Co je to za návrháře, který dobrovolně vymění kus pěkné ženské za kostnaté ramínko říkající si modelka? Byla snad Twiggy velitel zeměkoule, aby určila anorektickou postavu za ideál krásy? Proč i v době, kdy má být móda dostupná všem, je uvaleno embargo na modelky s velikostí 38?

Plnoštíhlé modelky jsou stále výjimkou, Zdroj: visboo.com
Kdo ze světa nablýskaných mol a super módních story by dokázal odpovědět na tak triviální otázky? Obávám se že málokdo. Kdo z publika přemýšlí nad tím, jak vypadá modelka, která předvádí na mole novou kolekci od Prady, když prostě a jednoduše předvádí Pradu. Vypadá to, že nikoho nenapadne, že právě modelka celý skvostný model dotváří. Tak by to alespoň mělo být, nebo ne?
Nejsem v žádném případě zastánkyní nadměrně obtloustlých dam. Přece jen pod nánosem nadbytečných kilogramů mizí ženské křivky. Nejsem ale ani zastánkyní vyhublých ramínek bez prsou a zadku, které se sotva drží na nohou. Požadavky na ideální křivky modelek jsou ale jasně dané a tak si modelky otlačují kosti a řídí se jednoduchou a známou dietou, kterou bych pojmenovala jednoduše nežrat.
Reálný svět na mole nehledejte
Jak ale vidno, tito kostlivci jsou stokrát žádanější než přirozeně rostlá žena. Klasický argument módních návrhářů a neoblomných zastánců konzumu říká, že na vyhublé modelce vyniknou šaty víc než na té normální. Ušetří se na látce a na penězích. Jak ale vynikne výstřih bez prsou a silueta pasu na někom, kdo má tělo jako deska?

Kdo komu závidí?, Ilustrace: Michal Knápek, Topzine.cz
I přes skandály na týdnech módy, i přes úmrtí několika podvyživených modelek, zájem je o ně stále. Prvotní vlna blahosklonnosti k modelkám ženských tvarů je ta tam a po molech se opět prohání asexuální věšáky. Kolik běžných lidí půjde do obchodu a koupí si velikost 32? Moc takových neznám. Zato znám hodně holek, kterým sedí velikost 38 a výš a pořád to jsou krasavice. Málokdo má totiž v reálném světě nožičky jako hůlčičky a tělo jako přistávací dráhu ruzyňského letiště.
Proč to tedy nevezmou v potaz i světoví návrháři? Nevydělali by na tom snad? Nikdo už se nechce dívat na průhledné bezpohlavní slečny, které jsou schopné jíst pouze mrkev s jogurtem jen proto, aby na ně slavný návrhář navlékl model, který je s velkou pravděpodobností nositelný jako skafandr na poušti. Přitahují snad fotografy modelky s postavou dítěte víc než holky se zdravou figurou?
Nesou vinu ona magická čísla?
Dlouho přemýšlím, jak tenhle paradox vyřešit a něco mě napadlo. Přestaneme oblečení číslovat. Hodíme je na hromadu a každý si zkusí to, co mu k jeho postavě připadá adekvátní. Vyhneme se tak depresím z většího bříška a širokých boků. Přestaneme závidět kamarádkám a rivalkám, které mají v našich očích postavu bohyně.
V lepším případě přestaneme držet pochybné diety a začneme se krmit normální, zdravou stravou. Do týdenního plánu občas zařadíme návštěvu fitka a bude nám hej. Ženský svět by tak zažil neskutečnou revoluci a obrovsky by si oddechl. Nestojí tahle utopie za to?