5 fotek 
Známe ho jako refomátora a kazatele, průkopníka, ale také jako římskokatolického kněze. Co měl svými výpady proti náboženství na mysli? Byl to boj proti samotné církvi, anebo proti jejím úskokům? Šlo mu opravdu o rozrušení struktury církve jako takové, nebo v tom byla touha zničit hospodářské a feudální řády? Zjistěte, jak to všechno bylo.
Ilustrační foto, Zdroj: Marie Koznová, Topzine.cz
Jednou z hlavních skutečností, kterou musíme mít při jakémkoliv polemizování o názorech Mistra Jana Husa na paměti, je provázanost církve právě s feudalismem. Není za tím nic jiného než touha po moci a vlastnictví, církev, která si potřebuje udržet majetek a dává si pozor, aby zůstávala největším feudálním vlastníkem půdy své doby. Aby si své pozice udržela, je ochotna udělat takřka cokoliv. Zbožné lidi udržuje v šachu prodejem církevních úkonů, kupčí s jejich zbožností a vymáhá poplatky za jejich odpustky.
Kritika církve i její hospodářské moci
Nemohlo tomu být jinak, než že se objevili první odpůrci. Ještě před Janem Husem to jsou například Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova nebo Tomáš Štítný ze Štítného. Zmiňme alespoň činnost Tomáše Štítného, který optimisticky věří v znovuobnovení feudálního řádu. Nepíše ale v době feudální krize, nýbrž při jejím zrodu. Jeho texty nejsou tak přínosné, protože hovořil spíše k jednotlivcům nižší šlechty než k davu. Na rozdíl od Husa je daleko větším teoretikem, což může být i na škodu.
John Wycliffe (česky Jan Viklef), anglický teolog Oxfordské univerzity, Zdroj: wikipedia.org
Jan Hus navazuje plynule na myšlenky Johna Wycliffa, anglického teologa, jenž učil, že církev je neviditelná. Tím oslaboval její pozici, ale bohužel nikdy nepřevedl svoje myšlenky do praxe. To musel učinit až Hus, poté co jeho myšlenky podrobně prostudoval. Ve svém díle kritizuje celou církev, ale jeho kritika přerůstá daleko nad rámec až ke kritice celé společnosti. Církev byla v té době totiž brána na úrovni jakési světovládné moci nad všemi národy a pojem křesťanství se kryl s pojmy hospodářské, sociální a politické organizace celého světa.
Mluvčím bezbranných
Můžeme tedy říci, že když Hus útočil na církev, měl tím vlastně na mysli útok proti soudobé společnosti, jejímu feudálnímu a politickému řádu. Ve středověku náboženství dominovalo v ideologické nadstavbě a pohlcovalo do sebe všechny ostatní formy ideologií, které musely probíhat vždy pod rouškou věcí náboženských. Ani útok na společenský řád tedy nemohl být veden jinak než skrze náboženství. A protože Hus věděl, jakých zbraní musí použít (přednesy, traktáty), ohnivě kázal lidem o nespravedlivém rozdělení majetku.
Upálení Mistra Jana Husa, Zdroj: commons.wikimedia.org
Hus směřoval od teorie k praxi, promlouval živou, lidovou řečí, ve které bylo zřetelně mnoho apostrof, exklamací a řečnických otázek. Jeho dílo je i pro nestudovaného člověka napsáno velmi čtivě, strhuje, jeden problém vysvětluje ze všech úhlů. Hus rozhodně nesměřoval ke stručnosti, snažil se především povzbudit čtenáře k činu. K tomu používá i sžíravé ironie, sarkasmu; zkrátka se nebojí silného slova. Zejména jeho Knížky o svatokupectví jsou jedním z prvních revolučních děl naší literatury.
Dílo Jana Husa
Hus psal především traktáty, ale i texty rozsáhlejšího charakteru. Pro církev psal latinsky, pro prostý lid naopak česky. V díle De ecclesia (O církvi) charakterizuje jako příslušníka církve člověka, který pociťuje opravdovou lásku k Bohu. Ve známost vešlo v této souvislosti prohlášení: Hlavou církve není papež, ale Kristus. Radí také, aby křesťané neplnili příkazy, jež nejsou v souladu s biblí. Výchozím bodem jejich víry by měla být bible. Dílem Proti bule papežské vystupuje proti prodávání odpustků, napadá papeže. Díky tomu byl Hus vyhoštěn z Prahy a začal působit na venkově.
Husův pomník, Zdroj: commons.wikimedia.org
Významné je dílo Orthographia Bohemica (O českém pravopise), jehož autorství je na základě historicko-filologických výzkůmů připisováno Janu Husovi. V něm se snaží zjednodušit jazyk zavedením spřežek namísto diakritických znamének. Tento spis je prvním známým textem, který se probírá pravopisnou úpravou slovanského jazyka. Jiným dílem, které stojí za povšimnutí, je například Dcerka, soubor obecných doporučení a rad určených dívkám vychovávaným v náboženství.
Rekapitulace
Přestože jsem zde jistě nezmínila všechna Husova díla, doufám, že se mi podařilo nastínit alespoň základní myšlenky tohoto pozoruhodného člověka. Jan Hus obětoval svůj život hledání pravdy, bojoval za šíření spravedlnosti až do posledního dechu. Usiloval o sociální rovnost a myšlenkové obrození, které by vymanilo český lid z nadvlády šlechty a církve, která si nárokovala veškerou hospodářskou, politickou i feudální moc v našich zemích. V průběhu dlouhého procesu v Kostnici (během něhož sepsal Hus mnohá ze svých nejvýznamnějších děl) byl několikrát vyzván, aby své učení odvolal. To mu ale bylo proti mysli, a proto byl dne 6. července 1415 upálen.
