Spisovatelka a dramaturgyně Irena Obermannová se vydáním tenoučké básnické sbírky Moje duše na cibulce přiznala k tajnému básnickému koníčku. Její vedlejší tvorba je vyprovokovaná běžnými událostmi v životě zasněné ženy. Svými říkadly pro dospělé by ráda dělala reklamu poezii.
Irena Obermannová, Foto: Kateřina Ciborová, Topzine.cz
Irena Obermannová vystudovala dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU, doposud spolupracuje s jedním ze svých prvních útočišť – Českou televizí, především je ale scénáristka diváckých magnetů Ordinace v růžové zahradě a Ulice. Vedle spolupráce s televizními médii a rozhlasem vždy toužila stát se spisovatelkou. V roce 1996 vyšla její první kniha – Frekvence tygra. Ta na knižním trhu neprorazila tak, jak by si představovala.
Rozvodem k přísunu slov
Posunem ve spisovatelské kariéře Ireny Obermannové se stal paradoxně rozvod, který ji přiměl k otevřené, místy ironické, zpovědi o absurdním chodu manželství a neviditelných prasklinách v něm. Sdílením bolestivých úseků svého soukromí se, i za cenu vystavení dosavadního chodu rodiny na odiv, oficiálně stala spisovatelkou. Výsledek s ambicemi bestselleru vyšel v roce 1998 pod názvem Deník šílené manželky a dočkal se i filmového zpracování. Ve svém spisovatelském snažení je velmi plodná, pomalu se přibližuje k druhé desítce dosud vydaných knih, které se povětšinou zaobírají ženskou a vztahovou tématikou.
Blízkost
Je černý soužení
Má bílá kost
Jak znamení
Tvá bílá kost
A loučeníJsou necesty
Kde louže zní
Moje duše na cibulce – první sbírka básní autorky, vznikla neplánovaně a spontánně, když se Irena Obermannová jednoho dne rozhodla vydat všechny své básnické povzdechy sepsané za posledních pár let. Jak píše v předmluvě: „Některé z nich jsou staré třicet let, některé jsou ze včerejška.“ Sama pak přiznává, že se nejedná o básně, spíše o básničky až říkadla. Toto sebehodnocení je opravdu objektivní, protože její básnické říkanky ze života dospělých toho s poezií opravdu nemají co do činění.
Skákal pes přes oves o podpatcích a rtěnkách
Sbírka čítá něco kolem 50 rýmujících se útvarů, jejichž kompozice se více než podobá textům písniček pro děti a jednoduché rýmovačky jen občas naruší volný verš. Liší se jen tematickým okruhem. Namísto koníků a obláčků dosaďte antikoncepci a další výjevy spojené s citovým a sexuálním životem ženy směřující k přídomku středního věku. Jde ale o fakt, na který autorka upozorňuje v předmluvě. Všechny básničky jsou prý určitou sebránkou z nákupních a upomínkových lístečků, po kterých je Irena Obermannová, v případě nezadržitelného nutkání psát, různě rozmisťuje.
Moje Duše
Na cibulce
U mě doma
V kuchyniV uších zvoní
Kravské zvonce
Na srdci mám
LavinyMoje Duše
Tetelí se
Na dno mísy
Dřepne si
Že je malá
Dušička v ní
Nesouvisí
S nebesy
Nesystematické formulování momentálních nálad a popisů situací však nedávno ještě povýšila. „Poslední dobou píšu básničky taky na trička, na zdi, na dveře. Věřím, že tak činím jakousi reklamu poezii. Veškeré poezii. Poezii života.“ Autorčina vize dále spočívá ve vytlačení firemních značek z ulic poezií. Představte si své oblíbené fenomenální básníky, pokud nějaké máte. Myslíte, že by stáli o prezentaci svých básní na místech vyhrazených reklamám na punčochy a vysokozdvižná zařízení?
Pokud ale úspěšná scénáristka seriálových potěšení pro méně náročné diváky zamýšlela zmíněnou poezií útvary, které typologicky odpovídají jejím říkankám, držím palce. Je to totiž jen jejich hravý a jednoduchý ráz, jež je neodsuzuje k zániku, ale k začlenění do kolonky: k odreagování vystresovaných dospěláků. Vídat takové slovní hříčky namísto reklamních sloganů by průchozí a projíždějící dozajista potěšilo. Tentokrát si ale autorka postavila laťku vysoko.
Název knihy: Moje duše na cibulce
Počet stran: 64 ve formátu 11 x 15 x 0,5 cm
Nakladatelství: Čas
Rok vydání: 2011
Doporučená cena: 129 korunHodnocení: ** (40%)
