech, svalech, bolestmi hlavy, očí, únavou a depresemi.
Fyzický útok muškátu na lidské tělo může být tak silný, že u žen vyvolá předčasnou menstruaci. Právě díky tomuto účinku byl ve středověku hojně využíván k potratům. Jediné pozitivum intoxikace muškátem tedy spočívá v tom, že jeho účinky a odeznění jsou tak nepříjemné, že snad ani nelze hovořit o jakémsi vznikajícím návyku.
