Proletělo pod nimi jakési město rozložené kolem hradu postaveného na skalisku, které trčelo z pláně jako geologický uhřík. Smrť řekl, že je to obrovský balvan ze vzdálených hor Beraní hlavy, který tady zanechal ustupující ledovec.
… Ten tudy proklusal za pověstných dnů, kdy ledoví obři válčili s bohy a vypustili ledovce do nížin, protože doufali, že se jim podaří zmrazit svět. Nakonec to vzdali a zahnali svá obrovská lesklá stáda zase na nazpět, do tajemných krajů v nepřístupných horách kolem Středu. Na pláních nikdo nevěděl, proč to ledovec udělal, ale většina mladších obyvatel Sto Lat, jak se městečko kolem skaliska jmenovalo, tvrdila, že se mu okolní rovná krajina zdála k smrti nudná.
– Mort
Terry Pratchett pojmenoval zeměplošské město Sto Lat podle polské říkanky, která se používá jako blahopřání k narozeninám. Představuje polskou obdobu Happy Birthday to You nebo našeho Hodně štěstí zdraví. Sto lat v ní samozřejmě znamená sto let.
Sto lat, sto lat, niech zyje, zyje nam.
Sto lat, sto lat, niech zyje, zyje nam.
Jeszcze raz, jeszcze raz — niech zyje, zyje nam.
Niech zyje nam!
