Menu
TOPZINE.cz
Knižní novinky, nové knihy

Mrtvorozená Eliška Frankensteinová, podle Denemarkové existenciální detektivka

Redakce

Redakce

17. 5. 2011

FOTO: Mrtvorozená Eliška Frankensteinová!Ukázka z knihy!Mrtvorozená Eliška Frankensteinová. Knize Michaela Stavariče, rakouského překladatele a spisovatele českého původu, přidala její překladatelka Radka Denemarková podtitul existenciální detektivka. Přečtěte si ukázku z tohoto pozoruhodného díla, které vydalo nakladatelství Labyrint.

FOTO: Mrtvorozená Eliška Frankensteinová

Z přebalu knihy Mrtvorozená Eliška Frankensteinová, Zdroj: archiv nakladatelství Labyrint

Tolik mrtvorozených dětí, moc dobře víte, co tím myslím, taková dokonalost a nezůstane nic, nic se nestane, vůbec nic se nestalo. Existovalo nic. Žiju, dýchám, žiju, dýchám, pokouším se nafouknout myšlenky, splasknou jak bubliny. Mě nikdo nevidí, jen cosi žije uvnitř, ve mně, masíruje mě, masíruje ji, udržuje při mizivém životě srdce, pohlaví, kožní pletivo, vlasy, lýtka. Jsem cizí, všude cizí, osiřele poházená oživlá místa, otevřená, rozdrásaná rána, blikající zázračné svíčky v adventním čase. Snažím se, snažíš se, prodrat se ven, otázkami, na ulici, v kině, ale úplně k ničemu. Dobře, stalo se to, věčný koloběh, důsledek lásky, šarvátky ve dvou, tak dávno, duše se neobjevila, ne, duše v momentě zrodu zemřela. Nic ve mně nikdy neožije, nic se neuhnízdí. Žiju, dýchám, žiju, den, týden, měsíc, přitom by postačila jedna jediná hodina. Postačovala by. Mně. Jí. Jemu. Všem.

(…)

Ještě je víkend, volný den využiju pro sebe, návštěvu rodičů odsunu, možná na Vánoce, možná na Nový rok, na narozeniny. V televizi běží Frankenstein, vzpomínám si, jak jsem se mámy zeptala, jestli s ním, s ní nejsem náhodou příbuzná, jestli to nakonec nejsem já, vždyť on, ona taky ubližuje, jak se sluší a patří. Neodpověděla, neslyšela mě, televize byla puštěna nahlas, hlasitější než já, překřičela mě, vždycky. Jsem mrtvá, mrtvá, mrtvá, mrtvá, jako Frankenstein, a stejně tak hnusná. Pane doktore, Frankenstein je monstrum, jsem jeho sestra, to se pozná na první pohled, ruce, nohy, nepatří mi, zapůjčené zboží. Nahlas to samozřejmě neřeknu, říkám druhým jen to, co slyšet chtějí, říkám jen to, co svět unese, a zvládne. Ani o slabiku navíc.

(…)

Kráčet, kupředu, stále, Eliška jde, Eliška se stěhuje, Eliška se nestěhuje, Eliška nemyslí, Eliška myslí, na nic. Je divné, pane doktore, když člověk o sobě mluví ve třetí osobě, je to divné, takhle se odpojit. Eliška nemá srdce, srdce, srdce nebyla na skladě, došla růžová, růžová žvýkačka, někde pod školní lavicí, přilepená (ve škole, první třída). Máma, nikdy do školy nechodila, všechno vyčetla z knih, odposlouchala z televize, ať si někdo zkusí tvrdit, že televize nevzdělává. Máma, školu dohnala, číst, psát, počítat, brzy toho znala víc, víc než já, rozuměla, rozuměla lépe, co to znamená, když se srdce smršťuje, poskakuje v hrudi, pumpuje, pumpuje, pořád dokola.

Převzato z knihy Michaela Stavariče: Mrtvorozená Eliška Frankensteinová. Přeložila Radka Denemarková. Vydal Labyrint, Praha 2010.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Mrtvorozená Eliška Frankensteinová, podle Denemarkové existenciální detektivka