!EXKLUZIVNĚ! Když se řekne Miloš Čermák, většinu lidí napadne novinář. Já už ho vidím trochu jinak: je to můj učitel, navíc je to snad nejvyšší člověk, kterého jsem kdy viděla, a také je autorem Krutopřísných povídek. Od doby, co jsme si o jeho netradičních povídkách povídali, se mi s jeho jménem pojí také nekonečný proud slov. Čermák je přesně ten typ člověka, který mi hned v první odpovědi zodpoví další tři otázky.
Novinář Miloš Čermák, Zdroj: commons.wikipedia.org
Jak vás napadlo napsat Krutopřísné povídky?
Nebyl to záměr, vznikly náhodou. Začalo to tak, že jsem na dovolené před rokem nebo dvěma začal psát bizarní text, jak se v New Yorku v popelnici objeví zavražděný Stanislav Gross. Po čtyřiceti stranách jsem ale najednou nevěděl, co dál. Po roce na další dovolené jsem se rozhodl, že z toho udělám povídku a napíšu takových bláznivých povídek víc. Psal jsem čtrnáct dní a hrozně mě to bavilo. Nakonec se Gross do knížky ani nedostal.
Takže jste se chtěl jenom pobavit?
Obecně mě baví psát. Na dovolených mám ale čas na psaní delších textů. Před deseti lety jsem během dvou nebo třech dovolených napsal knížku Jak se skáče na špek. Každou dovolenou něco rozepíšu, ale většinou se k tomu pak už nevrátím.
Na obálce knihy se píše, že jste chtěl udělat něco, co jste v životě ještě neudělal. Tedy, že jste nenapsal žádné krutopřísné povídky. Co jste ještě v životě zatím neudělal a plánujete to?
Neudělal jsem milion věcí, ale ty se nedají plánovat. Teď chci napsat ještě pár dalších povídek, protože v knížce vystupují postavy, které už nejsou důležité, z politiky zmizely nebo jsou najednou k politování. Například dělat si dnes srandu z Paroubka nebo Langera je nic moc. Do politiky se dostali noví a zajímaví lidé. Napsal jsem už povídku o Radku Johnovi, zálusk mám třeba na Víta Bártu, rozepsaného mám Nečase. Rozhodně nevyjde pokračování, spíš dám nové povídky na web.
Kde jste vzal slovo krutopřísné?
Že je něco krutopřísné, jsem poprvé uslyšel od svých dětí. Slovo se mi líbilo, tak jsem ho použil na Facebooku. Tam jsem se ale dozvěděl, že je běžné a že existuje už mnoho let. Později jsem o něm napsal sloupek do Reflexu a pak jsem si řekl, že je to dobře zvláštní slovo pro název povídek.
Proč jste se rozhodl krutopřísně psát zrovna o politicích?
Politiky jsem si vybral, protože mi přijde blbé dělat si srandu z někoho jinak známého. Navíc z politiků se legrace tak nějak dělat může. Jsou na to zvyklí a také jim normální člověk nemůže výrazně ublížit. Při psaní jsem ale vůbec neměl pocit, že někomu škodím.
Václav Havel, laureát Ceny Franze Kafky 2010, Foto: Pavel Plicka, Topzine.cz
Podle čeho jste vybíral osoby, které do povídek obsadíte?
Náhodně. Nevybíral jsem politiky, kteří mi jsou nesympatičtí, a ani jsem nebyl zlejší na ty, které mám docela rád. Psal jsem o těch, kteří byli v tu dobu zrovna na očích. Byla to hra. Nikoho jsem nechtěl urazit, i když u Klause to možná bylo trochu přehnané, úmysl to ale nebyl. Když jsem psal, že Havlův počítač najednou sám píše hry, neznamená to, že je nemám rád. Bavila mě představa, jak Havel s hrůzou zjistí, že počítačem napsané hry jsou lepší než ty jeho.
Kdybyste byl Václav Klaus a někdo by o vás napsal, že se tajně chodíte do obchodu převlékat do dámského prádla – jak byste se cítil?
Snadno můžu říct, že by mi to nevadilo. Jsem už ale dvacet let v médiích, takže toho hodně vydržím. Navíc to, že se Klaus převléká do dámského, je evidentně výmysl. Kdyby o mě někdo napsal něco podobného a věděl bych, že mi nechce ublížit, tak by mě spíš potěšil, že jsem mu za to stál.
Setkal jste se s nějakými zajímavými reakcemi ze strany politiků?
Právě že ani ne.
Některé povídky jsou trochu postavené na hlavu. Máte rád sci-fi a fantasy?
Jako kluk jsem sci-fi míval rád, fantasy ale moc ne. Nikdy jsem třeba nesledoval Hvězdné války nebo Star Trek. Spíš mě vždycky bavila absurdita – když se reálné věci dostanou do absurdních skutečností. V Krutopřísných povídkách to jsou politici, kdo se objeví v absurdní situaci. Přesto se v ní chovají tak, jak by se chovali normálně.
Miloš Čermák je dvaačtyřicetiletý český novinář. Jeho texty se pravidelně objevují v Reflexu nebo na serveru technet.cz. Působil i v Lidových novinách nebo České televizi. Vystudoval pražské ČVUT, nyní učí na Fakultě sociálních věd na Karlově univerzitě v Praze. Na svém kontě má několik knih týkajících se novinařiny, politiky a internetu. Mimo to je spoluautorem komiksů o Haně a Haně a autorem knižních rozhovorů s Karlem Krylem a Jaroslavem Hutkou.
