×
TOPZINE.cz

Módní návrhářka La femme Mimi: Češky už nechtějí být pozadu

FOTO: La femme Mimi!Rozhovor!Pod značkou La femme Mimi, neboli Roztomilá žena, se skrývá vietnamská návrhářka žijící už sedmnáct let v Praze. Přestože studovala politologii na Karlově univerzitě, měla už od dětství blízko k umění. Oba rodiče byli malíři a dceři vybrali poetické jméno Nguyen Hoang Lan, v překladu žlutá královská orchidej.

FOTO: La femme Mimi
La femme Mimi SS2011, Zdroj: archiv návrhářky

S dvojnásobnou maminkou jsem si povídala o rozdílu mezi Češkami a Holanďankami, o českém vkusu, lásce k Francii, nově připravované dětské kolekci i o tom, jak mateřství změnilo její styl oblékání.

Navrhujete pod značkou La femme Mimi – ukrývá se za tímto názvem nějaká vazba k Francii, k francouzské módě?

Ano, odmalička jsem byla seznámena s francouzskou kulturou. Můj děda byl profesor francouzštiny a filosofie a hodně mě toho naučil, láska k Francii mi od té doby zůstala.

Zprostředkováváte Čechům vkus vietnamské kultury, ve které jste se narodila, nebo je vaše tvorba směsí vašich kořenů a současného života v českém prostředí?

Myslím, že obojí. Bezděky jsem vložila do své tvorby prvky vietnamské kultury a také svým způsobem styl a život v České republice. A to velice přirozeně, vlastně ani nevím, že to dělám. Uvědomuji si to teprve, když se mě na to někdo zeptá.

Měl by se návrhář inspirovat tím, co lidé nosí, nebo naopak inspirovat ostatní k nošení určitého oblečení?

Návrhář by měl být praktický a rychlý, měl by vnímat celý svět kolem sebe – nejen to, co lidi nosí, ale i všechny ostatní součásti našeho života.

FOTO: La femme Mimi SS2011
La femme Mimi SS2011

Navrhujete i svatební módu. Je tvorba takových kousků odlišná od navrhování ostatního oblečení?

Ano, u svatebních šatů je práce prostě intimnější, je to takový projekt. Nejdříve se musím sejít s budoucí nevěstou, seznámit se s jejím vkusem a představou, pak podle toho navrhnu její svatební šaty. A každé šaty jsou jiné, protože každá nevěsta je úplně jiná.

Jak vznikl nápad na kolekci pro psy nazvané We do not eat dogs (Nejíme psy)?

Nápad na psí kolekci vznikl díky zakladatelce značky Bass-Tee/Pet Fashion Lence Kholové, která se mi ozvala, abych vymyslela kolekci oblečků pro psy. Jíst psy je u nás v Asii normální, stejně jako někteří Češi jedí koňské salámy. Podle mě ale člověk, který nemá rád zvířata a navíc ještě jí psí maso, by takovou práci dělat nemohl – anebo naopak, ale to by bylo hodně hustý.

Neplánujete i pánské kolekce?

Zatím neplánuji, dělat hezkou pánskou módu není snadné, protože tam se vše točí kolem několika základních střihů, které se neustále opakují, třeba i sto let. A vy to musíte udělat stejně, ale tak, aby to bylo trošku jiné, důležitý je detail, ale i třeba smysl pro humor. V Čechách existuje výborná pánská móda. Já momentálně pracuji na dětské kolekci, kterou budu prezentovat 15. května v Praze.

Jsou mezi vašimi klientkami spíše cizinky, nebo Češky?

Řekla bych tak sedmdesát procent jsou Češky, zbylých třicet cizinky.

Změnil se vkus Čechů v posledních letech?

Ano, hodně, je to čím dál lepší, a to úplně ve všem. Mám z toho radost. Češi se také mračí daleko méně než před deseti lety.

Mají vaše zákaznice jiné požadavky a představy o módě než v době, kdy jste začínala navrhovat oblečení?

Ano, nechtějí být pozadu, požadují víc kvalitu a taky jsou sofistikovanější. To se mi na Češkách líbí!

FOTO: La femme Mimi SS2011
La femme Mimi SS2011

Máte butik v Amsterdamu. V čem jsou rozdíly mezi prodáváním oblečení v Praze a v Amsterdamu?

V Amsterdamu mají ženy rády volné střihy, nosí hodně pohodlné věci – jako třeba kalhoty, sukně se tam moc nenosí. V Praze jsou ženy ženštější, oblékají sukně, boty na podpatku, šperky atd. Češky jsou taky hezčí než Holanďanky.

Co nosíte nejraději, jaký je váš osobní styl?

Mám rada šaty, sukně, korzety, hedvábné košile a topíky – prostě krásné šaty. Také nosím ráda pěkné lodičky a šperky. Ale teď mám dvě malé děti, takže běhat s dětmi s kočárkem v lodičkách je nemožně. Víc teď nosím pohodlné sukně, bavlněné topy místo hedvábných halenek a tenisky nebo balerínky místo lodiček. Ale jakmile je příležitost, tak se hned vracím k eleganci, a mám ráda barvy a pruhy, květiny, puntíky. Když mi není dobře, tak si obléknu černou barvu, aby mě ochránila, můžu se za ni krásně schovat.

Máte svůj web, jste na Facebooku, na Fléru – je to důležitá část vašeho podnikání, nebo prodáváte zboží především ve svých buticích?

V dnešní době se neobjedete bez internetu, ale pro mě je lepší přímý kontakt s klientkou. Já sama ráda nakupuji v různých malých buticích, kde si můžu přímo sáhnout na věci, zkoušet je, vychutnat si ten moment. Ale chápu, že internet je naprosto úžasná věc pro lidi, kteří bydlí daleko od hlavního města, nemají takový výběr nebo nemají vůbec čas.

Studovala jste politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, jaká je vaše nejoblíbenější vzpomínka na školu?

Pamatuji si, že pokaždé, když bylo zkouškové období, tak jsem si najednou uvědomila, že vůbec nic neumím.

Je nějaká věc, která vás na Češích i po letech udivuje?

Teď nevím přesně, to budu vědět asi až za dalších sedmnáct let. Je to pro mě pořád něco nového a jiného, zatím nemůžu specifikovat.

Je naopak něco, co by Čechy překvapilo na Vietnamcích?

Zeptám se manžela, ale asi naše pracovitost?!

Jak se Vám líbil tento článek?

Jak se Vám líbil tento článek?


Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..