3 fotky 
!Exkluzivně!Miloš Urban je mužem z rodu gentlemanů, kteří, bohužel, pomalu vymírají. Už stokrát bylo napsáno, že má velké charisma. A je to pravda. O jeho práci spisovatele i redaktora v nakladatelství Argo a o jeho nově připravované knize jsme si popovídali v pražském bistru v Seifertově ulici. (Libuše Turecká)
Miloš Urban, Zdroj: soukromý archiv Miloše Urbana
Co vás v poslední době pobavilo?
Bylo to divadlo. Představení T.G.M. v Ypsilonce, kde jsem byl asi po dvaceti letech. Trošku jsem se obával toho, co se dá o Masarykovi předvádět na jevišti, aby to nebyla nějaká toporná oslava tatíčka. Ale tahle až cimrmanovská besídka byla zábavná i poučná, což já jako chatrný znalec historie vždycky uvítám. A hlavně vše fungovalo jako jeden divadelní útvar, který není nějakým dramatickým veledílem, ale jsou zde jednotlivé výstupy, scénky a připomínky z Masarykova života, které málokdy ztratí šťávu nebo tempo. Představení také zasadilo spoustu věcí do kontextu, který si člověk jinak neuvědomí. Takže tohle mě nejen pobavilo, ale i poučilo.
Zmínil jste svoji chatrnou znalost historie, ale vaše romány jsou většinou historické…
Jsou často historické, ale chybí v nich vzdělanostní báze. Mě vždycky baví určité období nebo nějaký problém, který v minulosti jeví podobné znaky jako problémy dneška. Na něj se soustředím a studuji si k němu knihy, ale studovat je teď ve čtyřiceti letech, to vůbec není jako studovat je soustavně ve dvaceti letech, když je člověk na vysoké škole. Takže mi chybí absolutorium češtiny, historie a psychologie, to bych potom byl mnohem lepší autor, než jsem.
Nebyl byste potom příliš dokonalý?
Člověk nikdy nemůže být tak dokonalý, jak by chtěl.
Líbí se mi váš přístup, historie se opakuje, to je pravda.
Je zábavné, jak se historie dá vykládat znova a úplně jinak, než vám to třeba říkali ve škole. To je na tom vzrušující. A potom taky pro autory mého typu je zábavné si historii trošku ohýbat, trošku si ji vyzpůsobovat. Zapojit postavy, které tam být nemohly, ale vy je potřebujete, aby to mělo účinek. Je to trošku pohyb na tenkém ledě. Ale takové psaní je potom zábavnější, než když si musíte sednout a mechanicky vpisovat postavy a děje do kontextu, který vám posvětili historici.
Váš poslední román Lord Mord byl úspěšný, prodalo se hodně výtisků…
To je vždy taková první vlna, která potom opadává. Ale nejde zase o nějaký bestseller na léta dopředu. Ono to ani nejde v systému, kdy se každá novinka poměrně dobře prodává, ale potom ji nahradí další nová kniha a pak další. To ale není nejhorší, funguje tak tento specifický, specificky zahlcený trh. Mnohem horší je vládou chystané zvýšení DPH u knih. Už takhle si čtenáři stěžují, že třeba mé knihy jsou neúnosně drahé. Ale to je i proto, že jsou pěkně vypravené – to něco stojí. Ale proč u nich platit navíc v podstatě za nic? Je to jen další daň. Oněch dvacet procent se tak dá brát jako zoufalé shánění peněz do státního rozpočtu, ber kde ber, ale dá se brát i jako bohorovný útok elit české politiky na kulturu. Ono je lidem ve vedení země možná jedno, jestli lidi budou méně číst, a možná jim to tak bude i vyhovovat. Odříznout obyvatelstvo od vzdělání a informovanosti už z principu fungování našeho státu nemůžou, tak tyhle hodnoty neúměrně zdraží. Prostě je zdaní. Chceš číst? Tak koukej zaplatit za ten luxus čtení dvacet procent navíc.
Příprava románu Lord Mord, Zdroj: soukromý archiv Miloše Urbana
Vaše nově připravovaná kniha nese název Boletus Arcanus, proč jste ji pojmenoval latinsky?
Protože většina hub má u nás své české pojmenování, což není běžné ve světě. Málokterá země má jména pro houby a řídí se pouze těmi latinskými názvy. Tak jsem si říkal, že to bude věrohodnější, než kdybych román nazval tím, co název znamená – hřib tajemný. Když bude název česky, tak bude kniha vypadat jako pojednání o nějaké houbě od mykologa, to nechci. Je to přece román. Navíc v názvu musí být nějaké tajemství. Pár lidí ten latinský název sice odradí, ale moji čtenáři jsou spíše z těch chytřejších a vzdělanějších.
Boletus Arcanus je ilustrován ve 3D. Jdete s trendem?
Ilustrace mají být 3D a Pavel Růt (ilustrátor pozn.red.) na nich ještě pracuje. Je to víceméně jeho nápad, jeho žert, já jsem to nepsal jako prózu, která by měla být trojdimenzionální. Je to vlastně záležitost nakladatelství, že ji takto propaguje, a já s tím souhlasil.
Pracujete jako redaktor v nakladatelství Argo. Takže mimo jiné posuzujete, které autory, do češtiny ještě nepřeložené, vydat.
Autory vám nabízí agentury, jedná se denně o desítky nabídek. A vy si mezi tím najdete ty zajímavé věci a čtete je.
Nejste tím trochu zahlcený?
Jsem, na druhou stranu nic jiného neumím tak dobře a jenom psaním se neuživím. Tedy jsou období, kdy se uživím, ale pak jsou zase období bídy. Takže přece jenom chci mít jistotu, že každý měsíc budu mít na nájem.
Podařilo se vám prosadit nějakého známého zahraničního autora u nás?
Myslím, že jsem prosadil J. P. Donleavyho, autora slavného Zrzouna nebo Dámy, která měla ráda čisté záchodky. Donleavy je Američan, který žije celý život v Irsku a byl díky Zrzounovi tak úspěšný, že si koupil svého nakladatele, a dokonce i zámek.
Vy máte rád Adriana Molea…
To je můj hrdina. Letadélko přilepené k nosu je prostě věčné. Je to taková ta knížka, kterou si člověk přeje zapomenout, aby ji mohl číst znova. Ale každý má knížky, ke kterým se vrací znova a znova, knížky vracenky.
Máte ještě nějakou jinou kromě téhle?
Mám, Nabokovovu Lolitu. Je to můj román dvacátého století, přestože se tam nic podstatného neřeší, světy se v něm neboří – leda ty osobní. A je to nádherná literární hra.
Miloš Urban (1967) se narodil v Sokolově. Část dětství prožil na československé ambasádě v Londýně. V letech 1982-86 studoval na gymnáziu v Karlových Varech. Poté vystudoval moderní filologii (se zaměřením na literaturu) na katedrách anglistiky a nordistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a rok pobyl na stáži na Oxfordské univerzitě. V letech 1992 až 2000 pracoval jako redaktor v nakladatelství Mladá fronta. Od roku 2001 vykonává podobnou práci v Argu. Žije v Praze.
