Moliére: Tartuffe. Francouzský dramatik bojuje proti pokrytectví

FOTO: Moliére
Moliére byl oblíbeným dramatikem Ludvíka XIV. Zdroj: Wikimedia Commons

Moliérovo vrcholné dílo ve své době vyvolalo skandál a po dlouhou dobu bylo zakázáno. Autor se v něm vysmívá lidské hlouposti, pokrytectví a falešným světcům a vyzdvihuje pravou víru, spravedlnost a velikost svého panovníka.

FOTO: Moliére
Moliére byl oblíbeným dramatikem Ludvíka XIV. Zdroj: wikimedia.org

Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, je považován za největšího dramatika své doby a dodnes se těší velké oblibě divadelních diváků po celém světě. Jeho břitký smysl pro humor, úderný verš a odvaha vysmívat se rozšířeným lidským neřestem z něj dělá nadčasového tvůrce a komika.

Život v čalounickém cechu

14. ledna 1622 se Marii Poquelinové narodil Jean-Baptiste. Jeho otec byl čalouníkem a královským komorníkem. Když dovršil desátý rok, zemřela mu matka. O několik měsíců později se otec znovu oženil, tentokrát za Catherine Fleurette. Je možné, že macecha a otec byli pro Moliéra zdrojem inspirace při psaní některých záporných postav.

Navštěvoval klasickou farní školu a poté měl otci pomáhat se živobytím. Čalounictví ovšem nesnášel, a tak jeho dědeček prosadil, aby mohl navštěvovat prestižní clermontskou kolej. Později získal právnický titul v Orleáns.

Divadelní svět Moliéra fascinoval a již od mládí věděl, že divadlo je to, čemu se chce věnovat. Přes otcův nesouhlas se začal o divadlo zajímat stále více a více. V roce 1645 zakládá s rodinou Bájartovou Skvělé divadlo (Illustre Théâtre). Přední herečkou tohoto divadla se stala Madeleine Béjart, která byla jeho dobrou přítelkyní a milenkou. Jean-Baptiste si od této doby nechává říkat Moliére. Není znám přesný důvod, proč si za svůj pseudonym Moliére vybral právě toto jméno.

Moliérova divadelní společnost

Skvělé divadlo v Paříži nemělo valný úspěch a Moliére se vydal kočovat napříč Francií. V tomto období napsal svou první hru – tragédii Thebaide. Tato hra byla propadák a Moliére už nikdy potom tragickou hru nenapsal a věnoval se pouze komedii. Moliérova divadelní společnost se zalíbila princi de Conti a později i Filipu Orleánskému, královu bratru, který soubor zaštítil a slíbil hercům stálý plat.

Od té doby sídlilo Moliérovo divadlo v Malém bourbonském paláci a jeho činnosti si začal všímat i Ludvík XIV., který byl velkým příznivcem dramatu a baletu. Později divadlo přesídlilo do Palais-Royal. Tragédie v podání Moliéra neměly valný úspěch. Avšak tehdejší Paříž velmi bavili Moliérovy frašky jako Směšné preciózky, Sganarelle či Škola pro muže.

Brzy po tom, co Moliérovo divadlo začalo profitovat, uzavřel sňatek s Amandou Béjartovou, která byla o mnoho let mladší než on. Přesto, že jejich manželství bylo nešťastné, Amanda dala Moliérovi syna Ludvíka, kterému byl za kmotra sám král, a v pozdějších letech dceru.

Skandál s Tartuffem

Na jaře 1664 pořádal na zámku ve Versailles Ludvík XIV. slavnosti zvané Slasti očarovaného ostrova. Právě při této příležitosti měl Moliére předvést první tři dějství své nové hry. Nedokončená verze Tartuffa byla představena celému dvoru a králově matce, která po zhlédnutí Tartuffa na protest opustila zámek. Druhého dne měl král návštěvu ze Společnosti Nejsvětější svátosti, pod jejímž nátlakem hru zakázal.

FOTO: Versailles
Premiéra Tartuffa proběhla na zámku ve Versailles. Zdroj: sxc.hu

A co bylo na Tartuffovi tak skandálního? Hra o pěti dějstvích odehrávající se v tehdejší Paříži se vysmívá lidské hlouposti, naivitě, ale rovněž svatouškovství a náboženskému pokrytectví.

U bohatého měšťana Orgona se usadil nábožensky založený Tartuffe, který uchvátil pána domu i jeho matku svou horlivostí při modlení a zanícené víře. Zbytek rodiny Orgonova hosta toleroval až do té doby, kdy bylo dceři Marianě oznámeno, že se provdá za Tartuffa místo svého snoubence Valéra. Komorná Dorina začíná spřádat plán, jak nenáviděného Tartuffa vyhnat.

Zatím se Tartuffe přejídá a opíjí za Orgonovy peníze a dělá oči na Elmíru, Orgonovu druhou manželku. Tartuffova přehnaná náklonnost k Elmíře vyjde najevo, avšak zaslepený manžel odmítá uvěřit, dokud se nepřesvědčí na vlastní oči.

Orgon pochopí, že Tartuffe je lhář a podvodník, ovšem v této chvíli je již pozdě. Orgon dal na Tartuffa přepsat všechen svůj majetek. Netrvá dlouho, než se v domě objeví exekutor společně s Tartuffem a překvapené rodině oznamují, že se musí vystěhovat, protože jejich dům má nového pána. Záhy je však podvodník zatknut královským strážníkem a odveden do vězení.

Celá hra je velmi zamotaná a o vtipné situace není nouze. Klasický francouzský alexandrin neubírá nic na tempu či spádu děje a divák se po celou dobu nestihne nudit. Moliérovi byl později často vyčítán značně patetický konec, kdy je celá situace zachráněna královským důstojníkem, kde chtěl vděčný Moliére oslavit svého panovníka a patrona Ludvíka XIV.

Kacířství a urážka církve

Církev hra znepokojila nikoliv kvůli urážce Boha nebo víry, ale kvůli urážce církve samotné a jejích představitelů. Jak Moliére několikrát při své obhajobě zmiňoval, nikdy neměl v úmysl zesměšňovat skutečné věřící, ale pouze lháře a pokrytce. Ovšem tento argument byl stěží dostačující. Tartuffe byl zakázán a Moliére byl nařčen z libertinství a kacířství. Dramatik se o svou hru bil, avšak marně. Dokonce byl ochoten ji celou přepsat a hrát pod názvem Panulphe, kde již hlavní postava není duchovním.

Původní verze hry byla tedy povolena až o několik let později, kdy Společnost Nejsvětější svátosti ztratila tak silný vliv. Dodnes je hra oslavována jako Moliérovo vrcholné dílo a zůstává stále aktuální, poučná a zábavná. Často bývá uváděna v divadlech po celém světě a patří k nejoblíbenějším divadelním kusům.

Poslední léta života

Po Tartuffovi Moliére napsal svá další věhlasná díla jako Lakomec, Misantrop a Zdravý nemocný. Žádné se však ve výši tržeb nevyrovnalo skandálnímu Tartuffovi. V té době se začal zhoršovat Moliérův zdravotní stav. Autor často vykašlával krev a trpěl depresemi. Přestože se podobným vysmíval, začala se stupňovat i jeho hypochondrie. Přetrvávaly jeho neshody s manželkou a zemřel mu druhý syn, který žil sotva měsíc.

17. února 1673 při představení hry Zdravý nemocný se Moliére na okamžik zhroutil k zemi a dostal záchvat kašle. Přesto byl schopen představení dohrát s velkým úspěchem. Když spadla opona, Moliére byl na nosítkách přenesen do svého domu, kde s velkými bolestmi skonal. Když umíral, prosil o lékaře a kněze, ovšem nikdo se nedostavil a tak autor zemřel obklopen pouze rodinou a herci. Byl pohřben bez obřadu na místě, kde se pochovávali sebevrahové a během revoluce byly jeho ostatky přeneseny na hřbitov Pére Lachaise.

Údajně když se král dozvěděl o smrti svého nejoblíbenějšího dramatika, prohlásil slova, která skvěle vystihují odkaz tohoto komika: Moliére je nesmrtelný!

ORGON

Och! Kdybyste viděl, jak jsem ho poznal,

byl by vám stejně drahý jako mně.

Den co den chodil zbožně do kostela

a vedle mě se vrhal na kolena.

A jak se modlil! S takovou vervou,

že na něm všichni mohli nechat oči.

Vzdychal a sténal, zmítal celým tělem,

co chvíli líbal pokorně zem…

Sotva jsem povstal, rychle mě předešel

a u dveří mi nabízel svěcenou vodu.

Když mi jeho sluha, ten věrný obraz svého pána,

prozradil, o koho jde a jak živoří,

dával jsem mu peníze – ale byl tak skromný,

že nikdy nechtěl všechny.

Ne, to je moc, říkal, stačí polovina,

takové dobrodiní si já nezasloužím.

(…)

BULGAKOV, Michail: Život pana Moliéra. Praha: Lidové nakladatelství, 1990.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Tereza Turzíková
Autorka je redaktorkou rubriky Literatura magazínu TOPZINE.cz. Studuje jazykové gymnázium a věnuje se filmové tvorbě a výtvarnému umění. Mezi její záliby patří hudba a divadlo.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*