3 fotky 
Na MS do dvaceti let přiváží Kanada pravidelně výběry, ze kterých jde strach. Vždy patří k favoritům turnaje. V jejím posledním týmu bylo 14 hráčů, kteří dělají kapitány ve svých klubech a mají našlápnuto do NHL. Ve výběrech českého národního týmu je tomu naopak. Hráči jsou o třídu horší. Strach nahání spíše svým fanouškům a v NHL o naše hvězdy nestojí. Kde je rozdíl mezi kanadským úspěchem a českými prohrami?
S Kanadou se český mládežnický hokej bohužel nemůže srovnávat Foto: Michal Kozák, Topzine.cz
Řeči o tom, že v Kanadě mají mnohem více hráčů, tudíž mají k dispozici mnohem více talentů, jsou nesmyslné! Stejně tak prázdné věty lidí, kteří naše neúspěchy přisuzují slabším ročníkům. Vrcholem frašky s názvem český mládežnický hokej jsou hlášky komentátorů při zápasech. Výroky typu: „Kdybychom v 15. minutě proměnili šanci a srovnali na 2:2, ještě bychom Kanadu potrápili,“ působí přinejmenším komicky. Zvláště, když je konečný výsledek 7:2 a poměr střel 50:12. Měli bychom se probrat!
V Kanadě dělají hokej srdcem
V Kanadě je hokej národní sport. Lidé, kteří se u kanadského hokeje pohybují, pracují, jak nejlépe dovedou. Dostat do týmu protekčního hráče přes úplatného trenéra je v Kanadě takřka nemyslitelné! Takového trenéra by vláčeli tiskem jako štvanou zvěř. S úplatkem by si nedovolili přijít ani rodiče hráčů. Propadli by se hanbou! V zemi javorového listu totiž vědí, že dát šanci a pomáhat těm nejlepším je základem úspěchu.
Kanada umí vychovávat talenty
Když se v Kanadě objeví talentovaný hráč, je okamžitě pod dozorem trenérů. Trenéři dávají takovému hráči prostor se prosadit. Pomáhají mu a šíří o něm kladné reference. Takového hráče si vyhlédnou a sledují skauti klubů NHL, kteří si o něm zjistí téměř vše. Ti nejlepší junioři dostanou šanci v NHL a v A týmu Kanady. V Kanadě si talentů váží, pomáhají jim. Také proto jejich hokej patří mezi světovou špičku.
V zemi javorového listu mladí dostanou šanci
Mladí hráči dostávají šance, přestože mají trenéři k dispozici řadu lepších a zkušenějších hráčů. Mladí dravci jsou vděční za každou příležitost a nikoho nepřekvapí, že Kanaďané dnes mají několik hokejistů světového formátu, kterým ještě nebylo 25 let. Jsou jimi např. Doughty, Tavares, Stamkos, Eberle. Dvacetiletý Stamkos vede bodování celé NHL. Klobouk dolů!
Kanaďané makají, my ne!
Dalším důvodem je, že chlapci v Kanadě dřou nejen na klubových trénincích, ale i mimo led. Nezajímá je, že zítra hrají těžký zápas. Trénují pořád. Vědí totiž, že přísloví těžko na cvičišti, lehko na bojišti opravdu platí. Když se pak v zápase láme chleba a Kanada vstřelí branku, kterou všichni označují za náhodnou, pak věřte, že štěstí přeje připraveným. A Kanada připravená rozhodně je!
V Česku si talentů nevážíme
Hokejové dresy ČR Foto: Michal Kozák, Topzine.cz
Dokonce ani v klubu není jistota, že nejproduktivnější dorostenec přejde mezi juniory a bude dostávat více příležitostí k prosazení, protože má předpoklady být nejlepší. Trenéři si snad ani nepředávají reference o hráčích a kluky si předávají jak zboží. Když už se nějaký talent najde, nikdo mu nepomůže. Hraj, jak umíš! Jednu sezonu v první lajně, pak ve třetí. Když máme v týmu nejproduktivnějšího hráče celé juniorské extraligy, měl by automaticky přejít do A týmu. Ale ani to se u nás neděje.
U nás mladíci buší na zavřené dveře
U nás se z juniorů dostane do A týmu málokdo. Když už máme talentovaného hráče v A týmu, dáme ho do čtvrté řady. Ptám se: proč? Kde má nabrat dvacetiletý mladík sebevědomí a zkušenosti? Takhle promarní nejlepší čas se hokejově rozvíjet. Prostě ho zakopeme. Bohužel se podobné věci dějí i na reprezentační úrovni.
Do šedesátičlenné nominace na ZOH 2010 se trenérovi Růžičkovi nevešel dvacetiletý Jakub Voráček hrající tou dobou NHL za Columbus. Panu Růžičkovi se asi zdál „moc mladej a moc dobrej“. Koho už by chtěl ale brát? Do nominace se mimo jiné vešlo osm brankářů, veterán Ručinský s vleklými zdravotními potížemi a Petr Sýkora, tou dobou bez angažmá. Být Voráček Kanaďan, jel by. Nad ubohostí našeho hokeje a tupostí lidí v něm se pohybujících zůstává rozum stát.
Čeští borci a sny o NHL
Naši chlapci místo tvrdého tréninku žijí ve sladkobolném seriálu, ale růžově to nevypadá. Žijí v iluzi, že mají podepsanou smlouvu do NHL zřejmě od narození. V pokoji už mají vyklizenou stěnu na dresy z NHL a poličku na trofeje. Pro jistotu nechodí ani do školy, aby nebyli na tréninku unavení. Zajdou si raději vsadit na hokejové zápasy, najíst do rychlého občerstvení a pak se poflakují. Mimo led netrénují, protože trénink na ledě jim stačí. Jsou přece nejlepší, jak říkají jejich otcové, a všichni se chrabře poplácávají po ramenou.
Krutá realita
Mocipáni u sportu by si měli uvědomit, že i oni by měli pracovat na plný úvazek. Machinace, politikaření, kamarádíčkování, úplatky a jejich chvilkové zbohatnutí způsobí českému hokeji dlouhodobé ztráty, které jsou nevyčíslitelné a které se budou do našich výsledků krutě promítat. Talentovaných jedinců, ze kterých se dá postupem času vybrousit hokejový diamant, se nerodí mnoho. Doufám, že si vše včas uvědomíme a vydáme se správným směrem. Pokud ano, budeme schopni porazit i silnou Kanadu.
